Prostějov – Třebíč 6:3, 16. září 2020

První mistrák na domácím ledě v této šílené době je trochu zastřen nádechem nejistoty, když si ani nikdo u piva neodvažuje reálně tipovat, jak to bude na tribunách vypadat. Obeznámeni s tristními návštěvami na ostatních stadionech jsme připraveni na nejhorší. Psychicky nad vodou nás drží nedávný nepřátelák s Přerovem, kdy se nás v kotli sešlo 70 a celkově v ochozech asi 600.

Z hospody přicházíme na zimák s relativně slušným předstihem, hned u vchodu nás přivítají zábrany oddělující jednu polovinu východní tribuny od druhé. Nahoře přímo na tribunách už jsou pouze pásky, takže kdo se chce kam dostat, tak to zvládne i bez parkurových schopností.

V kotli se nás schází zhruba 60, celkově na zimáku pak přesně 802. Mohlo to být lepší, ale i horší, takže tyto počty asi momentálně bereme. První desetiminutovku limituje tradičního spíkra chybějící megafon, takže to z naší strany není úplně ideální. Na druhou polovinu první periody se sice zjevují megafony hned dva, ale oba mají stejný technický problém, takže se pokračuje ve stejném duchu jako doteď.

O přestávce problémy úspěšně řešíme, a tak může od prostřední třetiny začít zábava bez předchozího zbytečného omezení. Výkon kotle je dle mého názoru průměrný, některé chorály sice znějí skvěle, ale některé naopak tristně. Vyzkoušíme i nový chorál na jednu nám všem známou melodii, jenž se bez problému chytá, a tak bude jistě zařazen na náš plejlist. Na ledě se hraje pěkný hokej nahoru dolů, což se lidem líbí, a tak to dávají najevo častým tleskáním do pokřiků a chorálů domácího kotle. Díky tomu a také díky prořídlým tribunám (zde platí rovnice, že čím je méně lidí na tribunách, tím se akustika zlepšuje, a tak stačí také málo fandících pro odpovídající randál) je celkově atmosféra dobrá, rozhodně se dnes nemusíme za nic stydět. Z Třebíče se v sektoru hostů neukázal žádný fanoušek.

Na ledě vítězíme zaslouženě 6:3, dáme tradiční děkovačku a spokojení odcházíme zpět do víru hanáckého velkoměsta.

Sepsal: Pirlo