České Budějovice – Prostějov 5:3, 23. září 2017

Výjezd měsíce září plánujeme dlouho dopředu. Jednohlasně vybíráme ze sobotních venkovních zápasů České Budějovice, jelikož cítíme, že ve výjezdech do této destinace máme jisté rezervy. Jako barvu oděvu volíme černou, kterou navíc nově doplňujeme o modré džíny.

V pátek odpoledne se dozvídáme, že nám na příkaz policie nebudou vydány lístky přímo na pokladně u stadionu, ale že si je musíme zakoupit online přes internet. Ihned se radíme, jak dále postupovat. Milion zbytečných starostí navíc pro lidi starající se o výjezd. Nakonec zveřejňujeme článek s informacemi ke koupi vstupenek s tím, že kdo nemá přístup k online platbám či si s nimi neví rady, tomu lístek zakoupíme sami dopoledne na srazu. Osobně čekám, že to bude zhruba polovina osob. Nakonec kupujeme na srazu hromadně pouze 19 lístků. Nemohu také nezmínit arogantní chování pana ředitele zeměkoule (nebo marketingu Motoru) Kučeru, který měl celou tuhle estrádu na starosti, a neváhal ještě na fanouškovské stránky Motoráků vypisovat jednu pičovinu za druhou.

V den odjezdu se nás schází na srazu přesně 80, klasicky se rozdělujeme do busů, v nichž prodáváme kromě piv i nové nálepky. V našem mladistvém autobuse je ihned po odjezdu napočítáno zhruba 27 druhů alkoholu. Od vínek top kvality jako Klášterní sklepmistr, Moje biale, Sklepní hrozen, Vino Amigo, Vinařovo tajemno až po darovanou ukrajinskou vodku od fanatika Dynama Kyjev.

Na první močící zastávce se fotíme ve zmiňované černo-modré kombinaci, která vypadá znamenitě především proto, že ji dodrželi až na několik málo výjimek opravdu všichni. Hned je život krásnější.Cesta ubíhá až nezvykle rychle, autobusy jedou bez problémů, jeho účastníci též. Máme v plánu zastavit na hodinku v Táboře, ale policie se s touto myšlenkou neztotožňuje a obědovou pauzu nám zakazuje. Děkujeme moc. Pokračujeme tedy rovnou do Českých Budějovic, kde se ocitáme u stadionu zhruba hodinu a půl před začátkem zápasu. Za dohledu několika desítek těžkooděnců odchází někteří přímo na zimák, někteří do okolních restaurací.

Pár Prostějovanů navštěvuje před zápasem domácí sektor, kde však nic zajímavého nenachází. Pomalu ale jistě se naplňuje nejen hostující kotel, ale hlavně také domácí tribuny, na které si dnes našlo cestu 6082 diváků. Za tohle si v Budějovicích zaslouží obdiv. Utkání začíná, oba tábory spouští nepřetržitý support. Těžko se mi hodnotí, jak si proti domácím vedeme nebo nevedeme, pokud se ale dívám do našeho sektoru, jsem nadmíru spokojen. Je vidět, že 80 autobusových a 2 automobiloví Prostějováci rozhodně nepřijeli pouze na výlet. Kotel se fandění baví za remízového, negativního i pozitivního skóre. V některých momentech se z nás valí nefalšovaný fanatismus. Není co vytknout.Domácích se v kotli schází zhruba 300, z našeho pohledu vlevo převažují fanklubáci v dresech a napravo v tmavém oblečení ultras, jenž jsou také motorem českobudějovického supportu. Od začátku visí pod celým domácím kotlem nápis “Tribuny fanouškům”, což pochopitelně kvitujeme.

