0

Reporty

28/01/2020 v 19:45 od

Venezia/Benátky nad Jizerou – Prostějov 2:5, 18.1.2020

Za doprovodu nejznámějších italských songů sepisuju tento report z legendárního výjezdu do naší oblíbené destinace. Byl jsem tu už několikrát, autem, tranzitem, ale i autobusem. Ovšem tento výjezd byl pro mě nejlepší.

Po Motoru se domlouváme, na jaký zápas organizovaně vyjedeme ve větším počtu. O vánočním volnu jsme se autobusem ve čtyřiceti vydali na hodně zajímavý výlet do Třebíče, v novém roce je pak ve hře Ústí, Kadaň nebo Benátky. Nakonec vybíráme českého jmenovce italského města na vodě a obsazujeme dva tranzity. V tom našim hráčům zase rupá v bedně a prohrávají v Kadani, která udržela skoro po třech letech čisté konto. Trpělivost už došla i posledním fanatikům a tak se hromadně domlouváme, že to, co se děje na ledě, nám je už jedno. Že si budeme dělat vlastní šou a podporovat svoje město a náš klub, nikoliv ty žoldáky. S tímhle rozhodnutím přichází na řadu otázka, jak tedy s výjezdem. Spousta lidí je nasraná a zůstává doma nebo jedou třeba na hory. Skládáme proto osm lidí do jednoho tranzitu a ve společné skupině se domlouváme na detailech. Vše je naplánováno, italské hity i reprák do dopravního prostředku připraven, ale v tom se začíná měnit sestava jako na běžícím páse. Jeden musí do práce, druhý nakonec z rodinných důvodů nejede, třetí jde stěhovat rodinu. Zůstává tak pět lidí, kteří se domlouvají, že do Itálie pojedou nakonec Felicií :D. K tomu naštěstí nedochází, jelikož se podaří proházet směny, rodinné problémy vyřešit následující den a tak v počtu sedmi kusů znovu objednáváme tranzit. Vrásky na čele nám přidá zpráva, která přijde do společného chatu o půl třetí ráno před výjezdem: „nikam nejedu sorry zdar“. A tak kolem osmé hodiny ranní při probouzení nastává panika co se vlastně bude dít. Zmíněnému unavenému plesovému tanečníkovi voláme, jestli teda fakt nejede, jeho odpověď je, že normálně jede a že si nepamatuje něco o psaní :D.

Kolem jedenácté hodiny vyjíždíme z Prostějova na naši vysněnou italskou dovolenou. V tranzitu mezi námi prodáváme vlepky a také bekovky s našim znakem. Z repráku zní všelijaké italské hity, rozdělává se demižon s italským vínem, popijí se aperol a do toho všeho se konzumují různorodé italské pochutiny. RÁD BYCH TU ZMÍNIL, ŽE TO BYL SNAD PRVNÍ VÝJEZD, NA KTERÉM NEPADL PANÁK TVRDÉHO ALKOHOLU PO CESTĚ TAM. Atmosféra je naprosto luxusní, čas nám hraje také do karet a tak stavíme před Prahou na další z lulečů, kde dáváme společnou fotku, uděláme menší gráfko a jedeme rovnou do Benátek, kde budeme mít dvě hodiny na oběd a pivko.

Mezitím do naší italské nálady přichází trochu české kuchyně, dopřáváme si totiž ještě domácí jitrnici a klobásku. Kolem třetí hodiny přijíždíme do cílové destinace a jelikož jsme ještě nikdy nebyli přímo ve městě, ptáme se kolemjdoucího na nějakou dobrou knajpu. Je nám odpovězeno, že zrovna do té nejlepší jde a že je barman, unášíme ho proto v tranzitu a přijíždíme do baru, který stojí hned vedle policejní stanice, no asi náhoda :D. V baru jsme jediní, věšíme vlajku, pijeme piva a diplomatica. Jen s jídlem to trochu vázne, proto se objednává pravá italská pizza odnaproti a tak nám ke štěstí nic nechybí 😊.

