Prostějov – Vsetín 2:4 na zápasy, semifinále 2022/2023, 1. část

PRVNÍ ZÁPAS (Vsetín – Prostějov 4:3)

Po skalpu Litoměřic čekáme, kdo bude naším soupeřem pro semifinále. Bohužel, už popáté za posledních 11 let budeme hrát sérii proti Vsetínu. Jsme nasraní. Zatímco proti drtivé většině soutěže jsme playoff nikdy nehráli, tak v nejhorším sektoru ligy toho máme odfanděno snad víc než na zimáku v Prostějově. No nic, realita je jaká je, a my se na ni musíme připravit. Už od zveřejnění výjezdu je jasné, že na sobotní utkání bude výrazně vyšší zájem, než na to nedělní. Proč tomu tak je? Netuším. Natěšenost je však velká a všichni věří, že letos můžeme Vsetín vyřadit. Prozatimní play-off bilance proti Valachům je nerozhodná 2:2. Zatímco v druhé lize jsme se dvakrát radovali my, v lize první pak dvakrát žlutozelení.

Nakonec nás na první mač vyjíždí narvaným busem asi 75 s tím, že stojící omladina má výjezd o stovku levnější. Vzhledem k tomu, že jezdíme takovou polopouličkou, tak je uprostřed busu dost prostoru na stání. Mladí si tam vytváři jakýsi fandící/popíjecí/taneční koutek a dobře se baví. Zbytek busu je též dobře naladěn. Nedaleko za Prostějovem se autobus proměnuje v pojizdný bar, kdy dva fanatici slaví dohromady své 75. narozeniny. Celou zadní částí kolují hefrony, republiky, zelená, jagermeister a nesmí se zapomenout také na slivovicu. Veškerá tady ta alkoskrumáž je doplněna několika balíky Pepsi col, ke které má však Fuller zákaz přiblížení. Jak po odstupu pár dní zjišťujeme, mezi degustátory je také jeden či více nakažených nějakým bordelem, a tak se v průběhu semifinále play off prostřídáváme s horečkami a zimnicemi. V konečném zúčtování si tímto problémem prochází zhruba dvacet lidí a značně to oslabuje naše hlavní tvořící jádro.

Jak je už zvykem, cestou na Valašsko zastavujeme na odpočívadle, kde i letos probíhá předsezonní testování Moto GP, na kterém nesmí chybět čtyřoký jezdec, předvádějící všemožné psí kusy na jeho stroji. Přiblížující se dnešní destinace je už, co by bengálem dohodil, a tak se dopijí poslední hlty piv a kořalky. Z busu zaparkovaného před Lapačem bereme na dnešek i nějaké mávačky, protože to je jediné, čím se v sektoru hostů dá prezentovat.
Sektor hostů na Lapači je opravdu něco neuvěřitelného, a marně bych v paměti hledal, kde to může být horší. Obzvláště když před vámi na tribunách stojí takový soupeř, jako je Vsetín.

Organizačně se domlouváme na uspořádání fanatiků v sektoru, přidáváme jednoho spíkra k dolní části sektoru a semifinálový boj může začít.

Na ledě je to od začátku velice tvrdé, a hned v prvním zápase můžeme být svědky tří bitek, avšak ani jedna není v náš prospěch. Support z naší strany není vůbec špatný, ale nebýt nejhoršího sektoru na světě, bylo by to ve stejném počtu daleko, daleko lepší. Všímám si také sedícího chlápka vedle sektoru, který má už asi 10 minut prsty v uších, a nasraně pozoruje sektor a zároveň i dění na ledě.

Ve třetí třetině ještě posilujeme jedním spíkrem horní patro, což se ukázalo jako velmi dobrý krok. Na dnešním zápase si taky odbyl premiéru staronový chorál Vinařovo tajemno, doplněn o nové přetextování a chvílemi to byl slušný rachot.

Domácí tribuna na stání je velice slušně zaplněná, ale zkušený návštěvník Lapače ví, že dnešní zaplňěnost je skvělý oční klam. Asi půlmetrové schody krásně schovají všechny mezery na tribuně. V tomhle nás utvrzuje i dnešní návštěva, která činí 3500 lidí, i když vypadá zimák opticky plněji.

Velmi mě překvapuje, že na celé domácí tribuně nevísí ani jedna zástava Vsetína. Pozdeji se na toto téma bavím s ostatními. Padá i možnost, zda Vsetínští náhodou nepřišli o své vlajky na úkor jiného tábora, který se tím ještě veřejně nepochlubil. Tato ůvaha je nakonec mylná, jelikož u nás vlajky Vsetín měl, avšak velmi by mě zajímal důvod absence vlajek doma.

Domácí po celý zápas fandí bez přestávky, avšak jejich malý repertoár chorálů je znát, a tak můžeme několikrát za zápas slyšet stejně se opakující chorály.

Na ledě nakonec prohráváme 4:3. S domácími si zařveme něco o nepřízpůsobivých obyvatelích Přerova a pomalu se naloďujeme do autobusu, který se postupem času mění na taneční parket konkurenceschopný tomu v Moravě, a anglický způsob hospodského tance nenechává jedno triko pivem suché. Část busu se zase pobavuje nad komentátorskou dvojicí, na kterou by byli i Robert Záruba a Petr Vichnar krátcí. Hláška, že Kojetín má trapné přechody uktvěje nejednomu účastníkovi zájezdu v hlavě.

S příjezdem na Hanou letmo uklízíme bus, část z nás jde v pijatice pokračovat, avšak většina míří domů posbírat síly na další zápas, který se hraje už za pár hodin.

