Ústí nad Labem – Prostějov 4:5, 6. října 2018

Jelikož na první říjnový víkend připadly komunální a senátní volby, vyzkoušel jsem si tentokrát, jaké to je cestovat na zápas přes celou republiku. Tedy po vhození volebních lístků v brzkých ranních hodinách jsem se vydal na šestihodinovou cestu na sever Čech. Přiznám se, že vybičovat se po takové štrece k maximálnímu výkonu v hledišti dá dost práce, proto obdivuji ty, kteří takové výlety dokážou absolvovat v sezóně v celé řadě případů.

Nicméně daleká cesta má jedno pozitivum, a to, že na zápas přicházím s dostatečným časovým předstihem, což se mi v Ústí příliš nestává. Brzy se ke mně přidává fanatik, který vyložil rodinu na nákupy v Ústí, a následně se do našeho sektoru trousí další Hanáci.Celkem se nás v hostujícím kotli schází šest, a jak si pravidelně stěžuji, že ne všichni se zapojují do fandění, tak tentokrát je to jiné, a hned od začátku je to znát. Střídáme chorály s pokřiky a myslím, že na poloprázdném ústeckém zimáku je nás docela slyšet. Krev do žil nám vlévají i naši borci, kteří se ujímají vedení 2:0, a ze začátku to opravdu vypadá, že Ústí přejedeme rozdílem třídy. Zdání však klame. Brzy se v naší obraně začínají otevírat okénka, které vyvrcholí nařízením trestného střílení, které však domácí Pšenička posílá mimo tři tyče. Varování nám však nestačilo, proto jsme v závěrečné minutě třetiny v oslabení potrestáni snížením na 1:2.Inkasovaná branka do šatny však na našich bojovnících nezanechává žádné stopy a brzy odskakujeme Slovanu na rozdíl tří branek. Řada z nás si vzpomene na gólové hody ve Zlatopramen aréně v loňském roce, kdy jsme tu domácí rozebrali 9:2, obdobná kanonáda se však tentokrát neopakuje. Naopak, díky precizně sehraným přesilovkám nás Severočeši brzy stahují na rozdíl jediné branky. Poslední třetina se tak nese v naprosto otevřeném duchu, kdy se sice soupeři znovu vzdalujeme na dva góly, to však trvá jen několik desítek vteřin, kdy snižuje Jandus. Od vyrovnání nás však naštěstí ochrání závěrečné vyloučení Melky na dvě plus dvě minuty, a jelikož přežijeme i následné krátké oslabení za vyloučení Tomáše Divíška, můžeme se radovat z tříbodového zisku.Radost spolu s námi mají i hráči, kteří nám tentokrát do jednoho přijíždějí pod kotel poděkovat (i když jen potleskem, nikoliv klasickou děkovačkou) a Matouš Venkrbec se za námi dokonce vrací z útrob stadionu. Celkový dojem je tak určitě lepší, než po posledním zápase na Kladně, a to jak na hřišti, tak v hledišti. Už se těším na další trip přes celou republiku do Litoměřic, neb v sobotu mě čeká druhé kolo senátních voleb 🙂Sepsal: zbyna1