Svět Ultras: Lech Poznań – Legia Warszawa 1:2, 9. dubna 2017

V dalším díle naší rubriky Svět Ultras Vám přiblížíme slibovaný šlágr polské fotbalové ligy!

Lech Poznań – Legia Warszawa 1:2

Po roční pauze se opět chystáme vydat na nějaký ten mač polské ligy, projíždíme rozpisy a nakonec vybíráme absolutní top šlágr – Lech Poznaň versus Legia Varšava. Jediná možnost, jak se na tento tribunový svátek (jak jinak nazvat ekvivalent k fotbalovému svátku?) dostat, je koupit lístky přes online prodej, jenž je možné využít nejen v Polsku, ale naštěstí i v zahraničí. Ostatní kluby by si měly vzít příklad!

Je tu první (a zároveň poslední) den předprodeje. Když se do něj proklikám, je spuštěn asi dvě hodiny a po mém chvilkovém němém úžasu mi dochází, že z celkové kapacity 41 026 diváků zbývá už posledních několik set lístků. Rychle tedy nakoupím 5 lístků do jediného možného prostoru, do rohového sektoru vedle domácího kotle.

Je tu samotný den D, vyjíždíme v 7 ráno s cílem stihnout menší prohlídku centra Poznaně. Cesta je pohodová a ubíhá rychle. Ne, počkat, neubíhá. Cesta je nesmírně dlouhá, především úsek z Wroclawi do Poznaně, tedy ze 630 tisicového do 550 tisícového města, je příšerný, jelikož se tady jaksi pozapomnělo postavit dálnici. Kolem 14. hodiny přijíždíme do Poznaně a už vidíme po ulicích fanoušky nejen se symboly Lechu, ale i družebních Arky či Cracovie. Po dvouhodinovém prozkoumání města pokračujeme směr stadion. Parkujeme pár set metrů od stadionu, což je v konkurenci miliardy vozidel se stejným cílem celkem úspěch. Pomalu přicházíme ke stadionu, všude ohromné davy oděny do modré a bílé, tedy hlavních barev Kolejorz. Před stadionem postávají skupinky ultras, prodávajíc vlepky. Považujeme za slušnost si nějaké na památku pořídit. Někteří z nás ještě navštěvují fanshop a kupují další suvenýry. Mezitím se objevuje na horním zábradlí před vchody transparent vyzývající fanoušky k přispění 5 zlotých (něco přes 30 Kč) na choreo. Po menší prohlídce u vstupu se snažíme najít správný vchod do třetího patra tribuny, což je docela oříšek, ale nakonec vše zvládáme a můžeme se již pokochat krásným stadionem. Ten se začíná solidně plnit a nějakých 15 minut před úvodním výkopem spouští kotel první urážky směr sektor hostů. Běhá mi mráz po zádech (a dalších asi 20 minut), nenávist k Legii je cítit i na ostatních tribunách. “Legia, Legia, Legia kurwa jest” zní samozřejmě i z úst dětí, dívek či seniorů. Přesně tak, jak to má vypadat. V sektoru hostů se schází zhruba 1800 Legionistů, s nimiž z našich pozic, co se týče hlasového projevu, moc nepočítám. Na utkání Korona Kielce – Legia jsem je před 2 lety téměř neslyšel a kotel Lechu je ještě samozřejmě oproti Koroně na úplně jiné úrovni. Kotel domácích, ověšen svými hlavními zástavami a transparentem proti Antifě, spouští hromový doping, ke kterému se přidává většina stadionu. Stadionu, jehož 3 tribuny ze 4 kompletně stojí!!! Věc málokdy vídaná, ale námi pochopitelně vítaná. Ve spodní části velmi aktivní podélné tribuny naproti střídačkám je také umístěn dětský sektor Lechu, který po celý zápas fanaticky povzbuzuje a ukazuje, že o budoucnost na tribunách se v Poznani bát opravdu nemusí.

