Prostějov – Poruba 4:1, 28. ledna 2023

Jak se blíží utkání s Porubou, tak začínám mít tušení, že k nám zavítají také Slezané z této městské části Ostravy. Je sobota, hrají špičku tabulky, netají se vysokými ambicemi. A hlavně pokud jde o fanoušky, tak ti nám mají co oplácet. Především za naši akci na kopřivnickém nádraží na podzim 2017, kam jsme se vracejíc z frýdeckého výjezdu lstí dostali i přes obležení antonů s těžkooděnci, a kde jsme čekající Porubáky rozehnali po celém městě Tatrovky. Porubané se sice našemu ataku i s odstupem času divili, protože dle nich mezi námi nebyla nějaká velká nenávist, ale my jsme naše vztahy viděli, a stále vidíme, dost odlišně. Kopřivnickou akci jsme brali jako vendetu za všechny výjezdy do Ostravy, kde na nás rády útočily různé skupiny ze Slezska, ať už to byl Baník, Havířov nebo právě Poruba. Ta sice v průběhu let měnila složení kotle, ale pořád to byl jeden a ten samý klub. Ostravané sice nedávno ukončili svoji družbu s Havířovem, ale historii už nikdo nesmaže.

Zpět do současnosti. Snažíme se mezi sebou hecovat na sraz, ale většina radikálů nebere tento den nijak vážně. Na jednu stranu je to chyba, protože je potřeba se mít vždy na pozoru, ale na stranu druhou se není co divit, když do Prostějova dorazila Poruba víckrát na zápasy Azetu, než na ty svoje. Hodně kotelníků proto očekává, že Hannersdorf Fanatics, jak si Porubští říkají, zůstanou znovu doma. V sobotní odpoledne se nás nakonec schází pouhá třicítka, navíc slabé sestavy. Okolo 16. hodiny už nám chodí první zprávy o přítomnosti asi 13 hostů, a tak je důkladně monitorujeme, a čekáme jestli se nezatoulají někam na (ne)správná místa. Nejsme však sami koho zajímá jejich působení na naší půdě, poměrně brzy jsou bohužel doprovázeni také policií. Na zimák však zatím nejdou, čekají u zamčeného vchodu pro hosty. Po sektoru pro hosty se tak zatím nervózně potuluje pouze slečna s batůžkem na zádech. Pokud by na obě tribuny nebyly namířeny kamery, tak bychom jí ho okamžitě zkontrolovali, ale “loupežné přepadení” s případným trestem odnětí svobody se kvůli vlajce Poruby nikomu úplně riskovat nechce.

Hostům je nakonec odemčen vchod až začátkem třetiny, a tak nevidí první branku v naší síti. To ještě nikdo netuší, že od plejerů v červeném byla zároveň i tou poslední. Porubany přivítáme oblíbeným pokřikem “Jebat AZ a Porubu”, a pro mě dost nečekaně nám není kromě nějakých posunků ani odpovězeno. Okamžitě srovnáváme na 1:1 a následně se support obou táborů věnuje čistě podpoře svých klubů. O přestávce bedlivě pozorujeme chování hostů, ti si příkladně střeží svoji zástavu. Občas si někdo odskočí ven nebo na toalety v jejich sektoru, ale jinak zůstávají stále u sebe. Takhle to má na nepřátelské půdě vypadat.

Ve stejném duchu se pokračuje dál. Co se týče fandění, tak musím být kritický na obě strany. Nás se schází pouhá padesátka, a jen se potvrzuje že soboty jsou u nás momentálně na tribunách slabší než středy, nebo dokonce pondělky. Fandíme sice jako vždy nepřetržitě, ale slabě. Dokážeme i v takovém počtu mnohem líp. Z Poruby nakonec dorazila necelá dvacítka fans, což není na současné poměry špatné číslo, ale jejich support je bídný. Nevím kolik se jich do fandění zapojovalo, ale především jsem v šoku z prodlev mezi jednotlivými pokřiky. Často pouze mlčky sledují hokej. Nechápu. Někdy začátkem třetí třetiny se pak zatoulal jeden z Ostravanů na záchod pod naši tribunu, za což po zásluze schytal pár facek.

Hokejisté Prostějova nakonec vítězí zaslouženě 4:1 a začíná děkovačka. Jeden z Porubských mezitím nese buben přes naši střídačku až na tu jejich, důležitý fanouškovský předmět dává na starost kabině. Neuvěřitelné a naprosto neslučující se s ultras mentalitou. Vůbec tomu nerozumím, ještě když mají hosté k dispozici auta. Když už se schyluje k tradičnímu “Táhneme na hokej”, tak ještě urážíme odcházející Ostravany. Ti se ve vratech otáčejí a začínají ukazovat, ať si jdeme pro ně. Do ruk berou koše, stolky, do cesty stavějí hokejovou branku jako takovou provizorní barikádu. My na nic nečekáme a do otevřeného sektoru pro hosty nabíháme. Prakticky bez boje se dávají hosté na útěk ze zimáku, tedy až na jednoho nešťastníka, jehož nechávají ostatní napospas osudu, a tak něco málo zinkasoval. Za propuštění mezi své nám jako výraz vděku ponechal své rukavice. Chvíli ještě bušíme na dveře, ale jakmile se v nich objeví policie, tak volíme rychlý návrat na svoji tribunu.

Po skončení děkovačky jdeme v poklidu pryč ze stadionu, když spatříme na parkovišti pro domácí jedno auto Porubských. Padne dalších pár facek a tím končí dnešní velice zajímavý den.

Sepsal: Pirlo