Kadaň – Prostějov 2:5, 22. října 2016

Na výjezd do Kadaně se domlouváme již někdy v půlce týdne, avšak problém nastává, když zjistíme, že vlakové spoje nestíháme. Snažíme se tedy sehnat řidiče ochotného tento nejdelší výjezd v sezoně absolvovat. Trn z paty nám vytrhává již zkušený výjezdník-řidič, který neponechává nic náhodě a na rozdíl od loňského výjezdu do Kadaně, kdy sedl do auta ihned po příchodu domů z místního XYZ baru, tak tentokrát vzal přípravu poctivě a z vyhlášeného „rrrybajzu“ maže domů spát někdy okolo čtvrté hodiny ranní.

Cesta do Kadaně je sama o sobě dlouhá, díky stavu naší D1 však přímo dlouhatánská. Naštěstí vyjíždíme s dostatečným předstihem a i díky výbornému manévru řidiče kdesi u Vyškova, dorážíme do Kadaně půlhodinku před zápasem. Vyzvedneme lístky od „Kuželky“ a po jednom rychlém se jdeme podívat na zimák. Tam se již za naší střídačkou nachází několik Prostějováků žijících v Praze. Celkově se nás za jednou malou vlajkou schází 15.S úvodním hvizdem o sobě dáváme vědět. Jelikož v „kotli“ Kadaně je ještě méně lidí než v tom našem, dovolím si tvrdit, že jsme dobře slyšet. Co nás však absolutně vytáčí, je otřesně hlasitý buben, do kterého domácí bubeník mlátí jako smyslů zbavený, a také strašně hlasitá hudba v přerušené hře. Volíme tudíž taktiku, kdy si při přerušené hře broukáme naše chorály jen tak pod vousy, a jakmile kadaňský Tiesto přeruší svůj set, opět se do toho opřeme.

První třetina končí vedením prostějovského celku díky trefě našeho kapitána. V tom se jeden z nás rozhodne, že navštíví domácí „sektor“. Z něj zmizlo všech asi 8 domácích kotelníků, avšak na svém místě zůstává flaga Trhači a buben, z kterého máme opravdu velké nervy. Prostějovský Lotrando, kterého dobře znají například v Budějicích, se rozhodne zabavit domácím paličky. S koncem přestávky k nám však přichází domácí delegace složená ze dvou bubeníků místního klubu, jednoho mladého floutka s papírem, který dnes zastává funkci hlasatele, dýdžeje a nejspíš i pořadatele a pět cikánských děcek, které udavačsky ukazují na Lotranda. Zpočátku se tomu smějeme, po minutě už dostáváme nervy a posíláme místní razantně do zádele. Ti očividně do ničeho jít nechtějí a tak jak rychle přišli, tak zase rychle odešli.Bohužel se Lotrandův lup minul účinkem, protože domácí přichází s novými paličkami a kadaňský bubeník opět rozjíždí svoji show, se kterou by mohl klidně dělat předskokana slavným Yamato. Na ledě se odehrává vyrovnaná bitva. Za delší konec provazu přeci jen tahají naši plejeři a i když Trhačům rozhodčí přidává klasických 10 (možná i 20) procent pro domácí, vedeme po druhé třetině 2:1.Třetí třetina je z naší strany nejlepší. Za celý zápas jsme alespoň jednou spustili snad každý pokřik či chorál z našeho pestrého repertoáru. Dokonce se vzpomnělo i na legendární „Jestřábi pičo“, avšak tuhle zvrhlost se nikdo z nás neodvážil zařvat nahlas.

Domácí sice vyrovnávají a místní hlasatel se několikrát snaží roztleskat všech 82 přítomných diváků, ale příliš se mu to nedaří. Hokejky dohrávají konec utkání velice zkušeně a po čtvrtém golu Luby Hoňho propadá náš sektor do absolutní euforie.Po zápase si s hráči užíváme až nečekaně dlouhou děkovačku. Napřed zvedáme ruce a dáváme vědět, že „Tady je Prostějov“, poté přichází na řadu pár slok „Jsme Prostějov“. Přeci jen máme v týmu nového hráče, tak ať se to co nejrychleji naučí. Pak si dáme „Táhneme na hokej“, které rozeřvou sami hráči a nakonec vyvoláme Kubu Neužila, který dnes odchytal další výborné utkání.

Cestou domů se slaví první flek a dobré dvě hodiny se řeší stehna jedné mladé prostějovské fanynky, která možná budou stát našeho nejmladšího výjezdníka rozchod se svojí přítelkyní. Ale to je jedno, protože „tak jsme první no a cooooo…“

Sepsal: Vlastimil Palička ve spolupráci s Režná maniax