Slavia Praha – Prostějov 4:3, 12. prosince 2018

Středeční den začíná trošku netradičně, když mě stará tahá z postele 6:30 s tím, že táhneme do Prahy za pamětihodnostmi a pak navštívit duel eSKáčka na ledě pražské Slavie. S druhou polovinou návštěvy matky měst souhlasím a tak se vydávám vlakem od rána za naším eSKá.

Cestou dospávám ještě víkend a tak krátce po 10. hodině se už můžu kochat krásami Prahy. Den trávím všelijak, Praha je multikulti město, což na mě dýchá na každém rohu, kde potkávám mnoho odlišných typů lidí. Za mě NE, zlaté dobré Prostějov.

A pojďme k hokeji, hodinu a půl před utkáním trávíme v jedné hospodě poblíž zimáku, a marně přemýšlím, kolik se nás tam dnes sejde. Marně také vyhlížím nějaké domácí, kteří by zde polkli nějaký ten zlatavý mok aby se poté mohli vrhnout do fandění svému týmu. Bohužel po domácích není vidu ani slechu a tak se půl hodiny před oficiálním časem vhazování vydávám na zimák. Tam mě čeká nemilé překvapení, a to že utkání začne s 15 minutovým zpožděním. Nu což, srat na to, a tak si krátím čas s vyhlížením dalších lidí, kteří dojdou do sektoru hostů podpořit naše plejery.

Nakonec se nás v sektoru schází 8 fandících, kteří tu a tam něco zavřou, další hrstka čumilů postává nad sektorem a je jen škoda, že se nezapojili do supportu. Dnes jsme toho mohli využít, protože slávistů se na dnešním utkání schází pouhých 481 diváků. V kotli pak kolem bubnu může postávat max 20 lidí. Občas něco zavřou, ale na to, co mají za zimák, kde je rachot při 20 lidech, tak opravdová ostuda.

Hráči po 1.třetině vedou 2:0 a já si říkám, že tak slabou Slavii jsem dlouho neviděl a mám pocit, že by dnes prohrála i v Orlové nebo Řišutech. Bohužel po 2. třetině už zas přemýšlím úplně jinak a říkám si, kde je problém? Vedeš 2:0 a jsi na koni, a za 20 min je zas vše jinak? Kurva hoši budíček. V sobotu Cigáni, takhle ne. Třetí třetina už je víceméně vyrovnaná. Nám se podaří vyrovnat zásluhou šťastné trefy Dvořáčka, a tak vše směřuje do prodloužení, ale vše je minutu před koncem jinak, když nás sudí posílá do 4 a Slavia 20 vteřin před koncem dává vítězný gól, na který už nedokážeme odpovědět. Po zápase rychle balím starou a svoje fidlátka a letím na tramvaj, abychom stihli vlak zpátky na Hanou. Z dálky pak jen slyším jak domácí oslavují výhru a svého hrdinu v bráně Davida Honzíka, který je tam na střídavé starty ze Sparty a celý zápas chytá v masce s rudým S. Zajímavé, nevšední, komické. Zřejmě v Praze na denním pořádku. Zpátky vlakem už jde na mě únava, převládá ve mě nasranost a říkám si proč takové zápasy nezvládáme. Tak zkušený manchaft, jaký máme, si musí poradit s mladým týmem Slavie, který byl po 1. třetině zralý na ručník. No nic, srat na to, v sobotu Cigani. Všeci na zimák.

Sepsal: Profík