Ústí nad Labem – Prostějov 3:2, 29. října

O výjezdu do Ústí mluvíme již dlouho předem, vychází na sobotu a předchozí výlety do tohoto města přinesly spoustu srandy, nyní bychom se poprvé mohli vydat na sever Čech ve větším počtu.

Na prostějovském nádraží se schází 15 Prostějováků, s jedním přistupujícím v Olomouci tak sedá 16 Hanáků na vlak do Kolína. Cesta do města Kozlů probíhá ve znamení konzumace různých druhů tekutých obědů a cesta z něj v projevování následků této konzumace. Prozpěvuje se, dělají se různé blbinky, někomu se vytahují trenýrky až do půlky zad, jiní se zas baví vzájemným poléváním pivem a vínem. Moc smyslu pro humor nepobrala průvodčí, které jsme možná zkazili den, ale ona nám rozhodně ne.

S dostatečným předstihem vystupujeme v Ústí, vydáváme se na asi tři kilometry dlouhou procházku ke stadionu, před kterým obsazujeme občersvení. Ústecká klobása je moc dobrá, 8 z 10, za zmínku také stojí grilované závitky, kterých jeden z výjezdníků spořádal 10, čímž překonal nanukový rekord z Kladna.Cestou k našemu vchodu vidíme několik transitů těžkooděnců, kteří čekali příjezd avizovaného busu, ve výsledku tu máme skoro všichni svoje auto. Sekuritka nás u vstupu překvapivě nešacuje, tak se pomalu a bez problémů trousíme do sektoru hostů.

V něm se nakonec schází 28 Prostějováků za jednou vlajkou. Atmosféra na ústeckém zimáku v první třetině nic moc. Nám se úplně nedaří naplnit náš potenciál, i když se snaha upřít nedá, nicméně víc než to, že nepředvádíme úplně to nejlepší, co můžeme, nám ubližuje to, že každou chvilku z repráků hraje otřesně hlasitá hudba, nebo mluví hrozný moderátor. Když už nám neubližuje tohle, tak domácí mlátí do dvou nebo třech příšerně znějících bubnů. To je v podstatě to jediné, co od nich za celý zápas slyšíme. V úvodu se také prezentovali na jejich poměry docela pěkným choreem, nicméně když jej drželi, tak u něj snad ani nezafandili a poselství transparentu Žlutomodré peklo, taky teda nenaplnili.V prostřední části jde naše fandění nahoru, i když dostáváme další góly, tak náš support prokládáme různými dementózami, což nám zvedá náladu. Když už fandíme normálně, tak to zní určitě lépe než v první části a pokud to domácí moderátor nebo bubny dovolí, jsme dobře slyšet.

V podobném duchu se nese i část třetí, v té ale na ledě brzo dáváme dva góly, takže blbinek ubývá a snažíme se normálně podpořit naše hráče v cestě za vyrovnáním. Rozdělujeme se na dvě půlky a dáme si odpovídačky, k jedné se dokonce připojuje i Honza Káňa se svými kamarády, kteří sedí na sedačkách vedle našeho sektoru.Vyrovnat se bohužel nedaří, s hráči si navzájem zatleskáme a domácí si dají svou děkovačku. Hodnotit jejich kotel nějak obsáhle nemá smysl, stát jich v něm může asi 70, těžko říct, kolik jich opravdu fandí, kdo ví, ale když už od nich něco slyšíme, tak převažuje většina dívčích nebo dětských hlasů, na úvod měli zmíněné docela dobré choreo, co se týče provedení. O originalitě námětu se úplně asi mluvit nedá, stačí dodat, že utkání navštívilo 1035 diváků.Před stadionem pak vyjednáváme různé ceny s místním stánkařem, jehož výsledkem je třeba bramborák za 9 korun.

Pomalu se vydáváme směrem k nádraží, když si všímáme, že necelou dvacítku Prostějováků sledují tři transity těžkooděnců. Náladu si stále zkazit nenecháváme a různě pobíháme mezi stromy a cestami, abychom jim náplň jejich večera úplně nezpříjemnili. Bohužel, když se na chvíli zastavíme, aby si jeden z nás vyzkoušel nalezené střevíce, dochází příslušníkům PČR trpělivost, jsme zastaveni a natáčeni s občankami. Následně si všichni leháme na zem s rukama za zády za zpěvu Není nutno, aby bylo přímo veselo… Každopádně tato záležitost nás docela dost zdrží, takže na vlak musíme běžet. Policie nás celou běžeckou trasu doprovází a slovně ponižuje z jedoucích tranzitů. Vlak už je připraven k odjezdu, ti první z nás otevírají všechny dveře, ke kterým se dostanou, aby nemohl odjet, do dvou minut jsme ale všichni a vydáváme se do Prahy.Víme, že Havířov hrál v Mostu ve stejném čase jako my, takže je pravděpodobné, že se potkáme ve vlaku. Ten procházíme celý, ale dlouho se nám nedaří pojmout podezření na správné kupé se Slezany. Nenacházíme nikoho se symboly Havířova a prohledávat tašky celému vlaku pochopitelně nemůžeme. Usazujeme se tedy a zdrcení jedeme směr Praha. Někteří z nás, jenž stále nemohou rozdýchat policejní šikanu, jsou totálně na prášky z dalšího fiaska. Nakonec však těsně před příjezdem do Prahy ještě podnikáme poslední zoufalý pokus o nalezení Slezanů. To se nakonec k překvapení všech daří, jdeme si za nimi pro jejich zástavu, v kupéčku už ale pobývá pouze jeden kus HAVÍŘOVSKÉ ZVĚŘE, který říká, že nefandí, ale jen fotí. Prohledáváme ho od hlavy k patě, ale nic nemá. Pouze nákup z Kauflandu, kterému dominuje polotučné mléko. Vlajku se snažíme dostat z holky, která s ním cestovala, ta ale utíká mezi lidi z již stojícího vlaku v konečné stanici. Holky nebijeme, každopádně jsme připravení jí v parku před nádražím probrat tašku, kterou střeží jako oko v hlavě. Na nádraží se do takové akce nechceme pouštět, jelikož kamery jsou svinstvo a my už jsme dnes všichni opsaní i natočení. To se ukazuje jako velmi prozíravý tah, jelikož slečna míří po cestě ven za policisty a nezdráhá se udávat na své pronásledovatele. Ostudná chvíle, která mohla být pro některé z našich řad i osudnou. Klidíme se tedy rychle z cesty, ale po chvíli se ještě rozbíháme ven i do metra, bohužel však neúspěšně. Dívka byla pryč.

Upřímně si přiznejme, celou akci jsme měli zvládnout mnohem lépe a Slezany ve vlaku najít dříve. Je to obrovská škoda a kdo ví, jestli budeme mít ještě někdy takovou šanci…

Po cestě do Olomouce se už nic zvláštního nestalo, někteří lamentují nad nepovedenou akcí, jiní plánují další průběh noci za konzumaci výrobků největší firmy na okna v Česku zvané Božkov. Do Prostějova přijíždíme po dalším velice zajímavém výjezdu kolem půl třetí ráno, někdo jde zničený domů a jiní naplňují své plány z cesty vlakem.

Sepsal: Kafka

Bonusové foto aneb krásný výhled z první řady na ústeckém stadionu