Rozhovor s Pavlem Kumstátem

Dnes zahájíme naši sérii letních rozhovorů o mládeži, a o historii i budoucnosti prostějovského hokeje s bývalým hráčem a odchovancem Prostějova, vynikajícím obráncem a velkým sympaťákem Pavlem Kumstátem.

Ahoj Pavle. První bych se Tě zeptal na tvoje začátky. Kdo Tě k hokeji přivedl a jak si prožíval své první hokejové krůčky?

S hokejem jsem začínal v Prostějově v 5ti letech, přivedli mě k tomu rodiče. Velkou zásluhu na tom mělo i to, že jsme měli chatu vedle bývalého hokejisty Pavla Davida. První hokejové krůčky jsem zažíval v přípravce pod vedením trenéra Vernera. Vzpomínám na to tak, že když jsem se učil bruslit tak mě to moc nebavilo. Ale jakmile jsem dostal hokejku a puk a skamarádil se s dalšími kluky, tak mě to chytlo.

…A jak jsem dal proti Rosicím 5 fíků tak mě nikdo nemohl dostat z ledu.

To věřím, speciálně proti Rosicím… S odstupem času, jak se díváš na kvalitu tréninků v mládeži? Dnes asi není problém s materiálním zabezpečením. Ale co metodika?

Kvalita tréninku v mládeži je o počtu kvalitních poctivých trenérů už od přípravky. Není možné, aby trénovali rodiče. Mohou být u přípravky na ledě, ale musí tam být jeden profi trenér, který jim rozdělí děti, rozdá úkoly atd. U starších kategorií už ani nemluvím. Když si vzpomenu na moje začátky, tak musím říct, že tenkrát byla jiná doba a co se týká materiálního zabezpečení tak to byl opravdu problém. Ale v podstatě to fungovalo tak, že na zimáku byl jeden velký sklad a my jsme si každý rok chodili fasovat věci na sezonu. Nikomu nevadilo, že ty věci už byly starší, vždycky nám to rodiče nějak spravili a my jsme byli vděční za to, že aspoň něco máme. Dnes mohou mít děti všechno, ale také si to musí zaplatit, aspoň tady v Prostějově. Co se týká metodiky, neviděl bych v tom takový problém. Metodik by měl být asi v každém klubu, ale myslím si, že svaz má některé regionální trenéry – metodiky, kteří jezdí po klubech. Hokej se za tu dobu sice strašně změnil, ale v podstatě se jedná pořád o tu stejnou hru, kde se hraje hokejkou a pukem.

Prožil si kus života v mládežnickém, amatérském i profi hokeji. Na které období vzpomínáš nejraději?

Co se týká mládežnického hokeje, tak nejraději vzpomínám na období pod trenérem Vyžrálkem. V profi hokeji bylo vždy mým cílem být spokojený i mimo hokejově. Tzn., šlo mi o to, abych se v daném mužstvu cítil dobře. Líbilo se mi v podstatě všude, ale kdybych měl vyčlenit kluby kde nejvíc, tak to jsou Znojmo, Liptovský Mikuláš, Vítkovice, Poprad a samozřejmě nesmím zapomenout na závěr mojí kariéry v Prostějově, kde byla parta, která táhla za jeden provaz.

Sám máš své děti v prostějovské mládeži. Zkus srovnat kvalitu tréninků dříve a nyní, a pokud můžeš, porovnej to s jinými kluby.

Je jasné, že kvalita tréninku závisí na trenérech. Čím kvalitnější trenér, tím kvalitnější trénink. Já jsem za svoji kariéru poznal spoustu kvalitních i méně kvalitních trenérů, myslím si, že ať to bylo dříve nebo teď, vždycky je to otázka kvalit daného člověka. Ale není to otázka financí, důležité je, aby ten trenér byl zapálený pro hokej a dělal to s láskou k hokeji a ne pro peníze, i když ty samozřejmě také potřebuje. Jak říkám, je to o lidech, nemám rád trenéry typu „hlavně že mě chodí výplata“. Co se týká prostějovského hokeje, tak já nejraději vzpomínám na trenéry Vyžrálka, Chovance a později Zachara.

