Šumperk – Prostějov 4:3 sn., 29. ledna 2022

Po dvanáctidenní zápasové odmlce způsobené nákazou viru z čínské provincie Chu-pej u většiny prvoligových celků nás čeká sobotní výjezd do Šumperku, kde Jestřábi zkřížili své hole s místními Draky, ještě nedávno papírovými. Výjezd je naplánován jako vlakový. Před odjezdem mám však celkem strach, zda se nám povede vyjet alespoň ve dvouciferném počtu (to je ostuda, co?). Nakonec se nás na vlakovém nádraží v Prostějov schází cca třicítka. Cesta probíhá v relativně klidném ražení, o zábavu se stará zejména výjezďák, který se na hokej vydal rovnou z noční šichty, po které ještě stihl žahnout přesně 88 piv. Vrcholem bylo, když pronesl větu „Já někde ztratil šálu“, přičemž šála byla uvázána na jeho krku. Za svou chybu však zaplatil spravedlivou daň v podobě piva, které věnoval kamarádovi, který ho na toto společenské fópá upozornil.

Po příjezdu do zasněženého Šumperku se ihned ubíráme směr zimák, cestou dáme menší koulovačku a společně s automobilovými se srocujeme před zimákem u zadního vchodu na stadion. Ten je dnes zamčen, jsme tedy posláni ke hlavnímu vstupu. U pokladen nakoupíme lístky a roztroušeně mezi domácími se vydáváme přes celý stadion do našeho sektoru. Zde se nás schází cca 40, možná i o pár kusů víc, musím se přiznat, že jsem to úplně přesně nepočítal a fotku celého kotle nemáme. Naši skvadru nám dnes opticky dolaďuje vlajka Ultras Prostějov. Snažíme se fandit, ale první třetina je z naší strany špatná.

S druhou třetinou se fandění zlepšuje, ale žádná sláva to není. Stejně i domácí Drafans nepředvádí žádný extra výkon. Fandění obou táborů přesně kopíruje dění na ledě, dnes je to totiž strašná holomajzna nehodná první ligy, delší hokejový půst asi udělal svoje.

O druhé přestávce si skupina sedmi Prostějováků všímá, že hlavní domácí zástava Šumperk je již po mnohaletém používání trošku zašlá a poničená. Vzhledem k tomu, že je Prostějov známý svým oděvním a textilním průmyslem, rozhoduje se tato sedmička, že si vlajku půjčí a doma ji v poklidu opraví. Vydává se tedy do sektoru domácích, ti však souhlasí s opravou pouze posledních tří písmen, které nám propůjčují. Začíná tak menší strkanice a rozepře o to, kdo se vlastně o vlajku postará, nicméně foto jasně dokazuje, jak celá situace dopadla. Do šarvátky se postupně zapojují jak další Hanáci, tak i místní horalové a sekurity, po pár minutách jsme postupně zatlačeni zpět do sektoru hostů. Při akci padne několik ran na obou stranách, navrch mají mírně domácí, kteří využívají početní převahy. Jednoznačně však akci hodnotíme jako úspěšnou, dojít pro vlajku domácích se dnes již často na stadionech nevidí.

Ve třetí třetině je cítit o dost větší napětí, domácí jsou nahecovaní jak přestávkovým doprovodným programem, tak i zlepšeným výkonem jejich hokejek, které srovnávají stav na 3:3, jenž platí až do konce prodloužení. Oba dva tábory fandí o dost hlasitěji a atmosféra snese přísnější měřítka, párkrát si také vyměňují několik vzájemných pozdravů přímo od srdce. Nutno dodat, že v domácím kotli stále visí zbytek vlajky a to až do konce zápasu..

Nájezdy se nakonec povedly lépe Šumperku a ten tak bere dva body za výhru 4:3. Po zápase poděkujeme hráčům, rozloučíme se s dráčky a vycházíme ven, kde nás čeká PČR, která si část lidí opisuje (některé již potřetí v tento den, někteří naopak díky lsti unikají). Police nám dělá doprovod nejen do odjezdu vlaku, ale rovnou až do Prostějova, protože policejní auto stojí na každé zastávce, kde vlak zastavuje. Na peroně ještě proběhne malá sněžní bitva s pár domácími a hurá domů. No domů – přesněji řečeno do Zábřehu, kde máme kvůli potížím s průvodčí nedobrovolnou přestávku 40 minut. Do Prostějova přijíždíme tedy o chvilku později, než bylo plánováno, ale přesto spokojeni se zajímavým výjezdem.

Veškeré dění zaevidoval a zaznamenal Komin