Vsetín – Prostějov 4:1, 14. ledna 2019

Do Vsetína se na pondělní termín ani nepokoušíme vypravovat autobus, protože je to v naší aktuální situaci bohužel absolutní utopie. Každý zájemce o výjezd tedy musí autem po vlastní ose. Naše posádka čtyř statečných vyráží z Prostějova kolem třetí hodiny, pro pátého pak musíme jet až do dalekého Turecka! Z Turecka pak velice chytře volíme delší, ale zato horší cestu skrz Hulín a další krásná místa, namátkou vzpomenu například na Alexandrovice, Hrobice, Neubuz nebo Všeminu. Ještě že nám nervy trošku otupí slivovice z kadlátek /pro případné čtenáře z Valašska – z trnek/.

K Lapači dorazíme chvilku po půl šesté, koupíme lístky a hurá na stadion. Zde po menších peripetiích s výběrem místa věsíme vlajku Vládci Hané a koukáme se po sektoru… no po sektoru, spíš po rohové části stadionu, kdy tentokrát ani nemáme vlastní sektor ohraničen a hosté jsou namixováni s domácími. Celkem napočítám 28 fanoušků z Hané, jsme však rozeseti všude možně a pospolu nás stojí tak polovina. V rámci možností se snažíme fandit, proti domácí přesile je to dnes ale marné. Chuť k fandění nám nepřidává ani hra našich hráčů na ledě, bavíme se tedy alespoň zdobením Lapače nálepkami a žraním místních stadionových specialit.Domácí se baví o poznání lépe. Celková návštěva je dnes 2510 diváků. Větší část atmosféry tvoří skupina fanoušků kolem bubnu, stále a opravdu poctivě fandí tak 50 fans (možná méně, možná více, těžko počítat z našeho místa). Často se však přidávají i lidé kolem kotle a ze všech částí stadionu, jak potleskem, tak i hlasivkami. Někdy je to opět pořádný hukot, kterému dopomáhá i akustika. Zejména opakovačka tribun „My se vrátíme, tam kam patříme“ je bomba. Někdy ale fandí jen to výše uvedené jádro a už to taková paráda není. Je také škoda, že domácí neudělají pořádnou flagu pod sektor, místa mají habaděj…Co se dění na ledové ploše týká, ve dvaadvacáté minutě je to již 3:0 pro domácí. Ti jsou jasně lepší, ptačí letce to moc nejde. Nepomáhá ani to, že za nás dnes hrají čtyři nositelé ptačího jména – Husa, Bažant, Čáp a Luňák, kteří by měli minimálně dle příjmení po ledě opravdu létat! Další část utkání se Prostějov snaží dohnat manko, bohužel marně. Snaze nepomáhají ani pruhované figurky na ledové ploše. Pan Dědek je očividně oblíbenec na všech stadionech, několikrát byl od srdce pozdraven jak ze strany domácích, tak i naší skupinky. Celkově prohráváme 3:1 (oficiálně 4:1, ale poslední gól nohou snad ani Dědek nemohl myslet vážně???).Po zápase připomeneme hráčům, aby bojovali za naše město a zeptali jsme se jich také důrazně, co že se to děje… Pak se nalodíme do aut a odjíždíme. Volíme cestu směr Hranice, která je rychlejší. Teda měla být. Bohužel před Lipníkem stojíme asi dvě a půl hodiny v koloně kamionů, kteří zkouší umění bruslení na dálnici. Pokoušíme si telefonem domluvit náhradní odvoz od polského přepravce. Když tato varianta neklapne, vzpomeneme si na starého kamaráda taxikáře z Ústí nad Labem. Ani ten však naši prosbu o pomoc nevyslyšel. Do třetice se snažíme zahnat hlad a zavolat do kolony rozvoz pizzy, opět marně. Čas trávíme tedy lepením vlepek všude možně, stěhováním dálničních značek, koulovanou a probouzením řidiček s pomocí chlupatých srstek :). Domů se dostávám patnáct minut po půlnoci. Zase další výjezd za námi, v sobotu hurá do Jihlavy!

Sepsal: Komin