Brondby IF – FC Kodaň 1:2, 14. dubna 2019

Počet diváků: 19 086 (cca 2000 hostů)

Tohle kodaňské derby mě láká už nějakou dobu, takže prohlížím rozpis dánské ligy a zapisuji si datum 14. dubna. Příjemně mě překvapuje cena vstupenky na derby, a to zhruba 810 korun. Samozřejmě na poměry českého sportu se to může zdát dost, ale my tu máme obecně velmi levné vstupenky. S dalšími položkami už je to v Dánsku o poznání horší, především ubytování je dost mastné. Celkově mám v plánu čtyřdenní výlet, kromě hlavního města hodlám navštívit z Dánska ještě zámek Frederiksborg v Hillerodu a přístavní město Helsingor. Z něho trajektem do švédského Helsingborgu a zpět. Na závěr tripu mám v plánu návštěvu Malmö, do kterého vede slavný Öresundský most.

Nebudu vás zatěžovat popisem výše zmíněných destinací, a tak jen krátce ke Kodani. Ta je plná cyklistů, opravdu plná. Na ulici si na ně musíte dávat větší pozor než na auta, protože ta jsou tu v menšině. Velmi mi imponuje čistota města. K ní si dovolím vypíchnout jednu zajímavost. Zatímco u nás je po bezdomovcích tradičně největší bordel, všude tuna odpadků a sraček, tak tady naopak vidíte stejnou sortu osob, jak po ulicích sbírá petky, které jsou tu vratné, a za příslušnou odměnu tak pomáhá ke kvalitnějšímu životu všech obyvatel města. V Kodani si přijdou na své jak milovníci památek, tak i přírodních krás. Mnoho historických staveb, ale také parků a vody.

Asi 3 hodiny před výkopem derby se vydávám na kodaňské předměstí Brondbyvester, kde, jak už napovídá název, má domov klub Brondby IF. Stadion je od centra Kodaně vzdálen asi 15 kilometrů, takže cesta nějakou tu dobu zabere. Hned co vystoupím z busu, tak už slyším povědomý zvuk vrtulníku, který se vznáší nad okolím. Jinak se to všude hemží žlutou a modrou, což jsou klubové barvy Brondby.

Obcházím domácí fanzóny, kde to solidně žije. Můžete za poslechu hudby posedět na montované tribunce, zahrát si fotbálek, nakoupit v některém z fanshopů nebo zajít na pivo či klobásku.

Hodinu před mačem slyším první chorály, takže se přesouvám dovnitř. Hned za turniketem mě ohromí krásně vyzdobená chodba pod tribunou, kde jeden grafit střídá druhý. Před některými sice nepochopitelně zaclání třeba vysokozdvižný vozík nebo palety, ale to je jen drobná vada na celkovém efektu.

Při vstupu na ochozy mě čeká už klasický pohled při takových zápasech, a to že oba kotle jsou skvěle zaplněny, zatímco zbytek tribun zeje prázdnotou. Hostující Sektion 12 střídá jeden chorál za druhým, to domácí Sydsiden se rozjíždí pomaleji. Když se do toho kotle opřou, tak je to fakt hukot. Na obou stranách se navíc chystají chorea, takže natěšenost na zápas se logicky umocňuje.

Stadion se z drtivé většiny zaplňuje, proto je mi naprostou záhadou hlášená návštěva 19 086 diváků. Kapacita Brondby Stadium je totiž 28 000 osob. No nic, hráčí přicházejí na trávník za zvuků legendarního songu Jump od kapely Van Halen a nad hlavy obou rivalů jdou očekávané prezentace. Nejhlasitější tribuna žlutomodrých vytahuje nápis “S ohněm v očích bojujte za Brondby” doplněný o vlaječky a kartony v klubových barvách, a především o působivou plachtu, na níž hrají prim právě oči, které jsou podsvícené pyrem. Super představení.

Hosté, podpořeni mimo jiné přáteli z Hamburku, se nechtějí nechat zahanbit, a tak tasí proměnlivé choreo taktéž doplněné o nápis, jenž ale ze své pozice nedokážu rozluštit. Logicky, vzhledem k velikosti sektoru, to není tak monumentální jako na straně Sydsiden, ale i tak to snese přísná měřítka. Tím show Sektion 12 ale nekončí, obě patra rozvíří nejdřív jednobarevné vlaječky a potom klasické mávačky. Nechybí samozřejmě ani pyro. S ním je vždy všechno hezčí.

Na trávníku za to vzalo hned od začátku Brondby a již v 9. minutě jde do vedení. Domácí tribuny jsou ve varu a atmosféra je opravdu skvělá. Když k tomu přičteme neúnavných cca 2000 hostů, tak to má fakt grády. Ke konci poločasu ale Kodaň otáčí během pěti minut vývoj utkání a rázem je na vlně euforie sektor hostů. Je třeba pročistit vzduch, a tak se zapaluje další pyro. První, velmi velmi výživná, půle je u konce a já se vydávám na ochutnávku místní gastronomie. Nabídka je podobná té naší v Česku, a tak volím klasický hotdog, chcete-li wurst. Chutově není co vytknout.

Druhá půle začne dýmovou show jižní tribuny, která bez sebemenších prodlev žene své oblíbence za vyrovnáním, ale ti v zakončení nemají svůj den. Brondby vyprodukovalo v druhém poločase 15 střel, ale jen 1 míříla mezi tři tyče. Co mě mrzí víc, než že se domácím nepodařilo vyrovnat, je fakt, že kromě kotle se do supportu ostatní tribuny příliš často nezapojují. Je to tedy spíše souboj jižní tribuny za bránou proti sektoru hostů.

Ten si jede konstantně celé derby to svoje, střídá jeden chorál za druhým a fandění si užívá. Tomu už jsem byl ostatně svědkem na podzim roku 2017, kdy Kodaň vycestovala do Olomouce na utkání základní skupiny Evropské ligy proti Zlínu. Na jižní tribuně ještě zavlají žluté a modré vlaječky, a utkání pomalu spěje do svého konce. Po něm pochopitelně propuká obrovská radost na straně kodaňských, zatímco domácí po potlesku svým borcům odchází zklamaní.

Co říct závěrem? Derby velice dobré, kvalitou podobné tomu pražskému. Časem ještě určitě navštívím nějakou bitvu o Kodaň, tentokrát ale pro změnu na stadionu Parken, domovu FCK.

Videa:

Sepsal: Pirlo