11/12/2023 v 17:48 od admin
Pardubice B – Prostějov 4:2, 21. října 2023
V roce 2018, kdy se vypravujeme na výjezd do Benátek, míjíme v našem městě limuzínu. V tom přichází prvotní nápad tímto geniálním strojem vycestovat na výjezd. Zprvu to byl pouze nápad plácnutý do vzduchu, ale další rok probíhá průzkum fanouškovského trhu, kdo by o tento nepopsatelný zážitek měl zájem. Nejdřív vybíráme jako cílovou destinaci Kadaň, nicméně i ti nejzkušenější alkogurmáni se této dálky zaleknou, a tak volíme námi velmi známé a oblíbené Benátky. Posádka do limuzín se plní jakoby měl příjít konec světa. To se bohužel také děje a do České republiky a na zimní stadiony přichází covid, a s ním i uzavírání stadionů a přerušení ligy, a my tak tuto cestu odsouváme na dobu neurčitou. V roce 2022 se opět spojujeme s majitelem limuzín a projednáváme náhradní trip. Opět velmi rychle plníme duo limuzín. Tentokrát si na nás ale přišel děda Mráz, a pár dnů před odjezdem pokrývá republiku bílým zmrdem jménem sníh a v tomto počasí není možné vyjet.
O covidu ani slechu, dle předpovědi sněžit nemá, a tak do třetice objednáváme dvě limuzíny a doufáme, že i tentokrát nebudeme mít problém je obě naplnit. Jako destinaci vybíráme Chrudim, kde hraje pardubické béčko. Trasa to je příjemně krátká a tak se hlásí i tací, kteří mívaj problém s trávicím traktem po pozřetí chlastu. Na cestu domluváme jednotný outfit, tedy muži v černých oblecích s bílou košilí a červenou kravatou. Ženy pak v červených šatech. Ke konzumaci je povoleno pouze šampaňské, pro příznivce Wimbledonu doplněno o jahody. Divokou kartu výjezdu pak dostalo i víno, které poté převážně konzumujeme také v kiosku na stadionu. Ještě před odjezdem dojdeme do Prostějovské národní banky natisknout pár set ultras cenin v hodnotě 1913 peněz a jdeme na rodinný oběd, kam zavítala většina účastníků véletu. Zde především diskutujeme, jestli kravata jednoho z nás je červená, růžová nebo lososová. A proč rizoto chutnalo jako rajská s gulášem dohromady. Po obědě se za nádherného jarního počasí pomalu scházíme před radnicí, kde je naplánován sraz.
A právě sem pro nás dojíždí dvě nablískané 5,5m dlouhé a 5 tun těžké bestie, před kterými dáváme skupinovou fotku, pálíme nějaké to pyro a postupně se rozdělujeme do vozidel vstříc novým dobrodružstvím, na které se bude kurva dlouho vzpomínat.Usazeni v limuzínách otevíráme první šampaňské, špunty střílíme přímo z oken vozů a do skleniček tečou první, a určitě ne poslední molekuly bublinek. Limuzína je opatřena DVD přehrávačem a mini televizí s nádorem, a tak hledáme jiné varianty, kde pustit naše legendární songy. Po chvíli objevujeme rádio, které má i zabudované bluetooth, na které se ale bohužel nedá připojit. V tu chvíli ale Toumba (přezdívka dle stadionu PAOKu), náš řidič, neváhá, a přes celou limuzínu posílá jack, kterým spojujeme telefon s rádiem a diskotéka může začít. Na počest Jackovi pouštíme Captaina Jacka. Ten se poté střídá s takovými velikány jako jsou Umberto Tozzi, Eros Ramazzotti či Toto Cutugno a my se tak vzpomínkami vracíme na „italský“ výjezd do Benátek, kde tento nápad tehdy vznikl.
