Šumperk – Prostějov 1:2 po pr., 10. února 2016

Po dobrém pondělním mači s Ústím nás čeká středeční výjezd do Šumperku, kam se snad nikomu nechce. Z povinnosti dáváme bus a čekáme, že pojede poloprázdný, což se nakonec stane, protože nejsou naplněny ani naše naděje, že by se na srazu ukázal někdo nenahlášený a vyráží jím tedy pouze 26 lidí…
Neskutečně tragikomická je situace před zimákem, kde tentokrát nemáme každý svého policajta, dnes máme každý své policejní auto, protože při počítání vozů se dostáváme opravdu k číslu 20. Absolvujeme klasické focení občanek a jdeme dovnitř. Nakonec se na sever Moravy vydá celkem dost automobilových, takže náš počet je nakonec 60 lidí, což je přeci jen víc, než jsem čekal, bohužel je to asi jediné příjemné překvapení dne.
Naše megafony byly ve fázi spravování před derby, takže jsme žádný k dispozici neměli, jeden spíkr nemohl mluvit, druhý nedisponuje takovým hlasovým fondem, aby mohl bez tohoto udělátka kotel dirigovat, takže ačkoliv to ze začátku zkouší, brzy to vzdává, protože stejně v silnějších chvilkách fandí 20 lidí, v těch slabších 4…
Zbytek první třetiny fandíme hodně sporadicky a spíš sledujeme nekoukatelný zápas, asi každému se uleví, když skončí první třetina za stavu 0:0.
Druhou třetinu začínáme opět bez spíkra a pokračujeme v duchu té první, kvalita zápasu se nezvýší ani na ledě, ale my, fanoušci Prostějova a sebepoškozování, se to stále snažíme sledovat a občas zafandit, když kotel sem tam zkouší rozeřvat jeden z fanoušků na chvíli zaujímající post spíkra, ale pořád to je katastrofa.
O druhé přestávce čas na klobásu, ta je v Šumperku celkem dobrá, pikantní, jen by to chtělo víc chleba, celkově hodnotím 7/10. Říkáme si také, že je potřeba s tím supportem něco udělat, spíkr se tedy vrací na své místo a začneme třetí třetinu.
Fandění jde trochu nahoru s návratem support lídra, ale pořád to rozhodně není nijak moc dobré. Na ledě jdeme v půlce třetiny do vedení, takže aspoň něco pozitivního, domácí se dostávají do závěrečného tlaku a vyrovnají, přestože se sudí musí nějakou chvíli domlouvat, jestli to gól opravdu byl a v první chvíli hlavní rozpažil, branka je uznána. Nutno říct že správně.
Po skončení třetiny vidíme něco neuvěřitelného. Náš mág s maskou projevuje emoce a jde seřvat hlavního sudího za scénku, kterou předvedl u vyrovnávací branky domácích, za což se mu dostane velkých ovací z našeho sektoru.
Prodloužení netrvá moc dlouho a po chybě gólmana Šumperka rozhoduje Šlahy o bonusovém bodu v náš prospěch. Hráči přijíždí poděkovat pod kotel, i když naše podpora byla spíš na pár facek než nějaké děkování, ale i tak si borci sedají a dáme klasické „Táhneme na hokej“, které předříkávají hráči. Ještě předtím však Luboš, který byl v ráži, jede ke střídačkám a pronáší něco směrem k brankové rozhodčí, co to bylo, nevím, někdo tvrdí, že jí vynadal, někdo, že se jí za něco omlouval, každopádně opět se mu dostává ovací z kotle také kvůli tomu, že byl zvolen nejlepším hráčem utkání v našem dresu. Po právu, protože v průběhu celého zápasu náš tým opravdu držel, až se nabízela otázka, kdy si z Opavy sakra stáhneme toho Šafránka…?
Samozřejmě před ukončením reportu je třeba ještě trochu zmínit, jakým supportem se prezentovali domácí. Na to, že jich fandilo tak 20, v lepších chvilkách 30, to nebylo úplně hrozné, otřesné však bylo mlácení do bubnu, který jeho majitel trestal ránami s metrovým nápřahem. Optickou prezentaci Šumperšti neměli, ale tu asi ani nikdo moc nečekal. Zbývá dodat, že mač celkově navštívilo 870 lidí.
Opouštíme zimák, ještě jednou si zaklepeme na čelo při pohledu na počet policejních jednotek před šumperským stodolozimákem a míříme směrem k domovu po určitě nejhorším výjezdu letošní sezóny, co se úrovně nějakého supportu týče.

Sepsal: Kafka