Prostějov – Litoměřice 3:0 na zápasy, čtvrtfinále 2022/2023

PRVNÍ ZÁPAS (Prostějov – Litoměřice 1:0 pp.)

Na play off začínáme mobilizovat zhruba s týdenním předstihem, ať už na internetu nebo ultras billboardem ve městě. Lidé z větší části i uposlechnou výzvu, aby se na stadion dostavili s předstihem a tribuny i třemi velkými zástavami ozdobený kotel jsou tak slušně zaplněny už nějakých 10 minut před začátkem utkání.

Před nástupem hráčů vytahujeme choreo odkazující na starší klubové znaky a výročí 110 let našeho klubu. Opticky se jedná o velmi povedenou prezentaci a stylový začátek play off. V tom pokračuje i kotel, který od začátku zápasu šlape, jak má, je vidět, že natěšenost na play off je velká, panuje parádní fanatismus, kterému dopomáhají i lidé na naší tribuně mimo kotel a druhá strana tleskáním do chorálů a odpovídačkami. Strkanice na ledě znamenají, že poměrně brzy zapojujeme i nenávistné pokřiky směrem k hostům. Litoměřice samozřejmě nejsou náš rival geograficky a už vůbec ne fanouškovsky, ale k tomuto StBákem vedenému protekčnímu klubu musí cítit zášť snad každý, komu záleží na českém hokejovém prostředí.

I po zbytek duelu panuje výborná atmosféra. Kvůli bezgólovému stavu a jisté nervozitě, která s tím souvisí, přichází s průběhem utkání pár slabších míst, ty ale spíkr dobře vycítí a kotel se takřka vždy daří ihned znovu vyhecovat k větší hlasitosti.

Za 60 minut gól nevidíme a já mám trochu obavy, zda se dramatický vývoj na ledě negativně neprojeví na supportu v prodloužení. To se nakonec neplní, fandí se stále na velmi dobré úrovni, byť si možná trochu víc vypomáháme tleskačkami, do těch se ale zapojuje takřka celý stadion, takže to atmosféře nijak neškodí. Zápas nakonec svou souhrou rozseknou Roman Vlach a Jan Veselý k obrovské euforii tribun, které celkově zaplnilo 1941 lidí. Hokejistům rychle poděkujeme a jdeme nabrat síly na čtvrteční pokračování.

Sepsal: Prostějovské Anglán

DRUHÝ ZÁPAS (Prostějov – Litoměřice 5:2)

I na úvod čtvrtečního duelu je nachystaná choreografie. Tentokrát se jedná o lebku s ultras motivem a čísly 1913 s plachtou v klubových barvách v pozadí. To vše doplněno o červenou dýmovnici, která zanechává obláček nad tribunou po značnou část úvodního dějství.

Když je řeč o prezentacích, musí se zmínit také to, že vybíráme příspěvky do choreofondu. Celková částka se zastaví na hodnotě 32 654 Kč, což je výborné číslo a ukázka toho, že lidé zde o ultras aktivity jako chorea stále stojí, což rádi vidíme a děkujeme všem, kdo přispěli.

S nástupem hokejistů kotel opět spouští na solidní úrovni, byť ze začátku tomu ve srovnání s předchozím večerem možná trošku chybí. To je asi i způsobeno zapojením většího množství fanoušků do chorea. Fandění má ale vzestupnou tendenci, a to i přes poměrně rychle obdržený gól, takže se brzy dostáváme k té vysoko nastavené laťce z prvního duelu.

Od druhé třetiny jde support ještě o něco nahoru a hráče doženeme ke třem gólům, které samozřejmě kotli pomáhají. Zvlášť druhá půlka prostředního dějství se tedy nese ve znamení parádního rachotu, za zmínku stojí hlavně opakovačky Královy děvky a Prostějov, které jsou až ohlušující.

