Slavia Praha – Prostějov 1:2, 21. října 2015

Smrtící série duelů s týmy z ligové špice nám pokračovala a náš tým měl tentokrát změřit síly se Slavií Praha. Čekám, že Prostějováci nahecovaní výhrou a skvělým výkonem ze soboty udělají do Prahy konečně ten autobus. No, šeredně se mýlím, na autobus to zdaleka není, což je prostě ostuda, navíc náš počet je mírně na prd na to, abychom se všichni mohli dopravit po silnici, takže z Prostějova nakonec vyjíždí jedna dodávka, jedno osobní auto a tři mušketýři, na které nezbylo místo ve vozech, vyráží po kolejích.
Já jsem jedním z těch mušketýrů, vlaková cesta probíhá v pohodě, souprava nabírá desetiminutové zpoždění, takže se znovu loučíme s úvodním buly, nicméně víme, že naše zpoždění nebude zas až tak velké. Někteří z nás i přes nevypravený bus jedou do Prahy s optimismem ohledně počtu v našem sektoru, jiní jsou zase skeptičtí ohledně obsazení našeho kotle a věří spíš v dobrý výsledek na ledě. Pozitivní výhlídky o počtu  Prostějovských v sektoru nás však celkem opouští, když zhruba čtvrt hodiny před zápasem čekáme na tramvaj a voláme jednomu z našich, který už je na místě, ten nám říká, že z Prostějova tam ještě nikdo není a posádky auta a dodávky se stále nachází asi padesát kilometrů před Prahou.
V lehkém šoku lezeme do tramvaje a vyrážíme směr Eden. Zimák nacházíme v pohodě, kupujeme lístky a jdeme dovnitř. Když se zmiňuje sektor hostů, tak nás sekuritka vypadající příjemně asi tak jako vaginální výtok posílá jiným vchodem, kde jsme prošacování a konečně vpuštěni do útrob stadionu. Jak již bylo zmíněno, naše zpoždění není nijak hrozné a v sektoru se objevujeme asi tři čtyři minuty po záčatku zápasu.
Zjišťujeme, že situace v sektoru nakonec není tak hrozná, zhruba dvacet lidí tam už při našem příchodu je, minutku dvě se rozkoukáváme a pak začínáme fandit, počet lidí v prostoru pro hosty se ještě v průběhu třetiny zvyšuje a s posádkou dodávky a auta se nás nakonec schází slušných 65.
Hra je v první třetině vyrovnaná, jdeme do vedení, když nějakým zvláštním způsobem dopraví puk do brány Kuba Illéš, Slavia srovnává během chvilky, ale Patrik Moskal opět strhává vedení na naši stranu necelé dvě minuty před koncem prvního dějství. Co bylo na začátku ročníku skoro nemožné nám nyní přineslo ovoce, hráči totiž konečně na ledě předvádí důraz do branky. Třetina nám tedy končí za příjemného stavu 2:1 pro Hanáky.
Naše fandění v první části není špatné, ovšem víme, že to bude lepší, až dorazí další aktivní fanoušci, kteří organizovaně jeli z Prostějova. Z dodávky chceme donést vlajky ovšem to, co předvádí pražská sekuritka mi doteď hlava nepobrala, nejprve je automobilové posádce nařízeno, aby vlajky, které nám byly před zápasem po telefonu povoleny, odnesla zpět a nechtějí nám pustit dovnitř ani vlajku na pověšení s bubnem. To se nám nelíbí a pro mávačky se do dodávky vracíme, když argumentujeme tím, že nám byly povoleny, je nám nařízeno, abychom si napočítali daný počet vlajek, což se nám zase nelíbí a říkáme, že vlajky vezmeme dovnitř prostě všechny, protože je nás v sektoru určitě víc než třicet, což mělo být povolené množství a každý má přece dvě ruce. Vlajky jsou nakonec vpuštěny pod podmínkou, že je o přestávce před pořadatelskou službou všechny rozmotáme, čímž část nás tráví přestávku.
