Ústí nad Labem – Prostějov 2:3 sn., 3. října 2015

Po ne zas tak oslnivém představení, co se hlasitosti týče, v Havířově a domácím průseru s Litoměřicemi nás čeká třetí zápas v týdnu, naši hráči se představí na ledě Slovanu Ústí nad Labem. Na úvod musím říct, že mě zaráží, jak to, že můžeme dát dohromady devět lidí na dodávku do Mostu ve všední den a v lepší termín za stejné peníze do Ústí ne, ještě když navíc máme máslo na hlavě hlavně za poslední domácí zápas, který byl z naší strany opravdu otřesný. Domlouváme se tedy alespoň na auto, bohužel řidič na poslední chvíli odřekne, čímž padá i možnost, že by se Sierra podívala na další zimák v republice. Do Ústí se tedy vydávají čtyři Prostějováci vlakem, bohužel musíme vyjet později oproti plánovanému času kvůli pracovní vytíženosti jednoho z nás, takže víme, že se dostaneme na stadion nejdříve v půlce první třetiny. Až prakticky při nastoupení si uvědomujeme, že jsme vlastně mohli vzít auto jednoho z výjezdníků, co už.

 
Cesta probíhá v poklidu za konzumace různých pivovin a rumovin, bohužel v Kolíně zjišťujeme zpoždění našeho vlaku do Ústí, takže se pomalu loučíme s první třetinou, ve vlaku voláme taxi, aby nás odvezlo na stadion, k našemu překvapení na nádraží nikdo nečeká, což si se zmíněnou taxi službou ještě trochu vyříkáme v dalším průběhu výjezdu, voláme jiného taxikáře, který se skutečně do deseti minut objevuje a veze nás na stadion.

 
K ústeckému zimáku přicházíme v průběhu první přestávky, kontroly se moc nevedou, takže v klidu jdeme dovnitř bez lístků, část posádky dožvýká klobásu, která při pozápasovém hodnocení dostala 6-7 bodů a uvelebujeme se v sektoru za stavu 0:0. Tam se k nám připojují další dva fanoušci Prostějova, takže náš konečný počet v sektoru činí šest kousků.
Okamžitě se pouštíme do supportu, to nám neulehčují hráči na ledě, kteří se prakticky nedostávají z pásma a ani rozhodčí, protože v zápase celkově padne 13 trestů a z toho 8-10 právě ve druhé třetině, proto se pána v pruhovaném tážeme, na co hrát v pěti? Náš tým má ke gólu asi tak daleko jako učeň na oboru zámečník k doktorátu z filozofie, takže se věnujeme podporování Luboše Horčičky, který je jedinou naší nadějí na úspěch a chorál „Luboš dá gól“ se z našeho sektoru nese několikrát v průběhu prostřední části. Když už je hra celkem na pendrek, tak s bavíme alespoň tanečky na hity pouštěné na ústeckém stadionu. Bohužel Luboš gól do konce třetiny nedává, takže prohráváme 2:0.

Druhá třetina končí a ačkoliv jsme věrní fanoušci, kteří za svým týmem opět cestují nějakých 360 kilometrů, tak nám pravděpodobnost bodů z dnešního zápasu příjde asi tak vysoká, jako že se Sigma Olomouc probojuje do finále příštího ročníku Ligy mistrů. Opět si také postesknu nad tím, jak velká škoda je, že se nás nevydalo víc, protože akustika na stadionu v Ústí mi nepříjde vůbec marná, určitě by se tu dalo udělat dobré představení.

Co o druhé přestávce proběhlo v kabině, netuším. Možná byla hráčům slíbena noc s kompletní sestavou finalistek Miss České republiky, nebo alespoň s naší Sierrou, každopádně nastupuje na led absolutně jiný tým, než který jsme viděli ve třetině předchozí. Na diskuzních fórech experty na hokej a mezilidské vztahy mnohokrát rozebíraný Lukáš Luňák léta po ledě jako drak, Tomáš Protivný pálí od modré jeden puk za druhým, a když už se domácí dostanou za polovinu, tak si se vším poradí dnes opravdu vynikající Luboš Horčička, který byl poprávu vyhlášen nejlepším hráčem našeho týmu, bohužel gól pořád nedal a bez toho vyhrávat nejde. Aktivita přináší ovoce a v průběhu dvou minut snižuje Vašek Meidl a se štěstím srovnává Lukáš Luňák. Toho využívají dva členové naší výpravy a opět zvedají Depé koeficient. Hráči jsou na koni a objevily se i šance, které mohly vést k naší tříbodové výhře, nicméně vzhledem k tomu, že jsme mohli po dvou třetinách prohrávat tak 8:0, stav 2:2 není zase úplně špatný.