Ve třetí části je po pár dalších brankách už v podstatě jasno, že připíšeme druhou výhru v sérii a v kotli se tak rozjíždí poměrně slušná párty. Někteří mladší fanatici jdou do půl těla, skáče se při držení za ramena a k chorálům se alespoň tleskáním připojuje velká část stadionu. Je vidět, že pravidelné sbírání výher v play off druhé nejvyšší soutěže je pro nás nová zkušenost, kterou si každý Prostějovák užívá.

Utkání celkově přihlíží 2100 diváků včetně pár litoměřických dresařů v obou utkáních potichu usazených mimo sektor hostů za střídačkou svého týmu. Jiný typ návštěvy z Litoměřic snad ani nikdo nečekal.

S domácími zápasy se loučíme vyzváním celého stadionu ke zvednutí rukou a velice hlasitým předvedením chorálu Na Moravě leží město, což je stylové zakončení tohoto po všech stránkách skvěle zvládnutého dvojduelu.

Sepsal: Prostějovské Anglán

TŘETÍ ZÁPAS (Litoměřice – Prostějov 1:4)

Jak se říká, do roka a do dne, opět ve čtvrtfinále fasujeme neatraktivní Litoměřice. Zda je to pouze náhoda, nebo nám fanouškům vyšší síla seslala šanci na reparát z minulého roku, nechám na vás.

Již od základní části přemýšlíme, jakým způsobem se budeme dopravovat na 330 kilometrový výlet. Vlak z důvodu zpátečních spojů nepřipadá v úvahu, a tak obvoláváme asi dvacet půjčoven tranzitů v okolí.
Vše je domluveno a fanatici mají na výběr ze dvou možností: výjezd na oba dny, či pouze neděle.

Kapacity se hezky plní, flotilu posilujeme pár auty na každý den a nic nám nebrání v cestě si užít spoustu zábavy. V tom se ale zrodila myšlenka, zda se nenahecujeme a nezkusíme udělat rovnou autobus. Zjištujeme dostupnost a vše se bude odvíjet, jak si naši plejeři povedou v druhém vzájemném zápase. Ten vyhrávají a my propukáme v autobusovou euforii. Rušíme tranzity, potvrzujeme autobus a začínáme obsazovat zhruba dvacet volných míst. To se ve finále i daří, a autobusem do Litoměřic míří 44 Prostějováků.
Odjezd plánujeme na 11:00, avšak po menší úpravě jej posunujeme o hodinu dřív. Až na dva nepřítomné se kolem desáté ráno všichni výjezďáci schází u zimního stadionu v Prostějově.

Cesta ubíhá velmi rychle, v autobuse panuje dobrá nálada a než jsme se nadáli, tak přijždíme do cíle. Ne, tak takhle to opravdu nebylo. Cesta do Brna se táhne jak sopel, možná taky proto, že jedem autobusem, který jezdí na trase Prostějov-Dřínov a po dálnici nejede víc jak 80 km/h. Nevím, zda je to množstvím alkoholu v krvi, ale od Brna se autobus docela rozjíždí a spokojenost na tvářích pasažérů je znát. Ovšem, když si už myslíme, že se nacházíme někde před Prahou, přichází tvrdá realita a právě jsme minuli Jihlavu. Nenecháme si ale tento kulturní zážitek zkazit, a místo sledování mapy se začínáme věnovat konzumaci tekutého ovoce a šesti bas piv.
Po cestě ještě na téměř každé z benzínek hledáme „kamarády“ se kterými máme stejnou trasu. Nemají však namířeno do Litoměřic, ale na lázeňský pobyt do Karlových Varů. Ty bohužel nikde nepotkáváme, ale není všem dnům konec. Jednou jistě přijde den…

Za Prahou nás začíná bavit jedna z posádek, která se rozhodla do Litoměřic vydat s denním předstihem se zastávkou v hlavním městě. Zde se jim v místním vyhlášeném podniku daří sbalit postarší, ale velmi zachovalou dámu. Pobavující fotky z hotelového pokoje se přetváří v účast na jejím prvním výjezdu a prvním hokejovém zápase v životě.