Teď se však musím omluvit sektoru Legie, který je i přes obrovskou početní přesilu Lechu slyšet přes celou délku hřiště velice dobře. Fanděním se evidentně skvěle baví a rozhodně nehodlají hrát pomyslné druhé housle.Domácí support s postupem času trochu upadá, ale stále je to neuvěřitelný rachot, který si většina lidí u nás v Česku nedokáže ani představit. Připadá mi, že Kolejorz trochu dojíždí na menší počet chorálů, než má například jeho dnešní sok. Netrvá dlouho a fandí opět celý stadion, jenž probudí jak urážky soupeře, tak i některé top chorály Lechu. Občas se stane něco zajímavého na hřišti, což fanatici na tribunách také ocení. Je to moje čtvrtá návštěva fotbalového Polska a i přes bezbrankový stav mohu s klidným srdcem napsat, že se jedná o nejlepší fotbal, co jsem v této zemi viděl. Oba celky bojující o titul se snaží hrát aktivně, ale je poznat, že kvalita tomu dost často chybí. Je za námi poločas, jdeme si trochu projít stadion, podíváme se do spodního patra protilehlé tribuny. Z té vypadá domácí třípatrový kotel s kapacitou téměř 10 tisíc hlav opravdu monumentálně. V útrobách je možno si prohlédnout starší fotografie fanouškovských prezentací Kolejorz. Mno, chorea se tu dělají již hezkou řádku let. Se začátkem druhé půle se vracíme na místa, abychom mohli opět sledovat jednu z nejlepších atmosfér, jaké je možné na této planetě zažít. Ta postupně graduje, stejně jako utkání na trávníku. V sektoru Legie se připravují vlajky na tyčích a jedna sektorovka. Ta jde zhruba v 75. minutě nad hlavy středu sektoru a nám je jasné, že se pod ní rozdává nějaká ta pyrotechnika. Přichází však 82. minuta a s ní výbuch gólové radosti domácích fans. Svatostánek Lechu se otřásá v základech, všichni slaví jako o život. Na druhé straně Legia stahuje sektorovku, vytahuje vlajky na tyčích a odpaluje několik desítek bengálů. Teď už kompletně stojící stadion rozjíždí dechberoucí support, v hostujícím sektoru to zase vypadá jako v pekle. Tohle je nejsilnější okamžik, jaký jsem kdy na stadionech zažil. Legia se na hřišti tlačí dopředu, zahrává asi 4 rohové kopy po sobě, všechny provází hromový pískot. Nakonec se však hosté z hlavního města přece jen prosazují a po 5 minutách srovnávají na 1:1. Strhující závěr pokračuje, oba celky chtějí přiklonit vítězství na svoji stranu. To se nakonec asi v 94. minutě daří Legii, u které propuká naprostá euforie jak na tribunách, tak na trávníku. To u fans Lechu jakoby se zastavil život. Rozhodčí ihned po gólu končí utkání a my čekáme, co se bude dít dál. Tribuny se vylidňují, kotel děkuje hráčům za bitvu a věří v lepší zítřky. Z hostujícího sektoru se již od stavu 1:0 pro Lech nese známý chorál “Nepoddawaj sie”, tedy “Nevzdávej se”, jenž snad nikdy nebyl pro události v uplynulých minutách tak trefný.

Po cca 15 minutách je INEA Aréna téměř prázdná, Legionisté ale nadále slaví. Odcházíme před stadion, v jehož blízkosti to vypadá jako jeden obrovský pochod. Těžko si představovat, jak by to zde vypadalo, pokud by Legia utkání neotočila. Teď je to tu spíše poklidné, stejně jako před zápasem je zažehnuto pouze menší množství pyrotechniky.Po hodinovém čekání v kolonách opouštíme Poznaň a po dalších asi šesti hodinách dorážíme zničeni do Prostějova. Že to byl zážitek na celý život a obrovská inspirace snad ani netřeba dodávat. Všem, kteří mají rádi dění na tribunách, rozhodně doporučuji návštěvu Polska. Je to blízko a poznáte trochu jiný svět.

Sepsal: Pirlo

Atmosféra po gólu na 1:0

Pyro Legie

Support Lechu

Support Legie