Prostějov – Litoměřice, domácí zápasy, čtvrtfinále 2021/2022

Prostějov – Litoměřice 6:5, 3. zápas

Report z domácího dvojutkání čtvrtfinále proti Litoměřicím nemůžu začít jinak, než ve chvíli, kdy jsme úspěšně zvládnuli předkolo. Kozlové z Kolína sypou zpět k domovu a my sypeme jedenáctky Kozla u Chmelů, snad jak kdyby se nech(u)melilo. Jasné je, že fasujeme do čtvrtfinále Litoměřice, suverénní vítěze základní části. Přesto u stolu nikdo, ani na vteřinu nepochybuje, že Litoměřice padnou. Možná z nás mluvila euforie, možná naše přirozená hanácká přidrzlost, možná neúměrné množství piv…

Z Litoměřic vezou hráči bod a snad i pocit, že soupeř je k poražení. Na stadion si našlo cestu 1820 diváků. Co na to říct… Období Covidu naučilo lidi, snad víc, než kdy jindy si doma zapnout přenos na 4K televizi z Datartu na splátky s výhodným úrokem 27% RPSN, nalít si Sráníka z 2L PET, vrazit si ruku po loket do trenek a opřít se o tenisový loket na gauči. Bohužel, trvat to bude dlouho, dostat zpět lidi na zimák, kde se chodíte ohřát v zimě ven, kde se vám stane, že se přilepíte k zechcané podlaze tak, že vám to zuje botu a kde vám natočí Litovel tak děsivou, že se nehodí ani mrsknout jí po rozhodčím. Ale pořád věřím, že atmosféra přímo na stadionu je to nejvíc.

Kotel se zaplnil docela solidně, spíkr hecuje všechny od první minuty a když dáváme záhy gól na 1:0, začíná to na tribunách solidně šlapat. Jenže tahle série není nic pro kardiaky a tak v půlce třetiny pro změnu prohráváme 2:1. S tím souvisí i support. Utkání je nervózní a diváci jsou do hry vtaženi více než jindy a tak dobré pasáže na tribunách střídají ty horší, stejně jako na ledě. Jenže do konce třetiny se nám daří otočit skóre a dokonce odskočit na rozdíl dvou branek. V půlce zápasu už ale bylo zase všechno jinak a Litoměřice srovnávají.

Všem těm mladým pětatřicátníkům v dresu soupeře, co téměř neslezli z ledu, aby nabrali potřebné zkušenosti připomínáme, že jsou poslušné děvky morálně i fyzicky odporného člověka, který český hokej poslal výkonnostně úplně do prdele. Zápas svazem řízeného klubu pak pískají svazem řízení rozhodčí. To je prostě unikát MADE IN CZECH. Nakonec nás neuvěřitelný Martin Novák posílá do vedení 3 min před koncem a my máme mečbol. Mečbol, na který čekáme dlouhých 19 let…

Prostějov – Litoměřice 6:5 pp, 4. zápas

Celá generace fanoušků na tohle čeká, někteří se toho bohužel nedožili. Pamatuji si to jako dnes. Cesta do Mladé Boleslavi na 5. zápas série. 3 autobusy a jeden mikrobus. Všichni naházení jak míchačky a především autobus č.1 byl bez přehánění pojízdnou čtvrtou cenovou skupinou. Slavili jsme postup a všichni si mysleli, že si jednou náš hokej třeba zkusí i tu extraligu. Nakonec nás čekaly spíše pády a vzestupy, ale čtvrtfinále první ligy pro nás bylo na dalších téměř dvacet let maximem. Z objektivního pohledu je to vlastně smutné a tak trošku k smíchu, ale když od mala člověk fandí prostějovskému hokeji, pak ví, že se musí umět radovat i z maličkostí a každou takovou chvíli si užít. O čem jiném by se pak přeci dalo brblat v hospodě.

Nejdůležitější zápas dvacetiletí je tady a na stadion si najde cestu necelých 2 tisíce diváků. Návštěva je trošku zklamání, ale co si budeme povídat, oficiálním číslům návštěvnosti v Prostějově se dá věřit asi jako ruským diplomatům. BUM 1:0, BUM 2:0, BUM 3:0 a stadion je v extázi. Solidně našlapanej kotel spíkr dostává do varu a zapojuje i zbytek stadionu. Nálada je vynikající. Než dojde ke snížení před koncem první třetiny. Prostřední část je dobrej horor. Za 5 min je z naší euforie totální nasranost, protože Litoměřice otáčí. Zápas je hodně nervózní a nenávist k rozhodčím a tomuhle pseudo-projektu narůstá.

S klukama na tribuně již léta označujeme naše pitoreskní město za hanáckou Alabamu. Tady prostě přespolní rádi moc nemáme. A tak když dojde k momentu, kdy se hráč soupeře svíjí v bolestech na ledě, tak nikoho nepřekvapí, že slyší: „Vstávej ty pičo, tady seš v Prostějově!“. Parádní je taky odpovídačka Královy děvky s protilehlou tribunou. Tahle série je ale opravdu nevyzpytatelná a tak srovnáváme a dokonce i vedeme.

75 vteřin. Tolik nám chybělo k postupu. Bohužel Litoměřice srovnávají. Nálada na zimáku padá, jak rubl na burze. Prodloužení začíná a my se snažíme hnát naše hráče, protože si to za bojovnost v této sérii zaslouží. Ten krpatej fracek Král, si posune branku a tak gól uznán není a dokonce je to ponecháno i bez trestu. Ale nakonec hosté jdou do tří a my tuhle možnost záhy využíváme.

Na stadionu propuká euforie. Děkovačky, přehlídky, pičoviny, bigbít. Díky moc. Uvidíme se na Lapači…. 

Sepsal: Dyk