Djurgarden IF – AIK 0:2, 12. května 2019

Počet diváků: 21 127 (cca 6000 hostů)

Po pátečním zápase mezi Hammarby a Siriusem mám den volna, který pochopitelně věnuji poznávání Stockholmu a jeho blízkého okolí. Kdo navštívil švédskou metropoli, tak mi dá jistě za pravdu, že se jedná o krásné město. Nabízí se přirovnání ke Kodani, kterou jsem navštívil před měsícem. Najdete tu, stejně jako v dánském hlavním městě, mnoho památek, ale i zeleně a hlavně vody. Ta obklopuje a protíná Stockholm všemi směry.

V neděli už se ale soustředím na největší švédské derby mezi Djurgardenem a AIKem. Špacírem se vydávám směrem ke stadionu, cestou obhlížím místa, která jsem ještě nestihl. Někde uprostřed Södermalmu, tedy hlavní bašty Hammarby, narážím na náměstí obsypané několika stovkami fanoušků AIKu. Po městě samozřejmě potkávám i fanoušky Djurgardenu, ale žádné střety jsem nezaznamenal. Až s blížícím se stadionem začíná být rušněji a je znát, že se blíží velké utkání. Na rozdíl od pátku, je dnes krásné počasí, a tak je venku opravdu živo.

Do Tele2 Areny tentokrát nijak nespěchám, raději pozoruji pouliční zábavu a narvané zahrádky. Hodinku před výkopem to ale nevydržím a přece jen vcházím do ochozů. Na zrcadlovou pozici oproti pátečnímu špílu. Djurgarden má kotel na opačné straně než Hammarby, a tak volím místo do jeho blízkosti. Tribuna AIKu se začíná plnit přesně tam, kde v pátek sídlilo Hammarby. Co se týče ceny vstupenky, tak ta vyšla dnes na 960 korun. V pátek to bylo necelých sedm stovek. Po procházce útrobami zkouším kvalitu místního zlatavého moku. Ten vychází asi na 130 korun a není nijak valné kvality. Zajímavostí je, že v bufetech lze platit pouze kartou. S hotovostí tady nepochodíte.

Stadion se nakonec plní méně, než jsem očekával. Celková návštěva je dokonce nižší, než v pátek, což je ostuda zejména pro Djurgarden, jehož barvy bude dnes podporovat “pouze” zhruba 15 tisíc fanoušků. Zato černožlutá hostující armáda obsazuje jak celou tribunu za bránou, tak i okolní sektory. Odhadem může být na tribunách okolo 6000 fanoušků AIKu. Ti jsou v drtivé většině oděni do černé, což samozřejmě vypadá fantasticky.

S nástupem plejerů putují nad hlavy celého stadionu nachystané choreografie. Domácí volí kartony dvou odstínů modré, doplněné o jednoduchou plachtu. Díky velkému počtu zapojených fans se jedná o pěkné choreo, ale žádný zázrak to není.

Naopak AIK roztahuje nádhernou plachtu s detailní podobiznou dávného mužstva černožlutých, pod níž je napsáno “Starý dobrý AIK”. Celá malůvka je doplněna o pásy v horním patře. Naprosto špičková záležitost.

Atmosféra derby je přímo fanatická, celkem se o ni může starat okolo 10 000 fans na obou stranách, což je úžasné číslo. V první půli si troufám tvrdit, že je hlasivkový souboj poměrně vyrovnaný, možná je na tom o něco lépe AIK.

Prakticky celou první půli se bavím nad přede mnou stojícím absolutním hovadem. Tento nečlověk si totiž na derby svého týmu nasazuje jedno sluchátko a na mobilu sleduje závod formule 1. Druhé nenasazuje asi aby poznal, kdyby padla v derby branka.

Fotbal za moc nestojí, je to spíše boj, než nějaká podívaná. To mě nutí trochu k zamyšlení nad švédským fotbalem. Švédsko je bohatá země, fotbal v ní má obrovskou tradici, reprezentace patří do TOP 20 na světě, na stadiony chodí plno fanoušků. Tak proč je klubový fotbal v této severské zemi na tak mizerné úrovni? Kromě Malmö FF se žádný švédský klub není schopen prosadit na mezinárodním poli. Švédsko je v klubovém koeficientu dokonce až ve třetí desítce evropských zemí. Nechápu, nerozumím. Pro fans scénu je to každopádně velká škoda.

Zpět k derby. V rozmezí 51. a 63. minuty dává AIK dvě branky a utkání tak rozhoduje nejen na hřišti, ale také na tribunách. Na nichž právě začíná jasná nadvláda černé armády ze Solny. Pokud to doteď bylo skvělé, tak nevím jak bych popsal jejich support nyní. Podle pohybu a příkladného používání rukou fandí snad úplně všichni, včetně okolních sektorů na podélných tribunách.

Djurgardenu je mi líto. Kotel se sice snaží, jeho “třetí patro” na podélné tribuně, nad nímž stojím, taky, ale je šíleně znát, že v tom není ten potřebný život. Ani jiskra naděje. Jejich plejeři hrají hovno a asi všem přítomným je jasné, že dnes se žádný obrat konat nebude. A to se pak fandí blbě. Ještě když máte proti sobě několik tisíc soupeřů v naprosté euforii.

Oba tábory protestují, stejně jako v pátek Hammarby, proti plánovým restrikcím ze strany policie. Kromě několika nápisů je k vidění také povedená pyroshow domácích, kteří z bengálů sestavují všem známé číslo 1312.

V derby vítězí na všech frontách AIK. Djurgarden nedokázal zaplnit stadion, v optických prezentacích měl navrch AIK, v supportu také, na hrišti také. Pro modročervenožluté trpké odpoledne.

S tím se ale nechce smířit zhruba 200 chuligánů Djurgardenu, kteří se vydávají okolo Tele2 Areny směrem k hostujícímu sektoru. Ten je pochopitelně přísně střežen švédskou policií, což ale domácí nijak neodrazuje. Při zjištění, že jim strážci zákona neuhnou, napadají právě je. Na zemi končí víc policajtů než radikálů. Zlobu domácích odnáší také jeden anton. Celou melu, odehrávajíc se dole pod stadionem, sleduje z horního plácku několik set lidí. Trochu mě překvapuje, že jsou mezi nimi i osoby s ne úplně ideálně ukrytými symboly AIKu. Jednomu vykukuje šála, dalšímu zase dres. Několik suvenýrů putuje do ruk domácích hools, kteří je po bitce s těžkooděnci jeden po druhém zapalují.

Když už to vypadá, že se situace uklidnila, tak se vydává Djurgarden do další ofenzívy a tentokrát už to řada z nich odnáší zatčením. Poté už se nic velkého neděje, domácí čekají před svou hospodou, ale hosté jsou odváděni pryč v dostatečné vzdálenosti.

Tímto definitivně končí mé švédské dobrodružštví. Tomuto derby nechybělo vůbec nic, takže odjíždím naprosto spokojen a rád se do Švédska zase jednou podívám.

Pro zajímavost, titul v této sezóně nakonec získal Djurgarden, který v infarktovém posledním mači potřeboval uhrát bod na půdě Norrkopingu, kam se vydalo na 5 000 fans ze Stockholmu. Djurgarden prohrával 2:0, ale nakonec srovnal a přímo na hrací ploše slavil titul se svými fanoušky po dlouhých 14 letech. AIK končí v tabulce až čtvrtý, když na městského rivala ztratil pouhopouhé 4 body.

Sepsal: Pirlo