Rozhovor s Filipem Smejkalem

Léto pomalu končí, přestože nás stále provází letní počasí. Naše rozhovory o prostějovském hokeji a jeho mládeži však pokračují. Dnes s Filipem Smejkalem.

Ahoj Filipe. Jak vzpomínáš na své hokejové začátky, a jak bys popsal tehdejší fungování výchovy mládeže?

Začátky si vybavím naprosto přesně. Rodiče mě dovedli na Zimní stadion v  Olomouci. Bylo tam spousta kluků a okamžitě mě to chytlo. Hokej pro mě znamenal úplně vše a rodiče tomu obětovali veškerý čas. Tím bych chtěl poděkovat jak jim, tak vzkázat nynějším rodičům dětí, že oni jsou teď hnacím motorem jejich ratolesti. Co se výchovy týče, vše bylo spojeno se školou a hokejovými třídami. Fungovalo to naprosto špičkově a vzpomínám, jak například náš tělocvikář s námi jezdil po turnajích atd. Super vzpomínky a neskutečné zážitky.

Nemůžu se nezeptat. Jak těžké bylo vyrovnat se s tím, že končíš s kariérou hokejisty. A co bylo tím hlavním důvodem. Byly i nějaké jiné možnosti?

Věř, že se mi odpovídá těžko. Bylo mi 30 a necítil jsem, že bych mel končit. Těch okolnosti bylo víc. Můj odchod z Olomouce do Havířova, kde se neplatilo… Tam jsem otevřel oči, že nejen hokejem je člověk živ. Nicméně jsem si dokázal znovu v Olomouci, že hokej se nezapomíná. Byl jsem však nechtěný a šel hrát zpět do Prostějova II. ligu. Byl jsem rád, že se mohu hokejem bavit ve městě, kde bydlím a ve kterém jsem dostal šanci v mužském hokeji. Vše fungovalo skvěle. Parta, která šlapala, provázaná s fanoušky. Užíval jsem si to naplno. Pak přišla situace, kdy se mateřská Olomouc nedohodla s panem Tomigou kvůli dluhu na výstroji, a já byl nucen ukončit kariéru. Musím tu ovšem zmínit, že z mého pohledu ta chyba byla převážně na straně Olomouce. Dluh za výstroj opravdu byl, nicméně si myslím, že byznys s výstrojí se nemá promítat do hostování a podobně. Navíc si myslím, že jsem pro Olomouc odvedl docela velký kus práce…

Jaké to bylo začít trénovat malé děti? Jak jsi prožíval svůj první trénink? A jak se na to rozhodnutí díváš s odstupem času? A Proč jsi přešel z trénování malých hokejistů v LHK Jestřábi Prostějov pod novou organizaci SK Prostějov 1913? Bylo to rozhodování těžké, a co bylo tím impulzem?

Tak já začal trénovat opačně, než bývá zvykem. Junioři, mladší dorost, starší dorost, junioři a teď děti. Dostal jsem nyní nabídku od kluků, kterým věřím. Pavel Kumstát je pro mě záruka férovosti. Znám ho jako hráče, a vždy byla sranda, a to i když jsme si ji dělali sami ze sebe. Mě práce v LHK za poslední měsíce nenaplňovala. Proto jsem práci s dětmi vzal jako výzvu a chci se realizovat zde ku prospěchu věci.

Jak zatím hodnotíš činnost SK Prostějov 1913?

Tak bedlivě sleduji vše kolem sebe. Od rodičů, přes kolegy, až po vedení. Nemohu zapomenout na prcky. Ti jsou skvělí. Všichni jsou zapálení neuvěřitelně. Není vše růžové, protože je docela dost klacků, co padá pod nohy. Ale jako trenér musím říct: SUPER. …jen více ledu by nám pomohlo.

Jak vzpomínáš na atmosféru na zimním stadionu? A sleduješ občas dění na tribunách?

Upřímně si pamatuji, jak mi bylo 20 a fanoušci nás nosili na ramenou. Jezdili do Chomutova, Boleslavi či Kladna. Brali si dovolené a podobně. Bylo to skvělé. Nepopsatelné. Vždy je to spojená nádoba. Vztah s fanoušky, výsledky i úroveň fanouška. Já měl štěstí, že jsem to zažil. Prostějov má velkou základnu fanoušků a hokej tu je sport číslo jedna. Chce to ovšem pokoru na obou stranách a vše bude TOP.

Děkuji moc za tvůj čas a pokud by jsi měl nějaký vzkaz pro fanoušky, sem s ním :-)))

Mám jediný vzkaz. Fanděte pořád naplno, i když se nedaří, protože vždy se vše obrátí. Věřte, že ani jeden z těch kluků, co jsou na ledě nechtějí prohrávat a nekašlou na to. Jen vaše fandění jim pomůže vyhrávat a být na jedné lodi…

Smejky 9