Slavia Praha – Prostějov 5:4 pr., 19. listopadu 2016

Jeden z vzácných momentů, kdy nám změna hracího času nějakého utkání hrála do not, přišel, když se dozvídáme, že se v Praze bude hrát již ve tři odpoledne. To znamená třikrát Vé – Velký Vlakový Výjezd.

Po desáté dopolední se na prostějovském hlavním nádraží schází okolo osmdesáti příznivců červenobílé kombinace, kteří se vydávají směrem k Olomouci a následně hlavnímu městu. Před nástupem na vlak do Prahy se na nástupišti odpaluje červená dýmovnice, která udělala velice pěkný efekt.Cesta vlakem probíhá, minimálně v místech, kde se nacházím, snad až trochu překvapivě klidně a po poledni se objevujeme na nádraží v Praze, kde už nás čeká zástup bezpečnostních složek. Zde začínají první buzerace, zatýkání a bití Prostějováků, policisté se ani neobtěžují si hledat nějakou extra záminku, aby například některé výjezdníky dokopali z jedné strany nástupiště skoro do kolejí na druhé, nebo jiného do poměrně nepříjemných partií…Na nádraží se demonstrativně zapálí nějaké pyro a po chvíli nám je dovoleno se přesunout na metro, kterým se dostáváme, kam potřebujeme a vydáváme se pochodem k Edenu. Abych byl tedy úplně přesný, rádi bychom se vydali, jenže cesta, která by od nejblížšího metra k hokejovému stánku pražské Slavie zabrala 15-20 minut, trvá díky asistenci mužů zákona o zhruba hodinu déle. Po cestě jsou šacování a opisování někteří fanoušci za údajné házení pyrotechniky, což jim ale následně není nikterak dokázáno, takže pokračují s námi na zápas.Jeho začátek přirozeně nestíháme, jednak díky již zmíněnému zdržování, druhak proto, že jsou otevřeny pouze dvě pokladny, takže vystát frontu na lístek trvá nelidsky dlouho. Na stadion se mi daří dostat v 16. minutě, kdy už vedeme 1:0, první třetinu tedy nemá moc cenu hodnotit, při svém příchodu ke vstupu pro hosty náš kotel venku slyším, to je dobré znamení, vevnitř v těch zbylých 4 minutách, co z úvodního dějství vidím a slyším podává 154 Prostějovských, kteří našli cestu do Edenu výborný výkon.

Ve stejně dobrém dopingu Hanáci pokračují na tribunách i v prostřední části, kde jim pomáhají i vstřelené góly, které slaví drobnou pyrotechnikou, proti níž velice překvapivě, zvlášť po manýrech, co doprovázely náš příchod, nikdo nezasahuje. Domácí kotel možná existuje, když se tím směrem zkusím kouknout, vidím někoho s megafonem, ale slyšet jej prostě není. Ve třetí třetině bohužel na ledě přichází velký kiks, hráči během 10 minut ztrácí tříbrankové vedení, což se bohužel trochu projevuje i na supportu hostujícího kotle a není se moc čemu divit. Nicméně nikterak extra pozitivně se to nepodepisuje na sektoru domácích, kteří stále jako by nebyli, za celý zápas je dobře slyším pouze při jednom pokřiku „Slavie do toho“, dokonce ani při vyvolávání střelců branek není slyšet od domácích nějaký velký ohlas. I díky tomu tahají Prostějováci oděni do tmavých barev za čtyřmi vlajkami za delší kus pomyslného provazu, co se ochozů týče.V prodloužení sice naši zvládnout ubránit náročné oslabení, ale pár vteřin před koncem inkasují, z čehož jsou někteří přirozeně nasraní, ale když hráči přijedou pod kotel, ozývá se pouze potlesk, což mě možná trochu překvapilo, a hokejistům je vyjádřena podpora. Co jiného taky zbývá, že ano?

Už v průběhu utkání se domlouváme, že žádný organizovaný pochod na vlak zpět nepůjde, protože další divadlo s bezpečnostními složkami opravdu nemáme zapotřebí, takže si cestu na nádraží každý hledá a najde sám. Na parkovišti před Edenem jsou dále zadrženi za více či méně vymyšlené přestupky tři Prostějováci, z nichž minimálně jeden je ještě ten večer propuštěn. Cesta domů probíhá v duchu různých vesměs neškodných zábav, v Olomouci máme hodinku čas na přestup, tak dáváme pivo v nádražní hospodě a řítíme se po dalším událostmi nabitém výjezdu směrem k domovu.

Sepsal: Kafka