Prostějov – Přerov 4:2, 19. února 2022

Sobotní odpoledne před důležitým derby zápasem proti Přerovu je trochu nezvyklé hned ze dvou důvodů. Tím prvním je absence chystání choreografie, jelikož dnes na tribunách nemáme nic v plánu. Tohle je snad poprvé od vzniku ultras prezentací v našem městě, kdy si na domácí derby nic nepřipravujeme. Na jednu stranu je to možná ostuda, na druhou stranu nás k tomu bohužel přinutily různé okolnosti. Druhým nezvyklým jevem posledních týdnů a měsíců je masivní sraz kotelníků v blízké hospodě, kde se dvě hodiny před úvodním buly schází přes 60 fanatiků. Tak silná předzápasová účast tu hodně dlouho nebyla. Proč zrovna dnes? Netuším.

S dostatečným předstihem se po skupinách trousíme na zimák. Věšíme dvě hlavní zástavy SKP a Stoletá tradice, u čehož sledujeme velmi prořídlé domácí ochozy a úplně prázdný sektor pro hosty. I když derby po těch letech ztratilo na atraktivitě, tak tohle si opravdu nezaslouží. Jen pro ujasnění, Přerov dostal od našeho klubu k dispozici pouze 50 lístků. Stejně jako my na prosincovém špílu v sousední černé díře Hané.

Začíná zápas a na týmu SKP je vidět cosi, co tu roky chybělo. Nechci teď psát o bojovnosti a vůli zvítězit, ale spíše mě zaujala naše taktická připravenost, kdy dnes vycházíme ze zabezpečené obrany, ze kterých chodíme do nebezpečných brejků. Tedy přesně to, co proti nám Přerov roky úspěšně praktikuje. Musím říct, že jsem, stejně jako i lidé kolem mě, nadšený. Je to úžasný pocit, když Přerov válcujeme na ledě i na tribunách.

Můžete namítnout, že proti 50 Meofans to máme jednoduché a asi bych se takovým větám z fanouškovské solidarity vyvaroval, pokud by jejich support snesl nějaké měřítko, ale co dnes „Přerovská šlechta“ předvedla na tribunách, to byla jedním slovem katastrofa. Celá padesátka komplet roztahaná od mantinelu přes sezení až po stání. Do fandění se zapojovalo prakticky po celé utkání jen jejich jádro. Občas jim do chorálu zatleská i skupinka mimo sektor stojících Přerovanů. Ti jsou sice tolerováni vzhledem k tomu, že jim nebylo umožněno jít do sektoru hostů, ale jen do chvíle, kdy se drze a až z naší strany viditelně zapojují do urážek Prostějova. O přestávce je jim vysvětleno, že tohle bylo naposledy, jinak už situaci budeme řešit jinak. Od té doby už je klid.

Kotel Prostějova sice není tak skvěle zaplněný jako při podzimním derby, ale i tak to není nijak špatné. Dnes nám výrazně pomáhá i zbytek stadionu, což pochopitelně vítáme. Snad to tak půjde dál, i na zbývajících zápasech sezóny. Vlnu lehké euforie využíváme v odpovídačky Prostějov, Cigáni z Přerova a Táhneme na hokej. První dvě jsou velmi hlasité a s nimi můžeme být určitě spokojení. Táhneme na hokej je ale bohužel slaboučké, to si musíme přiznat. Největší hukot dne ale přichází nečekaně s chorálem „Alealealeo Sportovní klub Prostějov“, kdy se do fandění zapojuje slušná část východní tribuny a kompletně celý stadion tleská.

Na ledě nakonec vítězíme naprosto zaslouženě 4:2 a velká většina z 1800 platících diváků dnes může po děkovačce odcházet spokojená. Mimochodem v domácím derby vítězíme po neuvěřitelných 3 letech a 2 měsících!

P.S.: Omlouváme se za absenci fotek. Chyba komunikace…

Sepsal: Pirlo