„Však máme čas, já jsem v práci, spěcháš někam?“ padá z úst jednoho sekuriťáka v čepici Old Boys Slavia k Prostějovákovi rozmotávajícímu vlajky. Když jsme si dovolili říct cokoliv k jejich chování a nařízení, jediným argumentem a reakcí pořadatelské služby bylo „to jste ještě nikdy nebyli v Praze“, obrázek si udělejte sami.
Posíleni o později dorazivší část fanoušků začínáme druhou třetinu, naše fandění je nyní samozřejmě lepší. Vtipné je, jak pokaždé, když je přerušená hra, hraje hlasitá hudba pouze když fandíme my a ne domácí. Stejně úsměvné je, když moderátor vybízí halu, aby přivítala Slávisty na ledě a víc slyšet je naše bučení.
Pražanů se v kotli schází, nevím kolik, protože se nachází na stejné tribuně jako my, v průběhu zápasu používají několik mávaček, ovšem jejich repertoár těžko čítá víc než pět pokřiků, které podporuje nebo spíš shazuje klasické fanklubácké mlácení do bubnu.
Akustika v Edenu je famózní a celkově se mi ten stadion strašně líbí, jediné, co chybí k dokonalosti je opravdu pouze to, aby kotle byly naproti sobě.
Co se týká našeho supportu, tak si myslím, že je velmi dobrý, přidávají se k nám ve fandění i příznivci našeho klubu, jejichž domovem je nyní jiné město, kteří přijeli tým podpořit. Ve třetí třetině se ještě prezentujeme červenobílými vlajkami, což vypadá taky hezky a celkově jde o jedno z našich nejlepších představení na výjezdu v dosavadním průběhu sezóny, těžko říct, jestli to bylo lepší než v Havířově, protože tam proti nám stál zcela jiný soupeř, každopádně na Pražany to stačí.
Ve třetí třetině jsme na ledě pod tlakem, každopádně naše defenziva solidně odolává náporu Sešívaných. Vypíchnout musíme fenomenálního Luboše Horčičku, který chytil tak 280 gólů, v závěru Slavia zvyšuje tlak při powerplay a tvoří si obrovské šance, v jednu chvíli puk snad skáče po horní tyči naší branky. Každopádně domácí nám ten gól dát nezvládnou a se zvukem závěrečné sirény na tabuli svítí skóre 1:2.
Hráči přijíždí poděkovat, sedají si, my vyvoláme Luboše Poloboha Horčičku, který nám, nekecám, dvakrát mává. Dáváme klasické „Táhneme na hokej“, hráči odjíždí do kabiny. Vyzveme je k návratu na plochu a hráči, kteří mají šatnu hned vedle našeho sektoru opravdu jedou ještě jednou poděkovat, naše ovace si rozhodně zasloužili.
Po zápase se každý rozcházíme svým směrem, za vlakovou část výjezdu mohu říct, že cesta zpátky se neskutečným způsobem vleče, když se asi po třech hodinách vyloďujeme v Olomouci, přijde nám, že jsme ve vlaku byli tak dva dny.
Suma sumárům výjezd můžu hodnotit jenom kladně, jediná škoda je, že se nevypravil autobus, nicméně jsme se fanouškovsky prezentovali dobře, nečekaná výhra na ledě je třešničkou na dortu. Upřímně doufám, že ti, co mohli jet a nejeli si nyní rvou vlasy, že nezažili, jak Prostějov, který ještě tři čtyři roky zpátky hrál ve druhé lize v napůl juniorské sestavě, porazil slavnou Slavii Praha na tradičním stadionu v Edenu, na nějž se už třeba s Prostějovem opět dvacet let nebo po letošní sezóně třeba už nikdy nebudou mít možnost podívat.
Každopádně jedinečný výjezdový zážitek si můžeme všichni zařídit ještě příští týden, protože to jedeme do Třebíče, je státní svátek, školáci a středoškoláci navíc mají další den prázdniny, proto by měl být autobus do této destinace povinností. Mezitím nás však doma čeká Kadaň, fanouškovsky nuda, ovšem na ledě půjde o zápas čtvrtého a šestého týmu, takže v sobotu všichni na hokej!

Sepsal: Kafka