Vrchlabí – Prostějov 2:6, 23.října 2021

Do Vrchlabí jsme se těšili již minulý rok, výjezd nám však zhatil strýček Covid (kromě dvojice fanatiků, kteří se lstí dostali i přes opatření na stadion 🙂 O to větší radost byla, když nám v létě rozlosování ligy tohoto nového soupeře přidělilo téměř na stejný sobotní termín. Bohužel zájem výjezďáků nebyl nakonec tak velký, jak bylo očekáváno a tak nás chvilku po desáté ranní hodině vyjíždí autobusem 38. Cesta probíhá v relativním poklidu a pohodě, hoduje se, holduje se alkoholu a hlavně zábavě všeho druhu. Někdo zapíjí svobodu (vše nejlepší kamaráde, ať se vám daří!), někdo sprchuje kalhoty a další části šatstva ostatních přísedících žaludečními šťávami, jiní si zase užívají sauny v zadní části busu, někdo sází vtipy pro pobavení ostatních rychlostí palby německého kulometu při vylodění v Normandii, někdo probírá hokejové vyhlídky na postup do extraligy a možná i do NHL, jiní kují plány na ovládnutí rybářských závodů na Pálavě, někdo cestuje po světě díky degustaci cizokrajných rumů, někteří jsou nadšeni z vytříbené chuti vína z pozdního sběru skvělého ročníku 1987 s názvem Královské hrozno a jeden zpěvák si zase řekl o nominaci na Zlatého Slavíka svojí interpretací krále pornofolku.

Párkrát zastavíme na luleč-time a přemýšlíme, kde udělat zastávku na oběd. První volba padla na Hořice, kde by zastávka byla spojena s prohlídkou jednoho z nejmagičtějších míst v ČR. Ano, jedná se o slavnou garáž, kde chtěl Svarta džampnout do nebe. Nakonec však padá volba až na cílovou destinaci. Shodou okolností nás to nakonec nemusí mrzet, protože jsme podobný skok viděli o pár hodin na vlastní oči..

Při parkování vzniká problém s udatnou manažerkou HC Vrchlabí paní Udatnou a ta nás tak posílá ke hřbitovu. Někteří z nás jsou staršího věku, někteří vypadají jako před smrtí a někteří dokonce trpí rakominou, ale posílat nás na hřbitov bylo velice škaredé. Do zápasu máme ještě dvě hodiny času a proto obsazujeme jednu z místních restaurací. Zde padne do hanáckých bachorů pár kilo poživatin a pár litrů roztoků všelijakého složení. Po nasycení všech choutek se pak společným průvodem vydáváme ke stadionu. Nakoupíme lístky (díky do kabiny za poskytnutí lístků zdarma, výdělek jde do choreofondu) a jdeme dovnitř. Na stadionu se k nám přidávají další automobiloví, takže se nás celkem schází 43, společně se šikujeme doprostřed tribuny za bránou za vlajku Stoletá tradice a začínáme fandit dle pokynů našeho spíkra, který před výjezdem konvertoval k Amišům.

Support je doprovázen, na rozdíl od posledních domácích mačů, tentokráte pouze jedním bubnem. O správné větrání na stadioně se pak starají naše dvě velké mávačky, které přerušovaně vlají až do konce. Celý zápas naše fandění snese ty nejpřísnější měřítka, fanděním se skvěle bavíme a má to grády, v první třetině za zmínku třeba stojí skvělá pětiminutovka chorálu V srdci svaté Hané, ve druhé třetině pak na dlouhé minuty dáváme místním horalům na obdiv naše „vypracovaná“ těla.

Ve třetí části pak přichází čas na naše choreo představení, kdy nad hlavy taháme plachtu s motivem Trautenberka s prostějovskou čepicí, kterak přelepuje vlepkou svého oblíbeného klubu z Prostějova ceduli označující území Krakonoše – rádoby vládce Krkonoš. Nene – dnes tu vládne Trautemberk, což nesl také text nápisu, který byl umístěn na zábradlí pod plachtou. Malůvkou reagujeme na chorea Vrchlabí, kteří motiv Krakonoše používají. Bohužel se prezentace nepovedla úplně na jedničku, pod nápisem jsme zapomněli hlavní zástavu a při rozmotání se plachta mírně potrhala.

Ve třetí třetině také ozářilo náš sektor pyro, i přes velmi zvídavé pohledy všudypřítomné sekurity.

Co se domácích týká, musím se přiznat, že se jim příliš nevěnuji a bavím se naší stranou. Při letmých pohledech však domácí vypadají dobře, fandí nepřetržitě a hlasitě, což mi potvrdili i další z výjezďáků. Kéž by podobných táborů bylo v naší lize více, rozhodně by to posunulo úroveň ligy o dost levelů výš. Celková návštěva na stadionu pak byla 687 diváků.

K dění na ledě – Jestřábi se radovali z výhry 2:6, vyrovnané utkání rozhodl hattrick Martina Nováka. Po zápase hráčům poděkujeme, ani poděkují nám a … fandíme dál, halou zní S Prostějovem navždy. Po pár minutách na led vjede rolbař, který díky svému výkonu aspiroval na cenu Nejpomalejšího rolbaře v Galaxii. I přesto si vyslechl podporu od hloučku Prostějováků. Hráčům chceme ještě jednou poděkovat a proto je několikrát vyzýváme k návratu na led, což se nakonec skutečně děje. Rozjíždí se druhá děkovačka, kde bohužel dochází k menší nepříjemnosti, kdy se jeden z našich zatoužil podívat se blíže k hráčům a skočil rybičku do neznáma.

Nepříjemné chvilky naštěstí dopadají relativně dobře, po převozu do nemocnice má skokan zlomená žebra, propíchlou plíci a zlomený prst, za pár týdnů ale bude opět skákat přes kaluže a mantinely. Díky za pomoc všem na zimáku, záchranné službě i zdravotníkům. A také domácím fans, kteří nám též okamžitě nabídli pomoc. Z Vrchlabí tedy odjíždíme s pěkným zpožděním a navíc bez dalších dvou fanoušků, kteří zůstávají v nemocnici se zraněným kamarádem. Cesta domů utíká rychle, v pochmurné náladě, kterou nám alespoň trošku zlepší příznivá zpráva z nemocnice. Na oplátku posíláme povzbuzující pozdrav celého busu zpět. Na benzínce doplníme zásoby a trenýrky a za pár hodinek už zapíjíme výjezd po barech v Prostějově.

Report bych zakončil mírně černou hláškou, která zazněla v autobuse cestou domů: je vidět, že se blíží podzim, děti na polích pouští draky a Fans of Prostějov pouští na zimácích fanoušky.

Ze střípků vzpomínek sepsal Komin