Ústí nad Labem – Prostějov 1:9, 20. listopadu 2017

Je tu další zápas v Ústí, tedy v dojezdové vzdálenosti od Prahy, proto se vydávám podpořit naše hochy na sever Čech. Tentokrát volím cestu vlakem, neb cesta po dálnici skýtá různá nebezpečí, která by mohla způsobit pozdní příjezd na stadion, jako už několikrát předtím. Po 75 minutové cestě tedy přijíždím na ústecké nádraží, a jelikož cestu na zimní stadion ze svých předešlých návštěv tohoto města znám, dorážím do haly asi šest minut před začátkem utkání. Rychle pořizuji pitné zásoby, protože cesta z hostujícího sektoru k občerstvení znamená vycházku podél celé plochy a kolem domácího sektoru. V našem sektoru jsem sám, což mě ale nemusí mrzet, protože ani domácích fandů nepřišlo v nešťastném pondělním termínu podpořit svoje hráče příliš mnoho, konkrétně 568. V kotli se jich schází zhruba dvacet pod jednou vlajkou a od začátku jednoduchými pokřiky povzbuzují svoje mužstvo. V počtu jednoho jim samozřejmě nemůžu konkurovat, proto vybírám hluché chvíle, aby alespoň prořídlý stadion věděl, že někdo z Prostějova přijel.

Od začátku zápasu naše mužstvo na hřišti jasně dominuje a s výjimkou krátké pasáže ve druhé třetině je jednoznačně lepším týmem. Přestože domácím se několika spornými verdikty snaží pomoci rozhodčí Luczków z nedalekého Děčína, naši všechna oslabení ubrání a naopak v jediné své přesilovce v této části zápasu skórují (celkem pak využívají dvě přesilovky). Po první třetině tak je víceméně jasno.O první přestávce navštěvují náš sektor tři fandové z Vrchlabí, se kterými se po chvilkové opatrnosti, co svojí přítomností zamýšlí, dávám do řeči a hodnotíme stav našich fanouškovských obcí. 

Mezitím naši počtvrté skórují, čímž definitivně lámou odpor domácího celku. Ten se sice ještě vzchopí na snížení, víc už jim však naše obrana v čele se spolehlivým Kubou Neužilem nedovolí. Co jde ke cti domácích fanoušků, že ani za nepříznivého stavu nepřestávají svému celku fandit. Vytahují dokonce žluté a modré vlajky, což je jejich jediná optická prezentace v zápase. Svoji přítomnost na stadionu naopak dokazuji vyvěšením historického dresu a oblepením sektoru samolepkami.

Ve třetí třetině, po nezbytné klobásové pauze (mimochodem, celkem ujde, dávám 7/10) se ke mně připojuje druhý Prostějovák, proto je naše povzbuzování, které se skládá ze spíše jednoduchých pokřiků a popěvků, více slyšet. Za co chci naše chlapce pochválit, že utkání dohráli v plném tempu až do konce, a proto mohli v poslední části domácí dorazit pěti trefami. Ač se snažili i o desítku, ani tentokrát nepřišla. Tak snad příště 🙂Po zápase za námi hráči přijedou, my jim poděkujeme za výkon a vyrážíme vstříc svým domovům. Cesta zpět se nese již v unavenější atmosféře, nicméně s dobrým pocitem a s výhledem na další výjezd na Kladno, kde NÁS URČITĚ BUDE VÍC!

Sepsal: zbyna1