V sektoru nám visí dnes dvě vlajky. Černá Prostějováci a žlutočervená moravská vlajka. Právě moravskou vlajku někdo o první pauze strhává a utíká s ní ven. Nechápu, jak je to možné, když je celou dobu někým hlídána. Když doběhnu ven, dozvídám se, že vlajku strhl jeden z našich. Nejen já nedokážu pochopit, jak může být někdo takový neskutečný idiot. Údajně si myslel, že je to vlajka Motoru. Demence všech demencí. Ano, normálně si věší tábory vlajky na soupeřovo zábradlí. Za svou tupost je po zásluze odměněn. Ještě doplním, že se k nám o první pauze zatoulají do sektoru dvě motorácké šály.Druhá perioda, stejně jako první, ukazuje, že se jedná o fanouškovsky nadstandardní utkání nejen naší soutěže, ale celé české hokejové scény. Domácí vytahují vlajky na tyčích, my zase plachtu s fanatikem mačkajícím nápis Motor. Pokřiky jako “Jebat Motor” nebo “Smrt fanklubákům” nesmí chybět. Na oplátku si vyslechneme nějaké to nesplnitelné přání o chcípnutí Prostějova. Jakmile se blíží konec druhé třetiny, začíná se mezi oběma znepřátelenými sektory rozjíždět první přehazovaná. Nebudu řešit, kdo něco hodil jako první, je to úplně jedno. Ze strany na stranu létají piva, plastové láhve, izolepy, propisky. Prostě všechno, co je zrovna po ruce. Motoráci nám ukazují, ať jdeme za nimi. Tohle fakt nechápu. Vy jste doma, sektor máte kdesi u střechy a my máme chodit za vámi? Nedokážu si představit, že bychom my v Prostějově na někoho ukazovali z kotle, ať si pro nás přijde. Každopádně i tak se chce část hostů dostat přes sekurity k domácím. Některým se to sice daří, ale ihned jsou vráceni zase zpět. Do celé situace se následně zapojují policajti, stojící celou třetinu kousek pod naším sektorem. Začnou řezat Prostějovany hlava nehlava, ti si ale nic nenechají líbit. Jeden fízl inkasuje ukázkovou kopačku do hlavy, další dostává do téže části těla několikrát zásah paličkou. Osprchování pivem taktéž nesmí chybět. Policajti nejprve seberou jednoho z Prostějovanů a vypadá to, že už se nic dalšího dít nebude. Za pár minut ale berou postupně další tři. Odchod ze sektoru se jim snažíme znemožnit všemi možnými způsoby. Jeden fízl padá na schodech, další inkasuje tečku od jedné z fanynek.

