Prostějov – Třebíč 9:0, 18. listopadu 2017

Před tímto mačem jsem v očekávání, zda nás dnes poctí svoji návštěvou hosté ze západu Moravy. Již kolem oběda dostáváme echo, že skupina Horáků cestuje do Prostějova po železnici. Ihned zjišťujeme příjezdy vlaků a posíláme zvědy na nádraží. Ona skupina 5 fanoušků Třebíče, oděna do černého a obuta do kanad, přijíždí do našeho města o půl 3. Z cesty vlakem dává fotky, ke kterým se nezdráhá připisovat urážky na naši adresu. Po chvíli popocházení se hosté usazují do jednoho z podniku poblíž náměstí, kde jsou nonstop pod naším dohledem. Nás se schází na srazu okolo 30 a čekáme, jestli ještě někdo nedorazí z Třebíče autem. To se neděje, a tak soustřeďujeme pozornost pouze na onu skupinu. Ta se půl hodiny před zápasem prapodivně rozděluje, když někdo míří k zimáku taxíkem a někdo pěšky. Mimo pozornost velkého bratra poté čeká mladší skupinka Hanáků na dvojici Horáků, kteří něco málo inkasují a přichází o šály. Jdeme na zimák, kde už začíná bláznivý zápas, ve kterém od první do poslední minuty naprosto dominují domácí hokejisté, kteří hostům přibalí na cestu hned devět fíků. V sektoru pro hosty se objevují další dva Třebíčští z vlakové skupiny. Záhadou zůstává, kde se ztratil ten pátý, poslední. Nás se schází v kotli okolo 80 a po většinu utkání produkujeme dobrý support, určitě také ovlivněný děním na ledě. Při několikerém skandování „deset, deset“ se stadion otřásá v základech. Celkově dnes přihlíželo zápasu dle oficiálního zápisu 1730 diváků. Troufám si tvrdit, že číslo je o nějakou tu stovku nadhodnocené. V průběhu závěrečné části vytahujeme 18 metrovou plachtu na stání, o kterou se tentokrát postarala opravdu mladičká sestava fanatiků. Jejich věkový průměr se pohyboval kolem 17 let. Choreo „Náš klub, náš sektor, náš život“ je první větší domácí prezentací této sezóny. Zápas končí, děkovačku dnes startují hráči a tribuny jim hromově odpovídají. Musím říct, že tahle verze děkovačky „Táhneme na hokej“ je rozhodně zvučnější, než ta kterou začínají tribuny.

Sepsal: Pirlo