Zlín – Prostějov 1:2 pp., 28. září 2022

Za mě nejen výjezd září, ale také celého podzimu. Ještě pět let zpět bych odhadoval, že nás v tento termín na takové utkání pojede klidně 300, dnes budu rád za stovku. Do autobusu se hlásí přes 70 lidí, v tomhle ohledu můžeme být vzhledem k současným poměrům asi spokojeni. Na srazu pobalíme vlajky, bubny, chorea a jedeme směr Zlín. Po cestě se neděje nic, co by stálo za řeč. Do Zlína dojíždíme se značným časovým předstihem. No, nebo si to alespoň myslíme. Z autobusu vytahujeme všechny propriety. I přes početnou účast policie jsme obezřetní, jelikož víme, že před několika dny byli Zlínští se svoji trenčínskou družbou proti Vsetínu v ulicích dost aktivní. Osobně jsem dost zvědavý, jak pojme dnešní mač právě radikálnější část Ševců.

Blížíme se ke stadionu, ale k vidění jsou jen dresáči. Po zmatcích s kupováním vstupenek docházíme k bráně do sektoru hostů, ale tam se bohužel vyskytuje náš dnešní největší nepřítel. Mimořádně tupá sekurity. Ta odmítá vpustit jakékoliv vlajky na tyčích. Absolutně je nezajímá že bambusy, které používáme, váží asi gram a nikomu s nimi neublížíte, ani kdybyste chtěli. Hádáme se snad půl hodiny. Chvíli už to vypadá na eskalaci konfliktu, v hlavě mi problikne legendární Hodonín, kdy zůstává asi 150 Prostějováků celý zápas před stadionem. Nakonec ale necháváme zbraně hromadného ničení, tedy vlajky, venku a jdeme do sektoru.

Z toho mám celkem hrůzu, na fotkách vypadá opravdu příšerně a mám obavu, že z něho bude ještě horší výhled než v Přerově. Musím říct, že jsem ale celkem mile překvapen. Není to vůbec tak špatné, jak jsem očekával. Věšíme vlajku Stoletá tradice, jež zabírá komplet celé zábradlí pod sektorem. Kolem něho se za pár minut promenáduje prodejná kurva Luboš Horčička, který to ihned schytává pivem a oblíbeným popěvkem. Když vidím tohoto zmrda slitého od hlavy k patě, tak mám hned lepší den.

S nástupem hráčů začínáme fandit a troufám si tvrdit, že máme na tribunách výrazně navrch. Jak teď, tak po zbytek utkání. Je to samozřejmě také zapříčiněno tím, že Ševci mezi sebou mají spory, kdy radikálnější část “válčí” s tou fanklubovou. Ta údajně dokonce vyhání ze zimáku někdy zkraje zápasu skupinu v černém, která se starala o chod tribun proti Vsetínu. Domácí fandí ze začátku jen sporadicky, to se pak v průběhu třetiny změní mírně k lepšímu po příchodu spíkra v růžové mikině. No, stál jsem na tribunách při několika stovkách utkání v mnoho zemích a na různých sportech, ale vůdčí postavu kotle v této barvě oblečení jsem fakt ještě neviděl.

Jestli máme hlasovou převahu v hledišti, tak na ledě jakbysmet. Bývalého brankáře Prostějova Daniela Hufa zasypáváme jednou střelou za druhou a v 9. minutě jdeme zaslouženě do vedení. O to bohužel přicházíme po proměněném trestném střílení dalšího exprostějovana Petra Mrázka. Tady trochu zafungovala davová psychóza a na výkřik jedince “cigáne” se chytají i ostatní, a tak si Mrázek vyslechne svoje. Pořváváme také na další zlínské plejery, kteří mají přerovskou minulost a dost často nás také provokují či dříve provokovali. U Mrázka mi to přijde zbytečné až nevhodné, ale u ostatních hráčů naopak naprosto v pořádku.

Domácího, docela drzého, maskota v podobě berana taháme za rohy a vyhazujeme z naší strany zimáku. Čekáme reakci sekurity, ale ta se vyjadřuje, že jsme ho mohli klidně zbít. Že by to alespoň nemuseli dělat oni sami.

Do kabin se jde, i přes naši převahu, bohužel za stavu 1:1 a mám tušení, že na ledě už to tak jednoduché dál nebude. Mé obavy se plní, od druhé periody jsou lepší domácí Berani a tlačí se za vedoucí brankou. To se jim naštěstí nedaří, také díky skvělému výkonu Pavelky (konečně!) a následně střídajícího Němečka. Na hráčích je vidět, že dřou a mají obrovskou vůli vyhrát. To se nakonec daří v prodloužení zásluhou druhé branky Romana Vlacha.

Co se týče fandění, tak to je po celý zápas na skvělé úrovni. Až na pár slabších momentů musí být 105 Prostějovanů velmi dobře slyšet po celém stadionu. Supportem se baví celý sektor. Často sedáme, zeslabujeme a zesilujeme doping, jdeme do půl těla. Kéž by to tak bylo při každém utkání.

Po vyhraném špílu přichází na řadu hned dvě děkovačky. Na hráčích i fanoušcích je vidět, že si tyto chvíle náramně užívají. Až to trochu vypadá, jako bychom postoupili v playoff. Mimochodem, je to trochu paradox, ale dnešní dvoubodovou výhrou jsme se v tabulce z 13. místa neposunuli nahoru, nýbrž směrem dolů na poslední 14. pozici. No nic, je odehráno jen pár kol, a tabulka nemá zrovna velkou vypovídající hodnotu.

Zpět k tribunám. Ševců se dnes sešlo v ochozech přes 2000, což je na první ligu v této době pěkné číslo. Na stání je několik set fanoušků, ti jsou ale rozeseti na velkém prostoru, a těžko tak mohou produkovat nějaký velký randál. Opticky vypadá dobře zvedání žlutomodrých šál, a také mávání s nimi. To je ale bohužel asi jediné, co mohu ze zlínské strany vypíchnout. Jak už jsem zmínil, mají své problémy, a jejich fandění bylo dnes špatné.

Po zápase jsme drženi nějakou dobu v sektoru a když už se z něho dostáváme, tak jsme opět v očekávání, jestli nepřijde nějaká ta akce ze strany domácích. Všude je však klid, a tak nasedáme do busu směr Prostějov. Tím také končí poveděný sváteční výjezd. Příště zas!

Sepsal: Pirlo