Tahle zábava nám skvěle posloužila jako stroj času a my dorážíme do centa Litoměřic a již tradičně obsazujeme hospodu Budvarku na náměstí. Ochota personálu není příliš vysoká. Vše zachraňuje paní z kuchyně, a tak se pár šťastlivců dočkává alespoň smažáku s hranolkami.

Po hodinovém posezení se přesouváme na náměstí, kde na nás čeká část příznivců prostějovského hokeje v čele s Litovelákem, a organizace k pochodu může začít. Rozdáváme nějaké pyro, vytahujeme vlajku a za popěvku chorálu pro nás všechny začíná Den P-postup!

Nemusíme se úplně hnát, jelikož dva z našich členů vyrazili o pár chvil před námi a všem autobusovým kupují lístek. S příchodem ke Kalich aréně tak rozdáváme lupeny, dáváme točeny a pomalu se připravujeme k úvodu zápasu. Vlajky volíme tak, aby se dobře vmístili na zábradlí a sedačky, na které je lepíme izolepou.

Již tradičně odpovídáme hlasateli na sestavu domácích „Cigááán“ a mně najíždí vzpomínka, kdy jsme tady před rokem stáli ve čtyřech lidech. Otáčím se nad sebe a při pohledu na stovku Prostějováků mi leze mráz po zádech.

Utkání začíná a my nepřetržitým dopingem ženeme hráče k výhře a tím i ukončení série 3:0 na zápasy. Hráčům vytváříme domácí prostředí a jediné, kdy slyším domácí je po úvodním vstřeleném gólu. Ten ovšem burcuje pár domácích jednotlivců k nadávkám a ukazováním gest, které více méně ignorujeme.

Netrvá to dlouho a dočkáváme se srovnání a vyzýváme tak domácí, proč jsou nyní ticho. Padne pár slovních výměn názorů a pár ran směrem k sekurity, která před koncem první třetiny přivolává na pomoc strážce zákona. Tohle opatření se po přestávce ruší, a i sami pořadatelé tuhle malou vložku berou sportovně. Domácí si ještě vytvořili choreo, které na jejich poměry není úplně nejhorší. Kotel vedou v drtivé většině puberťáci a i přesto, že na námestí před pochodem potkáváme autory chorea, necháváme je být.

Rivalitu máme s úplně jinými tábory, a pokud si o to vyloženě někdo nekoleduje, tak se s těmito tábory nezahazujeme. Ve třetí periodě pod sektorem vlaje velká mávačka, kterou nám původně zabavuje sekurity, ale menším trikem ji získáváme zpět. Prostějov vede 3:1 a všichni cítí, že to dnes vyjde. Potvrzuje nám to i gól do prázdné brány domácích a část z nás si opravdu oddechuje, že sem nemusí další den tranzity. Třešnička na dortu je dnešní velmi, velmi dlouhá děkovačka, na kterou zůstavá i pár stovek domácích. Hráči jsou ještě přivolaní zpět na led, kde si s námi dávájí náš velmi oblíbený, a dnes nejhlasitější chorál Vinařovo tajemno a je vidět, že si to všichni opravdu užívají.

Po odchodu ze stadionu přivoláváme autobus, na který asi 15 minut čekáme. V průběhu čekání nakonec dostane pár litoměřických provokatérů pohlavky a chvíli je poměrně veselo. Přítomná policie situaci nijak neřeší. Pak už ale jdeme do busu a ze severu Čech definitivně odjíždíme. Cesta zpět nebyla nijak záživná, část se snaží něco naspat, část chlastá a zbytek tak nějak přežívá tohle pětihodinové utrpení. Za zmínku stojí jen hodinová zastávka na benzince, kde byla pouze jedna prodavačka, která kdyby dělala v úkolu, tak by nepřežila ani den.

Sepsal: Papír