1. a 2. čtvrtfinále Slavia Praha – Prostějov 5:2 a 5:1, 29. února a 1.března 2016

Díky výbornému konci základní části se náš tým umisťuje v tabulce na páté pozici a to znamená čtvrtfinálový výjezd zřejmě nejatraktivnější ze všech možných, v prvním play-off po třinácti letech se totiž potkáme se Slavií Praha. Připravujeme několik variant výjezdu a zájem je veliký o možnost s přespáním v Praze. První autobus na spaní v Praze je takřka zaplněn v řádu minut. O další varianty výjezdu, které jsou buď pouze na jeden zápas nebo s návratem domů moc velký zájem není, nicméně na přespání zaplňujeme dva autobusy.
Díky přímému postupu máme poměrně příjemnou pauzu od hokeje, kterým jsme, při tempu třech zápasů v týdnu (doufám, že od příští sezóny se bude hrát aspoň pětkrát), trochu překrmeni. Nicméně i tak chystáme prezentace na čtvrtfinále, malují se plachty, dodělávají vlajky a obouručky…V pondělí pak konečně přijde den D, kdy se schází v okolí zimáku a přilehlé restauraci desítky Prostějováků, kteří se skládají do dvou autobusů a vyráží na dvoudenní dobrodružství do víru velkoměsta. Cesta probíhá ve všemi možnými i nemožnými druhy alkoholu nasáklém duchu, někteří výjezdníci přichází vybavení například šesti láhvemi vodky. V autobuse se také prodávají nové vlepky a placky, jejichž jeden druh je už v průběhu těchto dvou dní prakticky vyprodán.Není divu, že do Prahy Hanáci doráží velmi dobře nalazeni a přijíždíme s celkem komfortním náskokem, ačkoliv jsme vyjeli s mírným zpožděním. Kolem stadionu je poměrně dost členů ochranky i policistů, ale lístky si kupujeme u stejné pokladny jako domácí, takže moc nechápu pointu.
Na stadion celkem v pohodě pronášíme vše, co máme po předchozí domluvě s nějakou bezpečnostní manažerkou pražského klubu. Trochu problém nastává při věšení vlajek, paní ze Slavie se nelíbí, že vlajka Ultras Prostějov překrývá jednu z reklam, jeden ze zástupců kotle se jí snaží vysvětlit, že všichni fanoušci u sebe mají pyrotechniku a sundání vlajky je tolik naštve, že ji odpálí, i tak se však musíme smířit s tím, že zástava jde dolů.Sektor se plní, celkově do něj najde cestu 315 Prostějováků a se začátkem duelu zvedáme naši první prezentaci, kde je nakreslen pistolník z Divokého západu a doplňuje jej nápis „Zvítězit může jen jeden!“, roztažení plachty se neobejde úplně bez problému a je roztržena, ale vše se napraví a prezentace se povede.
Se začátkem zápasu se kotel také pouští do fandění a to je prostě skvělé, nemám výtku. Od začátku lidi fandí naplno a je úplně jedno, že brzo tečeme 3:0, po mnoha letech letech jsme v play-off druhé nejvyšší ligy a všichni si to užívají. Když už kotli dochází dech, spíkr vybavený novým megafonem trochu většího rozměru, vybídne lidi ke zpívání potichu, aby následně opět propukli ve skvělý fanatismus. Když třetiny končí, nikdo neodchází a chorály vždycky zní aspoň ještě minutu po síréně. V průběhu utkání taky rozdělujeme sektor na dvě půlky, které si spolu dají několik velice povedených opakovaček.Není třeba rozepisovat fandění v jednotlivých třetinách, protože v tom prostě extra rozdíl nebyl, když jsme prohrávali 3:0, fandilo se jakoby bylo vyrovnáno, když byl stav 3:2,  bylo to ještě o něco lepší, úroveň šla trochu dolů až s inkasovanou brankou na 5:2, ale i tak je to pořád velice dobré a Pražané jsou dnes doma opravdu pouze geograficky.A jo, domácí kotel, za celý zápas jsem si jich prakticky nevšiml, naše fandění bylo prostě tak dobré, že nebyl slyšet ani ten jejich stupidní buben. V