Přerov – Prostějov 3:4 pp., 23. září 2023

Již nějakou dobu máme v plánu udělat antipřerovská trička, návrh vycházející z nálepky a velké mávačky také je, takže když řešíme jak se připravit na první letošní derby, tak máme jasno. Budou trička. Větší diskuze panují ohledně počtu. Nakonec se domlouváme na rovné stovce, ale jak ubíhají dny a přibývají přihlášení, tak je nám jasné, že to bude málo. Nakonec dochází na sraz zhruba 125 Prostějováků. Nejdřív se netradičně fotíme u zimáku a zařveme pár pokřiků.Pak už se postupně šikujeme do 2 připravených busů směr Přerov. Nevím jak v druhém, ale v našem busu je nálada výborná, z fanatiků je cítit obrovská natěšenost. Prakticky celou cestu se něco zpívá. Musím se přiznat, že tohle většinou nemám úplně rád, někteří pak mají tendenci o to míň řvát na stadionu. Ale dnes mi to nevadí, tak nějak vnitřně tuším, že na stadionu budou fandit všichni.

Po cestě dáme krátkou pauzu, ale celkem nás tlačí čas, tak se moc nezdržujeme. U vstupu do sektoru hostů jsou nesmyslné prohlídky, musíme rozbalovat choreo (proč kurva?) a vše se zbytečně protahuje. Když se k tomu přidá, že ze začátku peníze vrací a vstupenky rozdává snad jeden jediný pořadatel, zatímco dalších 15 čumí, tak máme trochu obavy o start zápasu. Nakonec dá sekurity na náš nátlak a ve všem zásadně zrychluje, a tak jsme na nástup všichni v sektoru.

Už po prvních pokřicích nás i Přerovských je jasné, že dnes budeme mít na tribunách navrch. Když se k tomu přidá v první třetině jasná převaha na ledě, tak jsme jako doma. Rozhlížím se po sektoru a srdce mi zaplesá, protože snad všichni Prostějováci jsou dnes v černém. Tak jak bylo před výjezdem domluveno. Úžasný pocit, ta jednota. A když se k tomu přidají černá trika Antimeo, tak je vše ještě umocněno. První perioda končí, vedeme 1:0, takže můžeme být spokojení nejen na tribunách, ale také na ledě.

O pauze sundáváme naši dnešní hlavní vlajku Stoletá tradice a nahrazujeme ji nápisem “Nenávist napříč generacemi!”. Tu doplňujeme, bohužel už za stavu 1:1, o celosektorovou plachtu se stejným motivem jako máme na tričkách. Myslím, že i v tomhle ohledu se vše povedlo jak mělo. Povedená záležitost. Sotva co sundáme plachtu dolů, tak inkasujeme další branku. Respektive si ji kuriozním způsobem střílíme sami. Do konce třetiny ještě stíháme stav srovnat na 2:2, ale dalším smolným odrazem inkasujeme třetí branku. V prostřední části šel náš support dolů, bohužel už se ze sektoru neline takový randál.

Sluší se napsat také pár slov k domácím. Těch se schází jen něco přes 1500, což je vyjma covidu jedna z nejslabších návštěv, co v Přerově na derby pamatuju. V kotli můžou mít necelou stovku fans, která z mého pohledu nefandí vůbec dobře. Podpora zbytku stadionu také není ani zdaleka taková jako dřív. Je vidět, že jádro Meofans začíná pomalu, ale jistě, doplácet na svůj vysoký věkový průměr, kdy jim roky táhnou scénu staří pardálové okolo 50 let. Ti ať jsou jací jsou, zasluhují za svoji oddanost klubu uznání. Zbytek kotle ale tvoří omladina a dresaři, kteří na první pohled spíš působí jako fanklub, než ultras. No nic, vaše bída, naše radost. Jak už je v poslední době přerovským zvykem, ani na derby si žlutomodří nepřipravují žádné choreo. Pouze mávají s několika vlajkami na tyčích.

Třetí třetina pokračuje na tribunách v podobném duchu jako ta prostřední. Není to od nás tak dobré jako v první, ale myslím si, že stále fandíme velice kvalitně. Na lidech je vidět, že se baví, i přes nepříznivý stav. Tak by to mělo vypadat. Dění na ledě je vedlejší. Nejdůležitější je, abychom se na tribunách bavili a užili si večer. O tom přece tak nějak život je, bavit se. Od začátku třetiny vytahujeme také zkrojenou vlajku Mory. Sluší se napsat, proč zrovna dnes v Přerově. Ultras z Mory se totiž začali paktovat s Přerovem a na tento mač je přijeli podpořit v několika lidech. Dnes tedy pokřiky neurážíme jen Meo, ale také Moru. Mimochodem Přerovští nejsou jedinými kamarády Mory, ta má nyní kontakty také s nizozemským Alkmaarem, který byl předevčím v rámci fotbalové Evropské konferenční ligy na výjezdě v bosenském Mostaru, a tak nějak očekáváme, že by se mohl objevit po boku Mory dnes na hanáckém derby.

Někdy okolo 50. minuty vytahujeme “fejk tifo” jak by řekl náš host z ultras španělské Cordoby, rozdáváme vlajky a zapalujeme pár ohňů. To dává jako vždy fantastický efekt. Pyro a vlajky jsou nesmrtelná kombinace. Pyro k tribunám patří, a dokud budou tvořit prostějovskou ultras scénu stejní lidé jako doteď, tak z nich nikdy nezmizí. Našemu kotli tahle pyrovložka pomáhá, support jde nahoru, a když Marek Račuk 15 vteřin před koncem srovnává na 3:3, tak propuká absolutní euforie. Najednou jsme na stadionu jenom my.

Celé následující prodloužení se vezeme na vlně fanatismu, jenž ještě podporuje vítěznou brankou Vilém Burian. S hráčí si užíváme dlouhou děkovačku. Jak oni, tak my dnes zasloužíme za svoje výkony pochvalu.

Po příjezdu k prostějovskému zimáku chceme ještě přivítat plejery, a tak si asi v 80 lidech hodně narychlo rozdáváme 50 bengálů, jelikož hráči jsou za námi v těsném závěsu. I přesto že je situace trochu chaotická, tak nakonec vypadá vše znamenitě. Zároveň bereme tuto pyroshow jako naše klasické zahájení sezóny. To bylo sice připraveno na utkání s Pardubicemi, ale všichni víme jak to dopadlo. Hokejisté jsou evidentně překvapeni, takové uvítání nečekali.

Poděkování za výhru v derby však není jediný důvod, proč zůstáváme u zimáku v tolika lidech. Jak už bylo zmíněno, Přerov se momentálně kamarádí s Morou, a tak si pohráváme s myšlenkou, že by mohli ještě v koalici s nizozemskými přáteli Mory, zkusit provést nějakou tu akci. U zimáku čekáme docela dlouho, ale nic se neděje, a tak jdeme na procházku městem. Všude je klid, takže usedáme do jedné z hospod. Je nám jasné, že dnešní derby den je u konce. Bylo to skvělé, zajímavé, s mnoha emocemi. Tak by to mělo vypadat pořád!

Sepsal: Pirlo