Do Prahy za nezapomenutelnými zážitky, zve prostějovský spíkr Šuker

Zdarec, pro začátek se zkus čtenářům představit.

Ahoj, jsem dlouhodobým fanouškem prostějovského hokeje a ten také vyplňuje podstatnou část mého volného času. Nejen na hokeji mě lidé znají pod přezdívkou Šuker.

Jak vlastně vznikla přezdívka Šuker?

Tahle přezdívka vznikla už velice dávno a to, když jsem v předškolním věku dostal od rodičů dres chorvatské legendy Davora Šukera. Dres jsem si velice oblíbil, a proto jsem jej skoro nesundával. To bylo příčinou, že mi až dodnes každý říká Šuker.

Jak jsi se poprvé dostal na hokejové tribuny a v kolika letech jsi začal navštěvovat kotel?

Na hokej mě poprvé vzal můj táta, a to mi mohlo být okolo 5 let. Z této doby si toho moc nepamatuji, ale dobře vím, kde jsme sedávali. Horní řadu sedaček pod kotlem mám spojenou s prvními vzpomínkami na hokej. Na tomto místě jsem ale dlouho nevydržel, jelikož se mi už dávno líbil burácející kotel, neváhal jsem a šel jsem si to fandění také zkusit. Kotel jsem začal pravidelně navštěvovat asi ve 13 letech a přinesl mi mnoho hezkých zážitků, ale i spoustu vyřvaných hlasivek.

Jak bys porovnal dřívější kotel s tím dnešním?

Dle mých vzpomínek byl kotel dříve nadupaný staršími lidmi, ve kterém kolovalo vždy hned několik placatek se slivovičkou. I když fandění mělo úplně jiný styl, než je tomu dnes, lidé si fandění prostě užívali. Nikdy nezapomenu, jak náš kotel vyhrožoval hostujícím fanouškům chorálem „dostanete na rypák“ a já jsem se k tomu samozřejmě přidal, ale jeden starší kotelník mi rázem vysvětlil, že tohle bylo naposled a také pro mě na delší dobu bylo. Dalším nezapomenutelným zážitkem pro mě byl okamžik, kdy do kotle starší kotelníci přinesli červené a bílé vlaječky na špejlích od makrel. Byla to jedna z prvních prezentací a jsem velice rád, že jsem mohl být u toho a tenhle okamžik mám v očích dodnes. Ta doba byla určitě jiná, po góle jsem měl vždy hlavu plnou papírku a to se mi jako klukovi líbilo. Ale dnes se dává fandění jiný rozměr, tábory se snaží předhánět v prezentacích, počtech či hlasitosti, což přispívá k vzájemné rivalitě a to samozřejmě k hokeji patří.

Kdy sis poprvé vyzkoušel pozici spíkra?

K téhle pozici jsem se poprvé dostal asi před 5 roky v Havířově. Nikdy jsem neuvažoval, že bych to zkusil, ale dostali jsme se do situace, kdy se spíkrování musel ujmout někdo jiný. Tak jsem to prostě zkusil, lidé v sektoru mě podpořili a myslím, že se fandilo dobře. Měl jsem z toho super pocit ještě dlouho dobu, i když jsem to trošku přehnal s chorálem o pivorežné, ale bylo to super. Poté jsem to zkusil na domácím zápase a zjistil jsem, že hecování lidí na výjezdě je o dost lehčí než doma. Proto má také můj obdiv každý, kdo si na stupínek stoupne a zkusí to, jelikož je to opravdu nevděčná pozice.

Co tě dokáže potěšit a co naopak spolehlivě naštvat, když spíkruješ?

Nejvíce mě dokáže potěšit, když kotel funguje podle mých představ, snese i ta nejpřísnější měřítka a dokáže rozpumpovat celý stadion. To potom odchází člověk ze zimáku spokojený a nabitý dalším skvělým zážitkem. Na druhou stranu je plno věcí, které mě dokážou nasrat. A to především, když se i přes moje snahy nedá kotel vyburcovat, tak jak bych si představoval nebo když v kotli vidím spoustu trenérů, kteří by zahráli vše určitě lépe, a místo podpory jen kritizují.

Kdy jsi se poprvé dostal k výrobě choreografií?

Přesně si nepamatuji, kdy to bylo, ale za to vím, že se jednalo o nápis „Žijem jen pro jeden klub“, který se maloval u jednoho z nás. Od té doby se aktivně podílím na tvorbě choreografií, která v našem městě vznikla. Tvorba choreí je časově náročná, ale i přesto výsledek stojí za to.