první třetině je zaregistruji jenom jednou, když máme asi nejdelší pauzu mezi chorály, která mohla mít tak dvacet vteřin. Připravují si také optickou prezentaci, která spočívá v kartoniádě a transparentu, na kterém je něco jako „Vraťme Slavii, kam patří“. Jelikož je domácí kotel na stejné tribuně jako my, hodnotit mohu pouze podle pohledu na obrazovku na druhé straně zimáku. Takže stručně, na fanklubácké poměry to nebylo úplně špatné ale i tak prostě žádná bomba. Jinak co se hlasitosti týče, tak od zmíněného momentu v úvodním dějství je slyším, až když vedou 5:2, kdy se jim povede aspoň do pokřiku „Slavia do toho“ zapojit i lidi mimo kotel.S hokejisty si zběžně poděkujeme, Sešívání si užijí děkovačku a my se odebíráme se ubytovat a pak míříme do restaurace, kterou jsme měli zarezervovanou. Tam se někteří věnují klasickému pohokejovému popíjení a jiní sledují například slávistické fórum a baví se nad některými příspěvky. Restauraci lidi pomalu opouští zhruba od jedné hodiny po půlnoci, nicméně zábava pokračuje ať už v hostelu, nebo v případech některých jedinců ve městě.
Naše skupina raději zůstává na pokoji a jelikož jsme věděli, že nestihneme úterní hospodský kvíz, kterého se pravidelně účastníme, tak si alespoň na velkoplošné obrazovce zahrajeme AZ kvíz (ne, nepřipravili jej pro nás fanoušci Havířova). Postupně k nám proudí dobrodruzi, kteří se vydali do města, dovídáme se, kolik utratili za taxi, či kdo kam skákal rybičku a před třetí hodinou ranní pomalu usínáme.Ráno opouštíme hostel, ačkoliv to tam v noci chvílemi celkem žilo, stížnosti na nás nejsou, nasedáme do autobusů a vydáváme se do Edenu, kde podle domluvy z předchozího večera zajdeme podpořit hráče na trénink. Na zimák jsou normální vchody uzamčeny, my tak volíme cestu přes jakousi vrátnici a kolem šaten vycházíme u ledové plochy, usidlujeme se na střídačce a za chvíli už přijíždí naši hráči. Někteří po nás koukají rozpačitě, ale například Šlahy se nás vůbec nebojí, pozdraví nás a protahuje se přímo před střídačkou plnou Prostějováků a s některými se dává do řeči. Ze střídačky jsme správcem stadionu, nebo kdo to vlastně byl, vykázáni a tak si jdeme tak nějak po svých. Někteří sledují u mantinelu trénink, jiní míří do míst, kde se obvykle nachází domácí kotel a zdobí jej našemi vlepkami a dalším zase příjde pod ruku banner „Vždycky jsme s váma“, který visí nad slávistickým kotlem a působí jako nějaká náhražka vlajky. Pražany chceme naučit, aby si dávali pozor na svoje věci, nicméně se opět objevuje zmíněný správce stadionu, nejprve se Hanákům snaží domluvit a poté volá policii. Po několika minutách skutečně přijíždí několik antonů, a policisté nás vyhání ze stadionu, po jeho opuštění jsme vyzvání k předložení občanských průkazů, aby si je mohli opsat, to máme ovšem tak nějak na párku a z možná sedmdesátky přítomných Hanáků jim průkaz dává tak dvacet.Zbytek volí cestu do přilehlé restaurace, kde desítky Prostějováků velice zaskočí obsluhu, která neví, kam dřív skočit. Kdo by to čekal, že v době oběda by mohla být plná restaurace lidí, že jo. Zde někteří tráví celé odpoledne, jiní volí další tour po Praze. A všichni se opět potkáváme až na stadionu, který je tentokrát monitorován díky dopolednímu „incidentu“ ještě pečlivěji. Zajímavé je, že policisty jsou někeří fanoušci, kteří patří k hlavním postavám kotle oslovování křestními jmény…I tak nám není zabráněno v pronešení domluvených obouruček a transparentu a opět zaplňujeme náš sektor, zde se dnes schází už