TŘEBÍČ-PROSTĚJOV 1:2, PONDĚLÍ 18.2 2019

Pondělní výjezd do Třebíče pro mě začíná v Neděli, kdy se pomocí facebooku dozvídám, že v jednom autě jsou volná dvě místa. Posilněn pár pivy a nějakým tím čertem neváhám, a dohlašuju se tak na můj jubilejní desátý výjezd tuhle sezonu. Sraz máme naplanovaný na 15:30 před ZS a za poklidné cesty přijíždíme před 17:00 do Třebíče. Parkujeme u zimáku, vyzvedáváme si pět lístků od Dubisa, za co mu tímto děkujeme a razíme si cestu k sektoru hostů. Ještě v autě se bavíme, kolik bude asi přítomno můžů zákona? K našemu velkému očekávání potkáváme u vchodu pouze jednoho chlapce v zelené vestě Security, který nascanoval QR kody z lístků, a tím byla všekerá další opatření hotová. To že například v Benátkách nás starší pán ve vestě ochytá, jen aby se neřeklo, tady není ani nikdo připraven. A tak příjemně zaskočeni odcházíme do našeho sektoru. Za malou vlajkou Prostějov se nás schází devět fandících, celkový počet hostů v sektoru činní 18ks. Na úvod rozjíždíme Pivorežnou, a občas si něco probrnknem. O nějakém burácejícím výkonu se ale nedá hovořit.

Co se domácích týče, ozývají se až zhruba v třetí minutě, a s velkými mezery mezi chorály drží stejnou vlnu po celý zápas. Chybí jim buben i speaker a dost chorálů se opakuje. Je to škoda, těšil jsem se na jejich představení. Minulý mač to bylo daleko lepší. Po očku po domácích pokukuju a nedaří se mi u nich zahlédnout skoro žádné mládežníky. I vlajky mají na starost lidé, kteří vypadají, že by neměli problém je ubránit. Nevím, jak moc sou tihle lidé aktivní i na jiných zápasech, ale vypadá to, že si dou na hokej dát spíš pivko, pokecat a zahulákat nejaký chorál, než fanaticky fandit. Třebíč je dle mě jedna z posledních „odschool“ skupin na českých stadionech, a je to i vidět na stylu. Místo tepláků, mikin a enek na nohách spíše bomber, rifle a kanady.
Naši hráči vítězí na ledě soupeře 2:1 a dělají tak velký krok k postupu do play-off. My jim po zápase tleskáme, oni tleskají nám. Ovšem poté dochází k situaci, kterou nikdo ze sektoru nechápe. Hráči se dávají na odchod do kabin, a tak na TRADIČNÍ děkovačku „Tahneme na hokej“ která měla minulý rok své deseti-roční jubileum zůstalo pouze 8 hráčů. (Neužil, Huf, Luňák, Venkrbec, Krejčí, Husa,Divíšek a posledního bohužel nevím) Ano, na fotce je 7, protože byl Daniel Huf poslán Kubou Husou pro zbytek do šatny. Ano čtete dobře. Husou, který tu hraje cca měsíc. Obrázek si o zbytku mančaftu udělejte sami. My se po pár chorálech „co je“ a nebo „Prostějov na led“ zádné odezvy hráčů nedočkáme a domlouváme se, jestli na děkovačku serem V tom se z kabiny řítí zbytek Prostějova, a tak si s lehkou nechutí to tahneme dáme. Hráči se sami nabízí, že začnou, a tak alespoň malé bezvýznamné plus. To už na zimním stadionu nikdo není, a tak nevyvracíme i variantu, že by se domácí Neřádi chtěli podívat na naši vlajku. S respektem k domácím posíláme řidiče pro auto, a čekáme před sektorem hostí. Tam se k nám přidavají dva tajní páni z Kriminalní policie, se slovy: Kluci kde máte odvoz? Tahle otázka zůstává bez odpovědi, načež přichází rozkazovací věta: Na něco sem se Vás ptal! Opět držíme bobříka mlčení, ale na větu: Pánové, my jsme z kriminalní policie a vytasení odznaku propadáme ve smích se slovy. My víme. Poté místní mistři blechtnou něco ve smyslu, ať už jedem dohajzlu, a že tu sou jen kvuli nám. Tak jim odpovídáme, že sme se jich neprosili. Nakonec pánové míří k autu, že na to serou, a nám zanedlouho dojíždí odvoz. Nasedáme do auta, a za hodinu a čtvrt přijíždíme do rodného města.

Papír