Vsetín – Prostějov 5:1, 10. února 2017

Jako výjezd měsíce února jsme zvolili logicky sobotní vélet do Vsetína. Na ledě bojujeme o první čtyřku, na tribunách se dalo očekávat nadstandardní představení na poměry první ligy. Proto absolutně nechápu, proč byl o autobusový výjezd tak malý zájem. Tak nějak tradičně jsem očekával na takový zápas dva autobusy, ale nakonec nás na Valašsko vyráží hromadně pouze 45. Za mě v tomhle směru ostuda…

Cesta ubíhá nesmírně rychle a až nezvykle klidně. První zastávku vyžadujeme až nějakých 25 kilometrů před cílovou destinací. Na ní se domlouváme, že se po cestě ještě stavíme na hodinu poctít naší návštěvou nějaké to restaurační zařízení. Volíme zapadlou vesnici před Vsetínem, v restauraci se chováme spořádaně. I tak ale drtivá většina hostů do 10 minut prchá do neznáma, nechápu. Rodilý Havajčan v našich řadách opět baví ostatní svými nenapodobitelnými gesty a pohyby. Především sezení na židli musí mít patentováno.

K Lapači dorážíme se značným předstihem, a tak nemá nikdo problém se dostat do sektoru před začátkem utkání. Vsetínský stadion se plní solidně již půl hodiny před prvním vhazováním, nakonec se na něm schází 2792 diváků. Nás v sektoru doplňuje několik aut, a tak nás za dvěma vlajkami fandí celkem 104. Není to sice vyloženě propadák, ale ke spokojenosti bych musel číslo vynásobit dvěma. Vzhledem ke stupidnímu sektoru hostů, jenž bych po Budějovicích a Přerovu zařadil na krásné třetí místo v pomyslném žebříčku o nejpříšernější hostující sektor ligy, není úplně jednoduché se seskupit a vytvořit jednolitý kotel. Spíkr se snaží hecovat Prostějováky netradičně zhruba z jedné třetiny výšky sektoru, nikoliv jako běžně zespodu. Dle mého subjektivního pohledu nefandíme vůbec špatně, většina autařů se do supportu také zapojuje a rozhodně jsme slyšet. I když jsem měl před zápasem trochu strach o úroveň našeho dopingu, protože mnoho aktivních fanatiků dnes z různých důvodů nevyjelo, tak jsem nakonec mile překvapen. Postupem času jde však naše fandění kvalitativně dolů, hodně normálů je bohužel zhnuseno tragickým výkonem našich plejerů a u některých fanatiků se projevuje vyšší množství alkoholu, než by bývalo zdrávo. Ke konci ale chytáme druhý dech zásluhou Vinařova tajemna, které jako chorál poslouží vždy, když je nejhůř. Takové není nutno, není nutno 🙂 Pokud bych měl naše fandění celkově shrnout, tak to vzhledem k dění na ledě nebylo špatné, ale naše možnosti jsou úplně ale úplně někde jinde. Tak snad příště…Co se týče domácích, tak zcela upřímně musím napsat, že mě jejich fandění 52 minut absolutně nebaví a nijak ho nevnímám. Kromě občasného tleskání okolních sektorů a protější strany fandí povětšinou pouze kotel. Z našeho sektoru ho téměř neslyším, což je ale dáno hlavně naším umístěním kdesi v koutě. Vsetínské chorály už jsem rozebíral v minulém reportu, takže kdo by si o tom chtěl něco počíst, tak může dohledat zde na webu. Pokud jsem byl ale k Valachům doteď kritický, tak naopak za posledních 8 minut je musím velmi pochválit. Zvedání rukou s pokřikem “Heja Vsetín, heja” zní opravdu skvěle, stejně tak jako odpovídačka se sezením. Určitě dva nejlepší momenty dnešního mače. Poté již kotli pomáhá i zbytek stadionu alespoň tleskáním, což na fantastickém Lapači stačí k navození velice dobré atmosféry.Po zápase si domácí užijí povedenou děkovačku, my si s hráči pouze symbolicky zatleskáme a míříme pomalu k autobusu směr Prostějov.

Sepsal: Pirlo