Vsetín – Prostějov 5:4 po sn., 15. listopadu 2017

Po 11 denní reprezentační pauze se vydáváme na půdu Vsetína. Autobus se tentokrát spíše neplní, než plní, a tak nás od zimáku vyráží pouze 35. Cesta k nováčkovi soutěže je poměrně klidná, na účastnících je znát, že se jedná o pracovní den. Holt to není taková show, na jakou jsme zvyklí ze sobotních dobrodružstvích po republice. Do Vsetína dorážíme chvíli před zápasem, za dohledu veřejných činitelů přijíždíme k Lapači a jdeme koupit lístky. Ti rychlejší se dostávají na stadion včas, ti pomalejší se trousí až do nějaké páté minuty.

Ze začátku se seznamujeme s „novým“ sektorem pro hosty, který je naprosto příšerný. Dlouhá nudle kdesi na okraji, kilometr od zbytku stadionu. Na přilehlý balkon chceme vyvěsit tři vlajky, ale je nám to bez kloudného argumentu zakázáno. Takže jsme nucení je věšet všude kde se dá. No, spíš se to tedy nedá. Kotel o celkovém počtu 72 Prostějováků formujeme nejdříve na schodech ve spodní části sektoru. Postupem času se však posouváme stále výše. Vůbec si netroufám tvrdit, kde je nás slyšet lépe a kde hůře. Jsme tak vzdálení od centra dění, že ani netuším, jak moc a kam až jsme slyšet. Jak rád vyzdvihuji vsetínský stadion, který podle mě jednoznačně patří do TOP 3 hokejových stánků v ČR, tak sektor hostů je zde opravdu hrozný.Domácích se na tomto utkání schází něco přes 2500, což je na středu velmi pěkná návštěva. Celkově se Valaši letos opírají o krásné návštěvy opticky skvěle zaplněného stadionu. Kotel mají v podobném prostoru jako u nás v Prostějově, ze své pozice mohu ale jen těžko odhadovat, kolik aktivních fanoušků čítá. Vsetínští jsou známí svými oldschoolovými pokřiky a chorály. Některé se mi líbí více, některé méně. Ale co člověk, to názor. Co mi však na domácích opravdu vadí, jsou jejich dvě letošní novinky v repertoáru. Ať zní jakkoliv dobře, tak vytleskávačka „hu“, bez jediné změny oproti známému originálu mi přijde trapná. Záměrně nepíši, že se jedná o islandský originál , jak se téměř vždy mylně uvádí. Tahle vytleskávačka je francouzská klasika ještě z dob, kdy na Islandu ani nevěděli, co je to fanouškovství. A jako druhý vsetínský těžký omyl vidím chorál Vlajkonošů „Za tu naši krásnou zem“, kdy jednu ze dvou slok Valaši opět přebrali bez jediné změny. Tohle bych tedy čekal od nějakých „hloupějších“ táborů, kde fanoušci smýšlejí úplně odlišně, ale k jinak skvělému Vsetínu mi tohle vůbec nepasuje.

Co se týče samotného supportu, tak domácí střídají slabší chvíle, kdy se line podpora pouze z kotle, se silnějšími momenty, kdy se alespoň tleskáním přidává i zbytek stadionu. Když do toho Valaši šlápnou, tak je to slušný hukot. My jsme na východ Moravy nevycestovali zrovna v ideální fanatické sestavě, což bylo na našem hlasovém projevu dost znát. Často se stávalo, že se nás do fandění zapojovala třeba jenom padesátka a méně, a to pro nás není příliš dobrou vizitkou. S velkým očekáváním vyhlížím druhý výjezd do Vsetína, který je na programu v sobotu 10. února. To by měla být z naší strany úplně jiná síla.Na ledě jsme mohli sledovat hokej nahoru dolů, kdy domácí hned několikrát dorovnali vedení Prostějova, a tak si oba celky po 60 minutách rozdělily po bodu. Ten druhý bonusový nakonec v samostatných nájezdech utrpěli domácí hokejisté, kteří v 6. sérii prolomili nájezdovou neschopnost svou i prostějovskou. Bod ze Vsetína se sice počítá, ale vzhledem k průběhu je to asi málo. Hráčům i tak poděkujeme za výkon a míříme do autobusu směr Prostějov.

Sepsal: Pirlo