V prodloužení jsme stále značně lepší, nicméně jeden z domácích ujíždí naší obraně, obránce jej fauluje a je nařízeno trestné střílení, narozdíl od druhé třetiny, si střelec Ústí na Luboše tentokrát nepřijde a prodloužení pokračuje. Gól v něm nakonec nevidíme, takže přichází na řadu samostatné nájezdy. Patrik Moskal, Michal Dragoun ani Vašek Meidl neproměňují, ale stejně tak domácí, pořadí se na náhlou smrt otáčí a Luboš opět zvládá vychytat střelce Slovanu. K našemu čtvrtému nájezdu se k mému velkému překvapení staví obránce Marek Drtina a ukazuje nám, že to vlastně vůbec není těžké, mezi kruhy napřáhne a div neroztrhne síť. Tadá! Bod navíc putuje na Hanou.

Hráči nám přijíždí poděkovat, po chvilce si trochu rozpačitě sedají, ale zůstávají všichni, jelikož je jich asi třikrát tolik co nás, tak si vymeňujeme pořadí v předříkávání „Táhneme na hokej“, začínají hráči a my opakujeme po nich. Netradiční ale hodně povedené, hráčům ještě jednou poděkujeme, pozdravíme Marka Drtinu, který rozhodl nájezdy a asistencí se podílel i na vyrovnávací brance, ačkoliv je už pomalu v tunelu do kabiny, ještě jde na led a aspoň na dálku nám poděkuje. Přes pár dresařů, kteří by se rádi bratříčkovali, a které ignorujeme, odcházíme skoro jako poslední ze stadionu.

Poprvé se až nyní dostanu k domácímu kotli, ten tvoří asi čtyřicet možná padesát lidí, v průběhu celého zápasu mlatí do bubnu s hrozným zvukem, prezentují se několika obouručkami a i díky tomu, že místo za brankou nyní kotel sídlil v menším sektoru v rohu, nevypadali opticky úplně blbě, ačkoliv kotel čítá velké procento dresařů. Domácí skáčou, točí šálami nad hlavou, ale problémem toho všeho je, že fandí tak na půl huby, čímž pádem nám na druhé straně podélné tribuny ani nějak neberou chuť do fandění, protože je poměrně jednoduché si jich nevšímat a náš support neruší.

 
Opouštíme stadion a společnost nám chvíli dělá nějaký ústecký bezdomovec, kterého si všímáme už na zimáku, který nám vypraví o tom, jak býval reprezntačním hokejistou. Dobré kluk. Opouštíme ho, a protože si myslíme, že máme hodně času, což máme, ale tak nějak nevíme přesně, kde je hlavní nádraží, protože Ústí má vlakových stanic asi pět a my vystupovali na jiné, sedáme si do nějakého kebab/pizza housu, kde pojíme a rozjedeme tu nejdivočejší party v Ústí u hitů hrajících v Retro TV.

Nakonec se nám povede najít nádraží a sedáme do vlaku do Prahy, tam nás baví svými řečmi a historkami nejaktivnější pisatel esemesek v republice a vyřizujeme si účty s taxikářem, který se na nás vysral a několikrát mu volá a píše náš kamarád Kuba, který si před pěti hodinami objednal taxi na stanici Ústí západ, a že pro něj nikdo stále nepřijel. Prý chtěl jít na hokej a s takovou to asi nestihne. Zjišťujeme také, že víkendová jízdenka Českých drah se jmenuje víkendová proto, že platí jenom na jeden den, což je špica, protože si lehce spočítáme, že na ni dojedeme tak do Kolína.

 
V Praze přestupujeme do přeplněného vlaku směr Olomouc, on teda jede dál, ale my končíme v Olomouci, průvodčí si samozřejmě všímá, kdy bude končit platnost naší jízdenky, a protože se už nějak nemáme chuť dohadovat dokupujeme lístek na zbytek cesty. Než se dojede do Kolína, tak trávíme čas na chodbičce, protože kupé jsou zaplněná a odtud opět sháníme našeho taxikáře, který už ale tak nějak zná naše čísla, tak nám to nezvedá, Kuba mu proto píše alespoň několik esemesek.

 
V Kozlíně obsazujeme uvolněné kupé a cesta je rázem příjemnější, vymýšlíme kromě Depé kofeicientu ještě další koeficienty, které se týkají tělesných potřeb, ale ty bohužel/naštěstí nenavyšujeme. Do řeči se s námi dává slečna, která si k nám přisedla se svým kamarádem, přemlouváme ji, aby hrála Kubovu manželku, která má o svého muže strach, protože si už asi před sedmi hodinami objednal taxi a pořád nic. Bohužel se nám nedaří ji ukecat, tak se s ní v Olomouci loučíme a nasedáme do taxi směrem Prostějov.
To už naše čekání na ústeckého taxikáře je devítihodinové a jelikož si taxikáři účtují sazby za čekání, činíme totéž. Ústeckému taxikáři při sazbě 3 koruny za minutu a čekání 540 minut účtujeme 1620 korun a zasíláme i číslo účtu, pokud nám peníze nepošle, určitě přijdou další upomínky.

 
Do Prostějova se spokojeni z nakonec povedeného výjezdu vracíme kolem půl třetí ráno. Závěrem musím říct, že bych každému přál zažít nějaký takový dlouhý výjezd, protože tolik srandy různého druhu těžko zažijete během půlhodinové cesty autobusem do Přerova.

 
Sepsal: Kafka