Asi o půl páté platíme a odjíždíme na zimní stadion. Při příjezdu hážeme pár dumbumů a valíme si to na stadion, vstup za pade, ochranka bez ochytání. Míříme si to na balkon, ale i tentokrát opět bohužel není vstup na toto místo povolen a tak jdeme do sektoru, tam už na nás čeká pár rodinných příslušníku od hráčů. Rozjíždíme doping klasických chorálů, zdravíme Daniela Dvořáka z Shisa baru, vzpomínáme na hymnu HC Prostějov, ale také přidáváme nové chorály, tvořené přímo na tento výjezd. Stadionem proto třeba zní chorál s názvem Ti amo Prostějov, na stejnojmennou píseň. Párty pokračuje až do konce první třetiny, kdy už rodiny od hráčů nechápou, jestli teda fandíme Prostějovu a nebo Italii a když už si tedy našli cestu na zimní stadion, necháváme je vyniknout a druhou třetinu trávíme v místní hospodě. Fronta asi jako na prodej vstupenek při postupové sezoně proti Přerovu, ale vytoužené pivo nakonec dostáváme. Obsazujeme stůl po rodině Hrníčkových, kterým bohužel rozlévám čaj. Omluva byla okamžitě na místě, ale o nový nestáli. Tipuju, že už s námi raději nechtěli mít nic společného :D.To, co se dělo následně v hospodě není pochopitelné. Nejdřív jdeme slušně za paní barmankou, jestli by nám nepůjčila hadru, že se stala menší nehoda se zmíněným čajem. Odpověď byla něco ve smyslu že jsme čuráci a ať vypadneme. Poté žádáme na přípitek nějakou ohnivou vodu, ale prý nic nedostaneme. V tom se s námi dává do řeči maminka od Husu, obdivuje, že jsme přijeli, padá pár vět a přichází na řadu geniální nápad, že si společně dáme panáka. Paní Husové dáváme peníze a posíláme ji pro sedm rumů. Opět neúspěšně. Tak si tedy aspoň v hospodě pouštíme Pavarottiho a to už byla poslední kapka pro jednoho místního fanouška, když prohlašuje: „Vypněte to, neslyším ten hokej“ :D. Do toho na nás vletí i paní domácí servírka. Přiletěla jako čarodějnice na koštěti, ať to okamžitě vypneme, že už volala sekurity a zavolá na nás i policii. V tom dochází sekurity s úsměvem na obličeji, zastává se nás i paní Husová, čímž ji tímto děkujeme, byla to jedna z mála osob, co si o nás nemyslela , že jsme jen ožralá hovada . Je od nás pohoštěna pivkem a s manželem dostávají každý balík vlepek 😊. Sekurity požádá o vypnutí italské klasiky a poté prohazujeme několik slov. Přichází téma o zákroku jejich „kolegů“ z Budějovic a ti, kteří video vidí poprvé, jen kroutí hlavou. Kluci jsou rozumní a říkají, že sem nikdo nejezdí, tak že je to vcelku dobrá brigáda :D. Během celého rozhovoru zpoza baru vykukuje místní čarodějnice a tak na její adresu padá i hláška typu: „Příště sem přijedu oblečené jako čert a unesu tě do pekla ty babo“. Na třetí třetinu se nám snaží sekurity domluvit vysněný balkon, ale díky výčepní babě, která si stěžovala na ně i na nás, tahle možnost bohužel padá.

Vracíme se do sektoru, zpíváme si další italské hity, děláme proměnné choreo s italskou vlajkou, která se poté mění v barvy našeho klubu. Hráči vyhrávají utkání 2:5 a za našeho popěvku Ti amo Prostějov přijíždí pod kotel. My je ignorujeme, jedeme si svoji párty a během pár sekund balíme vlajku a odcházíme. Můžete si vyhrávat jak chcete, Vy jste nám už volní, naši podporu v podobě chorálů typu hoši bojovat, pojďme hoši… neočekávejte. Fandíme tak, aby nás to bavilo a podporujeme náš klub s více než stoletou tradicí. Ne žoldáky, co se příští rok nechají přeplatit zase v jiném klubu. Pochopitelně teď nepíši o celém týmu, budiž čest výjimkám!

Venku se snažíme dostat znovu do zmíněné hospody na zimáku, ale už je bohužel zavřeno, tak si pouštíme pár rachejtlí u našeho tranzitu a pozorujeme, jak jsou u zimáku přistaveny dva autobusy. Jeden jestřábů a druhý bílých tygrů. Obrázek o tomto mančaftu ať si každé udělá sám…Zkurveny farmy! Nasedáme do auta a míříme si to z dovolené na naši krásnou Hanou. Po cestě stavíme na pár benzínkách, cesta ubíhá rychle, dopíjíme demižon, dožíráme zbytky jídel. Před Vyškovem zjišťujeme, že nám někde odletěla půlka stěrače a tak improvizujeme – na stěrač přichytáváme jitrnici. Nutno říct, že si vedla kvalitně a kdyby to v půjčovně nevadilo, je tam doteď. Hodný řidič rozveze tuhle italskou posádku, někdo končí doma a plní manželské povinnosti, většina končí na místní diskotéce, kde se tu dnes hemží omladinou a tak nejeden výjezďák zestárnul minimálně o deset let. Na diskotéce se potkáváme s některými dalšími Prostějováky, co dnes prostě nemohli a nebo jen nechtěli jet a párty pokračuje až do sedmé hodiny ranní, kde v Shisa baru sledujeme UFC a vyhlížíme Dvořáka a Janduse, zda se k nám nepřidají. Ale marně, hold není před zápasem ☹. Většina z nás končí doma o půl osmé, někteří však jedou nonstop a dělají si další alkovýlet do Prahy. Tentokrát prostě jen tak, na oběd a večeři 😀

Sepsal: ValerijKniazev

Napsat komentář