Okamžitě se domlouváme, že sami dobrovolně (!!!!!) opustíme sektor a půjdeme vyjednávat o propuštění zatčených kamarádů. V žádném případě není pravda, že byl náš sektor vyklizen na příkaz PČR, jak se rozšířilo všude do médií. Jsem nadšen z ukázkové solidarity všech Prostějováků a Prostějovaček. Není nikdo, kdo by namítal, že se chce zůstat dívat na hokej. Balíme věci a jdeme ven. Požadujeme okamžité propuštění celé čtveřice. Je nám řečeno, že to potrvá zhruba 20 minut. Většina Hanáků zůstává postávat venku, někteří se ale vrací na tribunu, aby zkontrolovali domácí VIPku, kam se zhruba desítce z nich daří dostat. Přítomné piano jakoby bylo stvořené pro naše Despacito. Z chování domácích tribun již tak dobrý pocit nemám. Nebudu řešit tleskání fízlům při bití fanoušků. U nás by se takových troubů taky našlo dost. Sice ne celý stadion jak v Budějovicích, ale taky dost. Co mě ale nasralo, je chování některých ultras Motoru. Jejich část se nejdřív přidala k fanklubáckému “Bijte je”, aby si to za chvíli asi rozmyslela a přidala se k ostatním ultras a pokřikům “ACAB” s “Český hokej pro fanoušky”. Nejdřív jsem nevěřil svým vlastním očím, ale ono se mi to asi fakt nezdálo, jelikož se našlo dost dalších jedinců, kteří tohle chování též zaznamenali. Abych jenom nekritizoval, tak zaslouží uznání, že po našem odchodu také opustili stadion a třetí třetina se tak odehrála bez nich. My měli na závěrečnou část hry ještě připravené choreo proti svazu, ale z výše uvedených důvodů si jej odvážíme domů.Mezitím se pomalu soukáme do autobusů, které nás mají dovézt k policejní stanici, kde už by nás měli čekat zadržení. U našeho busu nechává řidič při jízdě otevřené zadní dveře, čehož využíváme k pozdravení některých domácích hrdinů, odcházejících z právě skončeného utkání. Ti jsou osprchování vším možným. Jen ten lahváč nemusel z autobusu vyletět. Naštěstí byl alespoň hozen tak, aby nikoho netrefil. Někde v centru nabíráme zadržené a za doprovodu PČR odjíždíme z Budějovic. Antony se od nás postupně odpojují, ale pár aut s námi jede až na Moravu.U Pelhřimova zastavujeme na menší benzince. Po nějakých 20 minutách na stejné místo doráží také autobus fanoušků Havlíčkova Brodu. Projíždí kolem nás a naprosto nepochopitelně zastavuje za pumpou. Na nic nečekáme a za hromového řevu na autobus nabíháme. Pár ultras z Kotliny ukazuje nějaká gesta přes okna, čímž jejich aktivita ale končí. Vzhledem k jejich a našemu počtu působí jejich chování spíše komicky. Řidič nás nemá v plánu pustit dovnitř, a tak mu přes okénko zabavujeme brýle s 50 dioptriemi. Nějakou tu újmu pocítí i samotný autobus, ale o nic vážného se nejedná. Následně zakročuje trochu zmatená policie, snaží se nás vytlačit zpět, ale moc se jí to nedaří. Na dokreslení atmosféry zapalujeme nějaké to pyro. Těžko popisovat hysterii jednoho z fízlů, který se po hození první hirošimy za výkřiku “Bachaaaaa, světliceeeeeee” dává na neuvěřitelný ústup. To jsem ještě neviděl. Po chvíli se situace už uklidňuje. Jeden z uniformovaných však přichází se slovy: “Kluci, vraťte tomu řidičovi brýle, on nic nevidí”. Okamžitě propukáme v nekonečný smích. Další fízl, který nás zřejmě nedoprovázel až z Budějovic si zase myslí, že jedeme z tenisového Laver Cupu. Tohle prostě člověk nevymyslí. Po celkových zhruba 10-15 minutách jistě krásného zážitku autobus Rebel Hearts odjíždí a my jen debatujeme, jak asi dopadla jízda se slepým řidičem. 

No nic, jedeme dál. Fanatikovi, jenž slaví zítra narozeniny a tradičně se cítí na nulu (především tedy hladinkou, ale věkem možná též) přejeme všechno nejlepší mnoha popěvky i dárky. Především jeho bratr si pro něj připravil obdarování, jaké se jen tak nezapomíná.

Jak plyne cesta domů, zábava je čím dal lepší, živější a hlasitější. Objevujeme kouzlo autobusového mikrofonu, nejdřív je položena otázečka řidiči, jak se mu s námi jede. Odpovídá nám velmi krátce, ale o to výstižněji: “Běžte už do p…, vy ču…i, nikde už vám nezastavím, ko..ti.”. Děkujeme. Následně si spíkr střihne karaoke vystoupení, jehož kvalita je tak nevalná, až je vlastně dobrá. V Doremi by si vysloužil hodnocení minimálně 8/10.

Když přemýšlíme co dál, jednoho z dvojice profi fotbalistů naší posádky napadá pouštět láf songy z mobilu právě do onoho mikrofonu. Nezačínáme ničím jiným, než titulní písní z filmového Titaniku, jenž se potopil stejně jako se nastolenou cestou časem potopí náš klub. Mimořádné pěvecké výkony prostějovských mládežníků pokračují ve vysokém tempu až k našemu zimáku, kde vystupujeme za tónů legendárních Lunetiků.

Stále však nemáme dost a tak se po nezbytném úklidu autobusů a propriet odsouváme do jedné z putyk, kde následující 2 hodiny zcela ovládáme džubox písněmi podobného ražení.

Co napsat závěrem? Mám za sebou 128 výjezdů, ale tohle byl dost možná ten vůbec nejlepší. Tolik zážitků a zábavy se nepoštěstí prožít každý den. Ať žije Prostějov!

Sepsal: Pirlo