Cestou projíždíme přes různé osady (Moravská Třebová, Litomyšl, Vysoké Mýto atd.) a prakticky po celou cestu z Prostějova jsme pro všechny kolemjdoucí a kolemjedoucí obrovskou atrakcí, všichni nám mavají, troubí na nás, smějí se. To je od této spodiny moc pěkné, a tak jim z okýnek vyhazujeme nějaké drobné ultras peníze z okna, aby si užili pěkný večer.
Zanedlouho už příjíždíme ke stadionu v Chrudimi. Před ním se rozcvičují naše hokejky, a tak je z limuzín zdravíme za pokřiku „tady je Prostějov“. Jejich nevěřícné pohledy a usměvy na tváři se střídají jako vypité flašky na cestě a my zastavujeme až před hlavním vchodem. Zde Toumba vystupuje ze sedačky řidiče, aby mohl roztáhnout červený koberec a poté otevřít dveře od vozidla. Postupně všichni vystupujeme na koberec (nebudeme přeci chodit po špinavé zemi), na kterém rozjedeme slušnou párty. To se nelíbí místnímu sekuriťákovi, ale nám je to úplně u prdele. Tento den jsme si přijeli užít a tak párty pokračuje dál.
Jelikož je stadion ještě zavřený, vydáváme se někam do hospody. Tu se nám bohužel nepodaří najít, a tak si hledáme zábavu jinde. Ta začala poněkud nevinně, nicméné co poté následovalo nemá ani vysvětlení. Za stadionem vede malá, avšak celkem frekventovaná cesta. Část výpravy, nejspíše zblbá dobrosrdečností Kamila Bartoška alias Kazmy, začala rozdávat své ultras peníze kolemprojíždějícím autům. K této skupince se pomalu začal přidávát i zbytek, a tak z toho nakonec byla geniálně fungující firma na rozdávání peněz. Jeden zastavoval, druhý rozdával a třetí dával moudra, na co peníze použít. Takových skupinek bylo všeho všudy asi pět, a zbytek poctivě kontroloval, zda si někdo nenahrabal až příliš.
Po hodině pičovin už ale stačilo a hromadně se přesouváme na stadion. Vstupné 80 Kč je velice přijemná změna a již zmiňované víno v bufetu také. Sektor hostů je umístěn na konci tribuny oddělen ocelovou sítí. Ze sektoru, přes schody až k bufetu a zároveň východu roztahujeme červený koberec a na zábradlí věšíme nápis „Prostějovská elita“ doplněn o předek a zadek limuzíny.
Co se fandění týče, tak zde není moc co vypisovat. Úvod zápasu se zdá být docela slušný, ale s plynoucím časem a množstvím chlastu v žilách fandění slábne. Není to dnes od nás vůbec dobré a mít na tribuně soupeře byla by to jistojistě mírná ostuda. Tuhle část jsme mohli zvládnout rozhodně lépe. Nicméně více či méně se s tímto dalo počítat, jelikož se jednalo o opravdu velkou párty a alkovýjezd, na kterém jen v naší limuzíně padlo přes 30 flašek. Utkání nakonec prohráváme, a tak plánovaný odvoz našeho kapitána v limuzíně zavrhujeme.
Venku je po všemožných scénkách přítomno asi 30 mužů zákona, včetně těžkooděnců, kteří nás doprovází až do limuzíny, a za jejich doprovodu jedeme až do Mohelnice. Do našeho krásného města přijíždíme něco málo po 23. hodině a opět všichni hromadně vystupujeme na náměstí. Při odjezdu limuzín přichází tvrdý návrat do reality obyčejného člověka. Někdo razí domů, jiní jdou ještě navštívit lokální bary a někteří i kluby.
Tento výjezd byl nezapomenutelný. Nemůžu ani najit slova, která by jej dokonale vystihla. Můžu tento report ale zakončit slovy fanoušků Neapole, kteří po zisku prvního titulu v historii vyvěsili na hřbitově nápis, který bych chtěl adresovat těm, kteří si tuto cestu nechali ujít a nejeli: „Nevíte, o co jste přišli.“
Sepsal: Papír