Prostějov – Kadaň 5:2, 24. října 2015

Po zpestření, kterým byl českobudějovický Motor a povedeném výjezdu na Slavii opět přichází fanouškovsky nudný soupeř, tentokrát z Kadaně. Každopádně naši hráči chytili dobrou fazónu a konečně se to zase projevuje i na tribunách, které se solidně plní a do ochozů si nakonec najde cestu 2016 diváků, což na Kadaň není vůbec špatné a věřím, že pokud to takhle půjde dál, bude to ještě mnohem lepší.

Před úvodním buly vytahujeme velké choreo skládající se ze tří plachet. Na prostřední je vyobrazena podobizna dost možná nejvýznamnějšího prostějovského rodáka Otta Wichterleho, vynálezce kontaktních čoček, který by oslavil tři dny po zápase své sto druhé narozeniny. Po stranách portrét doplňují plachty se jménem pana Wichterleho a datem narození na jedné straně a všeříkající nápis „Pýcha Prostějova“ a datum úmrtí na straně druhé. Choreo vizuálně po všech stránkách povedené, škoda je jen, že hlasatel začal připravený text číst pozdě, takže popis životního příběhu ústřední postavy našeho chorea zněl zimákem ještě dvě minuty při hře, kdy už mu nikdo nevěnoval moc pozornosti.

Když už v hledišti žádné vzrušení neuvidíme, protože v sektoru hostů nebyl, dle očekávání, nikdo, starají se o pozdvižení hokejisté, kteří dali už v prvních dvaceti minutách čtyři góly a rozparádili slušně zaplněné hlediště, v němž to i přes neatraktivitu soupeře poměrně žije.

Zaplněnost kotle není špatná, lehký nadprůměr, řekl bych, fandění nemá moc cenu hodnotit třetinu po třetině, protože v něm velké výkyvy nejsou, což je samozřejmě dáno průběhem zápasu. V průběhu celého utkání fandí kotel velmi solidně, chorály se drží dlouho a lidé se fanděním a hokejem baví. Za zmínku a velikou pochvalu však stojí výkon druhé strany, která se opět aktivně zapojuje do fandění, odpovídá na výzvy kotle a sama rozjíždí opakovačky včetně té nové o vládcích Hané, za tohle jim patří velký dík a doufám, že takto aktivní zůstane prostor naproti kotli i nadále.

Ve třetí třetině Kadaň snižuje, ale žádné velké drama se nekoná i díky brance Kuby Čuříka, který se dokázal v zápase dvakrát prosadit. Utkání končí, hráči přijíždí poděkovat, usazují se na středový kruh, aby si mohli „Táhneme na hokej“ dát s celým zimákem, který vytvořil opravdu nadprůměrnou atmosféru. Hráče však nechceme nechat odejít jen tak a po chvíli vybízení celý tým ještě jednou přijíždí z kabiny a loučí se s námi. Dlouho po skončení zápasu proběhne ještě „Táhneme na hokej“ mezi oběma stranami zimáku jako tečka za povedeným hokejovým večerem.

A co dál? Ve středu nás čeká velmi důležitý zápas v Třebíči, atraktivní nejen fanouškovsky, protože Horáci jsou o jednu pozici za námi v tabulce a půjde tedy o přímý souboj o šesté místo, pokud vyhrajeme, můžeme při pomoci soupeřů jít na páté či dokonce čtvrté místo, třešničkou na dortu pak bude náš souboj s domácími fanoušky, vzhledem k tomu, že je svátek, nevidím důvod, proč by si takový výjezd měl kdokoli nechat ujít, zvlášť když nás v sobotu bude doma čekat nezáživný Most.

Sepsal: Kafka