Sepsal: Papír

DRUHÝ ZÁPAS (Vsetín – Prostějov 1:0)

Nedělní výjezd je dle počtu docela zklamání. Dopředu se vědělo, že nahlášených je méně než na sobotu, navíc pár nahlášených nedorazilo, a tak se nás do Vsetína vydává busem asi čtyřicítka.
Druhý zápas v play off bývá na tribunách obvykle těžší, a ani dnes se výjimka nekonala. Část nemocných jede na sílu, část se zpamatovává ze včerejší párty a tak není divu, že cesta na Lapač se nese spíše v odpočinkovém duchu. Po včerejší domluvě se vsetínskou sekurity bereme dnes na tribuny i konfety, které asi desítka z nás rozdává v sektoru hostů, včetně detailního popisu použití. S úvodním vhazováním dnešního zápasu letí k ledu zhruba 150 konfekt a výsledný efekt se velmi povedl.

Je nám jasné, že dnešní výkon z tribun nebude zdaleka tak dobrý jako včera, ale doufáme, že nám dnes hráči na ledě dopomohou. Bohužel, v celém utkaní nejsou naši plejeři schopni vstřelit ani jeden gól. Bilance, že jsme na Lapači ani jednou za dva zápasy nevedli, a srovnáno bylo pouze několik minut je šílená, a na tribunách nám to rozhodně nepomohlo. Dnešní fotbalový výsledek 1:0 pro domácí, kdy rozhodující gol padl v první třetině rozhodně nebyl reklamou na hokej, a my tak musíme doma čelit ztrátě dvou zápasů. Závěr zápasu ještě vyostřuje zákrok Roba na Maláka, a div nedochází k hromadné bitce jako z NHL.

V autobuse se pobavujeme nad oficiální facebookovou stránkou Vsetína, která zveřejňuje, že tři body jsou doma. Chvíli i přemýšlíme, zda se k vsetínským neinfiltroval náš manažer. Cesta domů ubíhá docela rychle, většina fanatiků jen odpočívá, ale debata pár lidí probouzí skoro celý autobus. Už ani nevím jak na to přišel, ale jeden z členů navrhoval povolat k našim hokejkám i VIP opici Jacka. Ve spoustě lidí se projevuje nostalgie, kdy tenhle VIP neboli Velmi Inteligentí Primát frčel na DVD v papírovém obalu, pouštíme si záběry z Youtube a představujeme si, jaká by to byla prdel, kdyby nastoupil ve třetím zápase.

Třešničku na dortu tomu dnes dodá dražba posledního piva, které se dokázalo prodat za neuvěřitelných….20 korun. Pan dražitel měl totiž lehce upito, a nakonec ho prodal ještě o pět korun levněji než klasicky. Dost možná to byla ale jen vypočítavost, a padly i spekulace, zda si ho nevydražil sám pro sebe. Tohle ale již zůstane záhadnou tečkou dnešního výjezdu.

Sepsal: Papír

TŘETÍ ZÁPAS (Prostějov – Vsetín 3:2)

Semifinálová série se přesouvá na Hanou za pro nás nepříznivého stavu 0:2, i tak ale očekáváme vysokou návštěvu a skvělou atmosféru. Tribuny nakonec oficiálně zaplní 3371 diváků včetně několika stovek příznivců Vsetína.

Úvodem zápasu jde nad naše hlavy choreo inspirované kapelou Iron Maiden doplněné o les 110 nových mávaček vyrobených ke 110. výročí našeho klubu. Obě strany rovněž spouští support a v první třetině se dá říct, že by to z obou stran mohlo být lepší. Ne, že by se hrálo v nějaké komorní atmosféře, ale hlasitost našich chorálů po pár opakováních často padá. V sektoru hostů to zase občas vypadá, že fandí jenom skupina hned pod spíkrem.

Zelenožlutí se v půlce prvního dějství prezentují i opticky plachtou a vlajkami. Malovaná plachta na výjezdě se cení, ale rozmístění vlajek do řady na schodech je trochu nešťastné, jelikož zůstává dost prázdného místa nahoře nad plachtou, což kazí celkový dojem.

Ve druhé třetině se přeci jen vybičujeme k lepšímu výkonu. Tomu pomáhá i to, že konečně vidíme góly, ty padají na obou stranách a tak vždy fandí lépe ten sektor, jehož tým se právě prosadil. S tímto vývojem zápasu, kdy se nám nakonec daří vybojovat vedení 3:2, se nechávají strhnout i lidé mimo kotel, probíhají odpovídačky a za zmínku stojí, že supportu dnes dobře pomáhá i zbytek východní tribuny.

Závěrečné dějství pokračuje za stále dobré podpory z naší strany, naopak hlasitost hostujícího sektoru trochu chabne. To se začne měnit zhruba v polovině třetiny, kdy zelenožlutí tlačí své hráče k vyrovnání a u nás přibývají slabší místa. Hlavně posledních pět minut není z naší strany ideálních. Chápu, vedeme o gól, jsme pod tlakem, ale uvědomme si, že za poslední dva roky jsme se do prvoligového semifinále dostali víckrát než za celou dobu, co se tímto systémem hraje. Dá se tak bez nadsázky říct, že zažíváme nejlepší roky minimálně od rozdělení Československa a kdoví jak dlouho nám to vydrží. Mnozí z nás mají ještě v paměti druholigový prales, je tak třeba si užít, že teď jsme mezi čtyřmi týmy bojujícími o extraligu a nemusíme obrážet prdele jako Vyškov nebo Kopřivnice a nechat v těchto zápasech na tribunách vše.

Dá se ale také říci, že konec dobrý, všechno dobré, protože v poslední minutě žene naše borce za udržením výhry takřka celý stadion. To se nakonec daří, hráče vyprovodíme bouřlivým potleskem a několika chorály, a jdeme nabrat síly na duel číslo čtyři.

Sepsal: Prostějovské Anglán