Šumperk – Prostějov 6:2, 18.listopadu.2015

V extrémně nahuštěném programu první ligy byl na středu, den po státním svátku, naplánován souboj Šumperka a Prostějova. Prostějovští fanoušci týden dopředu oznamují o tomto zajímavém výjezdu, ale hráči těmto lidem vůbec nepomáhají a prohrávají 4 zápasy v řadě. I tak se do Šumperka vypravuje bus čítající asi 45 lidí. Řidič jede jako na závodní dráze, autobus sebou hází doprava, doleva, nahoru, ale všichni jízdu přežili. I díky této rychlé jízdě a jen jedné zastávky na luleč jsme v Šumperku poměrně brzy. Šacování, focení občanek a další záležitosti také probíhají velice rychle a vidíme již i část rozbruslení. Začíná se za vlajkami Fans of Prostějov a Vládci Hané formovat kotel, pokládáme Sierru nad mantinel, aby měla super výhled a může se začít.

Na začátku je fandění skvělé, snese hodně přísná měřítka, jenže nejdřív příchází jedna branka do naší sítě, pak druhá a s dalšími brankami v naší síti to jde jen z kopce. Ptáme se několikrát hráčů „co je?“, že prohrávají s posledním Šumperkem, který doma do té doby vyhrál 1 zápas z jedenácti. Většina kotle se poté přesune za bránu, aby se opět zeptala, cože se to děje. První třetina končí 4:0.

Všichni zděšení, mnoho fanoušků zcela rezignovaných. Takový výsledek čekal málokdo. Kdo z toho má radost jsou domácí, kteří se schází v kotli ve kterém je asi 50 lidí, ale podobně jako u nás kotel není nijak ohraničen, takže těžko odhadovat. K fandění používají buben, který naprosto přehlušuje jejich fandění. Vlajku žádnou nevyvěsili.

Druhá třetina se fandí z povinnosti, skóre snižuje Matouš Venkrbec, ale ani to nám radost nedělá. Neděláme radost hráčům ani my, když jim oznamujem, že chcem ještě tři. Rozhodujeme se, že třetí třetinu si užijeme alespoň v sektoru pro hosty, když to na ledě nestojí za nic a rozjíždíme různé dementózy pod taktovkou prostějovského Starucha. Zápas končí 6:2 pro Draky a hráčům po pěti prohrách v řadě opravdu není za co poděkovat. Musejí si vyslechnout od pár fanoušků, že se nám to fakt nelíbí a až po té míří do kabin.

Nejdéle se zdržuje Lukáš Luňák a můj největší „neoblíbenec“ v našem dresu Šlahař. Je moc smutné když hráč, který společně s Havířováky sezónu zpátky si vesele zpívá o chcípnutí Prostějova, tak v další sézóně přestoupí právě do Prostějova a navíc jako jediný právě on uklidňuje prostějovské fanoušky. Kdyby to dělal kdokoliv jiný, strašně moc bych si toho vážil, ale že zrovna on, to mi moc leží v žaludku.

Nasedáme zpět do autobusu, bereme sebou jak vlajky na pověšení, tak vlajky na tyčích, které jsme měli sebou připravené, ale nikdo neměl chuť je rozdávat a tipuju, že by se s nimi nechtělo nikomu ani mávat. Aby toho nebylo málo, těsně před Olomoucí se nám opět rozbíjí autobus a musíme čekat na autobus náhradní. Ten asi po půlhodince doráží a může se zase jet. Do Prostějova dorážíme i se špatnou náladou kolem půl jedenácté.

Sepsal: Bezdomovec