Třebíč – Prostějov 4:2, 28. října 2015

Na státní svátek oslavující vznik Československa nám los přihrává poměrně atraktivní výjezd do Třebíče. Konečně se nám daří naplnit autobus a po druhé hodině odpolední se hromadí kolem našeho zimáku prostějovští fanoušci, kterých se nakonec našlapaným autobusem vydává na Vysočinu asi pětapadesát.

Cesta je klidná, provoz ve sváteční den taky nijak obrovský, takže obávaný úsek u Brna projíždíme naprosto s klidem a zjišťujeme, že do Třebíče přijedeme s nezvykle komfortním náskokem. Při vstupu do haly nám je prošacována každá část oblečení, prohledány všechny tělní otvory a nakouknuto, zda-li nemáme pod čepicí. Jak dobrý čas našeho příjezdu opravdu je, zjišťujeme na stadionu, kde vidíme už předzápasové rozbruslení. Věší se vlajky, dnes tři, konkrétně velká Fans of Prostějov, se stejným nápisem pak národní a Vládci Hané a čekáme na začátek zápasu.
Spíkrovi dává celkem práci přesvědčit Prostějováky, kteří dorazili ve skvělém počtu 131 fanoušků, aby si stoupli k sobě, každopádně nakonec se daří sektor nějak rozumně zformovat a začínáme fandit. K první polovině úvodní třetiny nemám z naší strany slov, panuje výborný fanatismus a jde od nás pořádný rachot, domácí naopak prvních pět minut skoro nefandí, snad jen párkrát se ozve obligátní „Horácká Slavie“, probouzí je až vstřelená branka, po níž pro změnu trochu upadá náš support, i tak se ale první třetina dá hodnotit kladně a hodně nám pomáhá výborná akustika třebíčského zimáku.

O přestávce je čas na klobáskový poločas, nebo spíš třetinu, klobása v Třebíči je velká, ale dávají k ní jen jeden krajíček chleba, navíc chuťově to není žádná super bomba ale na hlad dobrá, za 45 korun hodnocení 5,5/10.
V prostřední třetině, si myslím, že fandění je o kousek lepší než ve druhé polovině té první, dostáváme sice další gól, ale zvládáme ještě snížit, přirozeně po našem gólu přichází ta část, kdy je náš support nejsilnější, podporují to ještě obrovské šance našeho týmu, které jsou však trestuhodně zahozeny. Přichází také čas na choreo, z fólií tvoříme národní trikolóru k výročí vzniku Československa.

Ve třetí třetině je naše fandění určitě nejslabší a moc nepomáhá ani výměna spíkrů v její polovině, je tomu tak mimo jiné i díky gólu na 3:1, naši sice ještě snižují, ale Třebíč obratem dává další branku, takže ani není moc prostoru k nějaké chvilkové eufórii, i tak je nám však fanouškem, který byl vyveden za údajné lepení nálepek a zvládl se pak ještě třikrát dostat na stadion a pokaždé byl znovu vyhozen, po zápase sděleno, že nás bylo slyšet dobře i před zimákem. Připravujeme ještě jednu prezentaci, když máváme lesklými vlaječkami z fólií, na závěr je odpálen ještě nějaký ten stroboskop, který letí sekuriťáci zneškodnit hasícím přístrojem, jenž ohodí pár okolo stojících Prostějováků. Hráčům poděkujeme a oni nám, z prohry na ledě si zas tak moc neděláme, vyhráli jsme čtyřikrát v řadě a nic není navždy, i když musím říct, že představení na ledě to nebylo zdaleka nejlepší.

Po zápase ještě hrdinně provokuje pár domácích dementů, ale nic co by stálo za řeč. Když už je řeč o fandech Třebíče, je třeba trošku zhodnotit jejich vystoupení. Pod kotlem mají, stejně jako my, pověšeny tři flagy, v kotli jich může být tak 70, ale různě se přidávají i lidé okolo podle toho, jestli Horáci zrovna vedou. Jak jsem již zmínil, na začátku zápasu o nich ani nevíme, probouzí se až když jde Třebíč do vedení. S vývojem zápasu se postupně víc zapojují tleskáním lidé z prostoru okolo kotle a i z různých dalších částí zimáku. Párkrát si odpovídají s druhou tribunou, ale je to celkem slabota, i to pitomé přerovské MEO-MEO má větší grády. Obě strany se zároveň zapojují pouze do pokřiku „Třebíč do toho“, choreo si nepřipravili žádné a celkově musím jejich představení považovat více méně za zklamání. Zbývá dodat, že zápasu přihlíželo 1730 lidí.

Odebíráme se do autobusu a cesta zpět probíhá v duchu různorodých džoukovin a dementóz. Nejprve nám jsou jedním výjezdníkem zpívány hity například od nebožky Ivetky Bartošové ale hlavně skupiny Lunetic, poté se naše pozornost obrací k milenci naší Sierry, která dnes bohužel opět absentovala. Jeden chorál oslavující tohoto storpocentně střízlivého výjezdníka se drží snad čtvrt hodiny, když jednou zpíváme slova a podruhé melodii pískáme, tato melodie zní ještě v McDonaldu na Rohlence.

Po cestě z Rohlenky domů se linou autobusem další chorály s touto tématikou a vzpomeneme i na Sierru, výjezdník tento tlak nezvládá a potřebuje si zapálit, když je upozorněn, že v autobuse se kouřit nebude, nenápadně odchází na záchod, vykonat svou nejnutnější potřebu, rozuměj, zakouřit si. Jelikož jsme těsně před Prostějovem, autobus zastavuje a kuřák musí domů dojít pěšky, i když tato výzva probíhá zpočátku polovtipem. Nicméně je to výstraha do budoucna pro ostatní, troufnu si říct, že u většiny výjezdů tvoří více než polovinu osazenstva nekuřáci, kterým by to zcela jistě vadilo, plus taky to, že v autobuse se prostě nekouří v žádné civilizované společnosti, takže tomu tak bude i mezi námi. Nikdo snad není takový závislák, aby to hodinu nevydržel.
Nicméně i přes prohru končíme výjezd ve velmi dobré náladě, při cestě byla veliká sranda, na stadionu jsme se neprezentovali úplně špatně, i když to hlasově z naší strany mohlo být mnohem lepší, bohužel nám moc nepomohli hráči, holt každý den není svátek, ačkoliv tenhle teda byl, ale co už. Další výjezd nás čeká v pondělí 9. listopadu o pár kilometrů dál do Jihlavy, tak pojďme naplnit autobus i tam a prezentovat se alespoň tak jako v Třebíči.

 
Sepsal: Kafka