Kdyby se někdo z fanoušků chtěl přidat, jak to může udělat?

V dobrovolnosti se meze nekladou, a proto vřele přivítáme každou ruku navíc. Stačí jen chtít pomoct a najít si chvilku ze svého volného času.

Jaké choreografie hodnotíš jako ty nejzdařilejší?

Určitě nejlepší pocit jsem měl z obří plachty proti Kolínu, která měla rozměry 50 x 14 m a myslím, že patří k nejkrásnějším choreím v republice. Strávili jsme nad ní přibližně 3 krušné víkendy, ale za všechny ty nervy to stálo. Z letošních prezentací je to určitě portrét Sv. Václava, kterého jsme vytáhli v Havířově či portrét Otta Wichterleho, nejvýznamnějšího prostějovského rodáka. Jako největší zklamání beru plachtu na první zápas proti Slavií, na které jsme strávili téměř celý srpen, ale bohužel kvůli velkému světlu nebyla dobře vidět. Myslím, že by určitě patřila k nejpropracovanějším choreím u nás. Z dřívějších choreí, na kterých jsem se ještě nepodílel, se mi nejvíce líbili například 3 králové v Přerově nebo udavač v Hodoníně.

Odkud pocházejí peníze na tvorbu choreografií?

Tvorba choreografií stojí vcelku hodně peněz. Vše začíná již při nákupu papíru, barev či izolep a tyto základní věci dávají vzniknout jedinečným prezentacím. K nim patří také spousta balonků, kartonů nebo vlajek na tyčích. Podstatnou většinu peněz získáváme právě od vás, fanoušků, vybíráním na našem stadionu. Proto děkujeme za každý příspěvek a tím vyjádřenou podporu. V momentální situaci je náš choreofond v mínusu, ale pevně věříme, že se do konce sezony dostaneme do kladných čísel.

Na jaký domácí zápas nejraději vzpomínáš?

Mezi mé největší zážitky na domácí půdě patří zápas, kdy se naše juniorka utkala ve finále extraligy proti Kladnu v roce 2004. Tento zápas provázela výjimečná atmosféra, kterou vytvářelo něco přes 3000 fanoušků. Jako další můžu jmenovat třetí finálový zápas postupové sezony proti Přerovu, kdy se podařilo zpopelnit velký počet přerovských symbolů, zápas provázela ta správná nenávistná atmosféra a bouřící stadion dovedl náš tým k vítěznému konci a především k důležitému bodu, který přispěl k celkové výhře a později k postupu do 1. ligy. To byla velká paráda. 🙂
Samozřejmě nemůžu zapomenout na první letošní utkání proti Slávii, fandilo se asi nejlépe za několik let zpátky. To bylo neskutečné a nikdy na tenhle zápas nezapomenu.

Také nemůžu opomenout, poslední dva zápasy s našimi největšími rivaly, se kterými jsme vyhráli jak na ledě, tak v hledišti. Díky tomu jsme získali důležité body a správně jsme se nahecovali na play-off 1. ligy, které se u nás bude hrát znovu po 13 letech.

A na jaký výjezd?

Nikdy nezapomenu na poslední výjezd do Přerova na starý stadion, jelikož to bylo naposledy, kdy jsme mohli fandit z balkónů. Tenkrát bylo opravdu veselo, ten kdo byl, může vyprávět. Zápas jsme nakonec vyhráli na nájezdy, což završilo výjimečný výjezd. Ještě bych vypíchnul výjezd vlakem do Hodonína! Bylo super sledovat, jak na nás byli policajti krátcí, ale byla škoda té blbosti v Přerově, která měla bohužel dohru pro nás všechny, jelikož jsme se nedostali na stadion. Snažili jsme se tedy fandit alespoň venku a po zápase proběhla velice netradiční děkovačka. Byl to nezapomenutelný výjezd, na kterém jsme zažili hodně srandy 🙂 Ještě loňský zápas v Havlíčkově Brodě, ve kterém jsme uhájili 1. ligu, byl parádní.

Ke kterým táborům cítíš největší nenávist a které jsou ti naopak sympatické?

