Prostějov – Poruba 5:2, sobota 1. prosince 2018

Před utkáním s Porubou jsme plní očekávání. Nováček, který má po polovině soutěže už téměř tolik bodů, co my jako nováček sezóny 2014/2015 za celou základní část. Nováček, který měl oživit soutěž. Nováček, který má fanouškovskou družbu s Havířovem. Nováček, který nám má co vracet. Navíc je sobota, takže drtivá většina Prostějováků věří v příjezd slavné Poruby, jak se sami sebe Slezané označili na vlajce. Již pár hodin před startem zápasu mapujeme město od západu na východ, od severu na jih. Hodiny a minuty ubíhají, ale hosté nikde. Přesouváme se tedy na stadion, doufajíc, že mají Ostravané pouze zpoždění. Jakmile se rozběhne boj na ledě, tak nám začíná být jasné, že šance na příjezd hostů stále klesají a klesají. Začínáme fandit, ale není to úplně ono. Kotel sice není zaplněn úplně zle, ale zbytek stadionu dnes na jakoukoliv podporu prostě sere. Ve velké kose mají radši všichni ruce v kapsách. Je vám zima? Tak tleskejte a řvěte. Na mráz není lepšího léku. Na fans v kotli je znát zklamání, že není proti komu fandit a že nás čeká pouze další nudné utkání. Co se týče supportu, tak za zmínku snad stojí pouze tázání se domácích, kde že mají hosté kotel. Z pokřiku se stává chorál, který nás baví několik minut. Hokejisté si vedou dobře, celé utkání mají pod kontrolou a o vítězi nejsou prakticky od prvních minut žádné pochybnosti. Výhře 5:2 přihlíží oficiálně 1283 diváků, což je na sobotní hokej velká bída, ať už je teplota jakákoliv. Po zápase si ještě venku na sněhu střihneme fotbálek, samozřejmě všichni proti všem za účelem napálit ostatní minimálně do hlavy. A pak už do hospody…Sepsal: Pirlo