trochu méně lidí – přesně 205. To jsme čekali, čekáme taky, že se projeví i únava, ať už klasická či společenská a taky to, že už ráno se podstatná část výjezdu probouzí tzv. „na Hadamczika“. I tak je doping na začátku zápasu dobrý, zvlášť když chvíli i vedeme, jakmile prohráváme 2:1, jde to už dolů a narozdíl od předchozího dne, jde i poznat, že nejsme jediný kotel v Edenu. Přesto se však zvládáme ještě oklepat a ke konci první třetiny se opět zvedá úroveň supportu. Pokračujeme také v zavedeném trendu, kdy po siréně neodcházíme a zpíváme chorály nějakou dobu po skončení třetiny.Od prostřední části je fandění konstantní, opět jsme lepší než domácí, což nemůže nikoho překvapovat, ačkoliv je dnes jde aspoň sem tam slyšet, tyto momenty, kdy je jejich přítomnost znát využívají taky k odpovídačkám s tribunou na sezení. My ve druhé třetině vytahujeme choreo, obouručky, které už byly k vidění doma proti Havířovu doplněné o transparent „Za naše město“. Domácí jsou dnes bez prezentace, pokud nepočítáme sektorovku po gólech. Ve třetí třetině se také rozhodujeme, že opakovačky svedeme taky a stejně jako v prvním zápase rozdělujeme sektor na dvě půlky. V prvním utkání to přirozeně byl větší fanatismus, ale pořád to je super. Na ledě se to celkem sype, prohráváme 4:1, v závěru máme přesilovku, Luboš opouští branku, ale po chybě brzy inkasujeme na 5:1. Nevadí, zápas dofandíme, hráči přijíždí poděkovat. Je vidět, že jsou zklamaní, ale drtivá většina zůstává pod sektorem, z fanoušků na ně nikdo nebučí, nepíská, nikdo na ně není naštvaný, naopak, všichni z plných plic a posledních zbytků sil zpívají chorál „Jsme Prostějov“, k němuž se přidává postupně i několik hráčů (jmenovat můžeme třeba Lukáše Luňáka nebo Martina Nováka), hráči zůstávají dlouho a je jim dáno najevo, že se nic neděje, pokud v této sérii vypadneme, sezónu odehráli dobrou a po X letech se prostějovský klub v hokeji umístil na příčce, kam by alespoň zhruba měl patřit.
Hokejisté zajíždí do kabin, ale kotel se ještě s tímto výborným výjezdem nechce rozloučit, zůstává a dál zpívá zmíněný chorál, který prázdným Edenem zní ještě asi čtvrt hodiny po skončení zápasu, kdy už je umytý led. Naprostá paráda. Jako poslední opouštíme stadion a míříme do autobusů, které nás odvezou zpět do srdce Hané.
Přední část našeho busu je již dost vysílena a velká část z ní volí po cestě domů spánek. To neplatí o té zadní, ta se buď baví slovními projevy opilých členů a myslím, že slova „Karatéééé“, „Jasnééé“ a „Hoň mě“ bude mít v hlavě ještě dlouho, nebo se opilými členy sama v některých případech stává. To vede i k tomu, že se objevují i šavle, které v horším případě končí buď na oblečení nebo na podlaze autobusu, v lepším pak v igelitové tašce. Jeden z nejopilejších členů, který k neuvěřitelnému údivu všech, nic nepoblil, pak po výzvách skáče několik rybiček.
Do Prostějova dorážíme tedy v zasmraděném autobusu něco po půlnoci. Po výjezdu, který si užil snad úplně každý, na kterém jsme viděli fanoušky, kteří objeli skoro všechny města v lize, fanoušky, pro které to byl první výjezd, otce se syny nebo dědu s vnukem… Nikoho neštvalo, že se dvakrát prohrálo a nikdo by to podle úrovně fandění na naší straně ani neřekl, ale každý byl jistojistě rád, že jel, což můžeme soudit třeba podle příspěvků na našem fóru, nebo podle toho, že si na nic nestěžovali ani ti uremcaní Prostějováci. Děkujeme všem, kdo se těchto historických dvou dnů zúčastnili a pojďme se v tak skvělém světle ukázat i doma!

Sepsal: Kafka