Práci v jiných klubech moc vysledovanou nemám, ale z minulé sezony mohu potvrdit, že třeba v Uničově odvádí dobrou práci.

Jaká je tvoje vize v mládeži? Kdyby jsi měl tu možnost, podílet se na výchově mladých hráčů a vedení klubu, jaké kroky by jsi podniknul?

Kdybych měl tu možnost se na výchově mladých hráčů podílet, tak v první řadě bych udělal nábory ve školkách a školách, zavedl bych školu bruslení, klidně místo tělocviku a ty děti, které by to bavilo tak bych zařadil do přípravky, kde už by ale museli být kvalitní trenéři, kteří by se jim věnovali, a klidně by se to dalo propojit s krasobruslením, protože bruslení je základ hokeje. Ideální by bylo, aby dále tyto děti klidně dělali více sportů. Já to vidím u svých dětí, kteří hrají ještě tenis a fotbal a chodím na ty tréninky a jako každý rodič je porovnávám s ostatními a myslím si, že na tom jsou pohybově lépe než ti co dělají jen ten jeden sport. Samozřejmě v určitém věku si musí vybrat jeden sport a pro ten se rozhodnout. V této souvislosti bych zavedl přes léto i jiné aktivity např. zápasy s fotbalisty, plavání, klidně i turistické výlety třeba i kolo, kolečkové brusle, možností je hodně. Potom, cca kolem 12-ti let a výše by se měli začít už naplno věnovat hokeji. Pokud by se podařilo vychovat lepší jedince, tak by jim měl být umožněn další růst a jestli tady nebudou nejvyšší soutěže tak ho zaručený mít nebudou, pokud nebudou hrát třeba za starší ročníky. Co se týče trenérů tak by měla být jednou týdně svolávána trenérská rada, kde by se řešily všechny problémy, kde je potřeba přidat, zvolnit atd.

Část, i seniorské kariéry jsi prožil v Prostějově. Jak vzpomínáš na atmosféru na zimáku? A sledoval jsi občas i dění na tribunách?

Atmosféra na zimáku byla výborná, nejvíce se mi líbila vždy v derby s Přerovem, nebo s Havířovem. Viděl jsem i některá parádní chorea. Samozřejmě když se nedařilo, tak jsme to taky cítili z tribun. Co se mi naopak nelíbilo, když jsem šel po zápase domů, tak že jsem přes tu mlhu špatně viděl :-). Jako hráč jsem vždycky vnímal tribuny, ale musím se přiznat, že hlavní pro mě byl můj pocit ze hry a ne pocity „některých“ fanoušků.

Moc ti děkuji za rozhovor a budu rád, když vzkážeš něco fanouškům.

Není zač a vzkazuji fanouškům, aby dále chodili na prostějovský sport č.1 v hojném počtu, chodili se na hokej hlavně bavit, chovali se slušně, a byl bych rád, kdyby podpořili i mládež, protože tam je budoucnost prostějovského hokeje, který tu je už od roku 1913.

A ještě dodatek: Nejde o život, je to pořád jenom hokej…

PAVEL KUMSTÁT

narozen 10.7.1976 v Prostějově

Hráčská kariéra:

1981 – 1996 Prostějov, 1996 – 1998 Vítkovice, 1998 – 1999 Liptovský Mikuláš, 1999 – 2003 Znojmo, 2002 – 2003 Vítkovice, 2003 – 2004 Prostějov, 2004 – 2005 Vítkovice, 2005 – 2007 Poprad, 2007 Zvolen, 2008 – Prostějov, 2009 – 2010 Liptovský Mikuláš, 2011 – Skalica, 2011 – 2014 Prostějov

Úspěchy:

1996 – 1997 extraligové stříbro s Vítkovicemi

1997 – 1998 extraligový bronz s Vítkovicemi

2005 – 2006 extraligové stříbro s Popradem