Největší nenávist momentálně cítím k Přerovu a Havířovu! Z dřívějších let určitě k Moře a Kometě. Potom následují fanklubácké Budějice. Už to tak je a určitě se jen tak nezmění. Ovšem tu Moru bych trošku vypíchnul! Vždycky mě pobaví jejich krásně propracované choreografie, s čím pevně souvisí i to, kolik vybírají do kasiček. Je to opravdu komický tábor, u kterého člověk neví, zda-li se smát či brečet. Velkou roli hraje i to, že si nás tyto děti berou do huby, myslím, že neví, co dělají!

A jestli je mi někdo sympatický? Tak to z hokejových tribun určitě nikdo, pokud odbočím na fotbal, tak je mi velice sympatická Opava, jen je škoda že hrají, co hrají.

Jaké jsou podle tebe nejlepší fanouškovské tábory v ČR?

Myslím si, že do absolutní špičky patří jednoznačně Baník, Slavie a Sparta. Nikoho bych nevyzdvihoval, jelikož velmi záleží, jak se právě jejich klubu daří. Potom trošku Plzeň, kde si fanoušci užívají velkou vítěznou vlnu. Pro letošek jsem nejvíce zvědavý na fanoušky Baníku, kteří se opět vrací na tribuny. Jejich chorea jsou opravdu krásná, v zápětí obletí celou republiku a poté reprezentují českou scénu ve světě.

A pokud bys měl odbočit do Evropy? Máš oblíbené tábory? Popř. čím tě zaujaly?

Nejraději sleduji právě fotbal a vše co je s ním spojené. Nejzajímavější je pro mě německá liga, která má v sobě opravdu všechno. Vyprodané stadiony, kvalitní tábory, které se představují skvělými prezentacemi a dokonce se je i na co dívat po fotbalové stránce. Dále si myslím, že po fanouškovské stránce je na tom nejlépe polská liga, někdy vůbec nechápu, co se to tam vlastně děje. Občas, když narazím na nějakou fotku s krásnou choreografií, plným kotlem, nemůžu uvěřit, že to může být i 4. polská liga. Tomu ani nejde rozumět.

Jaký zápas bys v budoucnu rád navštívil?

Někdy bych chtěl navštívit nějaké pořádné Derby, kterých je v Evropě nespočet. Případně bych se jel podívat do Německa, například do Drážďan či na nejpočetnější kotel v Evropě, který má Borussia Dortmund. Velice by mě zajímalo, jak se tam fandí a jak to tam vlastně všechno funguje. Také může být zajímavá kombinace, jen tak vyjet k moři a po celodenním užívání si na pláži vyrazit na fotbal. To bych chtěl jednou zkusit a nejlépe by tomu bylo například ve Splitu.

Jaký máš názor na pyrotechniku?

Určitě kladný, ale protože jsme fanoušci hokeje, máme používání pyrotechniky těžší než je tomu například u fotbalu, jelikož se hraje v uzavřeném prostoru. Proto je určitě dobré řídit se pravidlem všeho s mírou. Také si myslím, že pyrotechnika by se měla používat účelově, například jako součást choreografií, a především by neměla nikoho ohrožovat. Když se tohle splní, tak je to příjemné oživení zápasu, které má u nás dlouholetou tradici.

Co bys vzkázal čtenářům?

Především to, abychom si všichni vážili toho, co zde v Prostějově máme. Můžeme chodit na náš klub, který má dlouhou tradici, působí zde skvělí hráči a také to, že jsme se po 13 letech dostali do play-off.

Já si třeba osobně velmi vážím pana Luňáka, nejen protože je dobrým manažerem našeho klubu, ale také proto, že se hokejem baví. Každý zápas stojí na stejném místě a především se nebojí promluvit si s fanoušky nebo prohodit s každým pár slov. To je mi velmi sympatické. 🙂

Dále bych chtěl všechny fanoušky pozvat na play-off, které začíná dvojzápasem v našem hlavním městě. Pojeďme společně dohnat naše hráče k vítězství nad pražskou Slavií! Věřím, že si tyto zápasy nenechá nikdo ujít a společně si odneseme nezapomenutelný zážitek.

Poté se série přesune k nám, pojďme tedy vyprodat stadion a vytvořit úžasnou atmosféru. Dojděte všichni do kotle a na hokej s dostatečným předstihem, jelikož budou připraveny pěkné prezentace, které nás stály dost úsilí a volného času. Věřím, že vše bude probíhat, tak jak má, a užijeme si další skvělé zápasy!

Takže všichni fandit a v kotli zdar!