Kvalifikace ME U21 Česko – San Marino 3:1, Ústí nad Labem, 11. listopadu 2017

Dva měsíce před tímto výjezdem již víme, že kromě fotbalové přestávky mají volno I hokejové soutěže. A že proti San Marinu se bude hrát v sobotu. Jsme nadšení a těšíme se jak po červnovém Euru vyjedeme na Vlajkonoše opět ve větším počtu. O nějaký ten týden později však přichází šok v podobě umístění mače do Ústí nad Labem. Bože, proč??? Nefotbalové město bez fanouškovské základny na kraji republiky. Jediným pozitivem tak zůstává dobrý vlakový spoj.

V týdnu před mačem to vypadá, že bychom mohli vycestovat v počtu okolo 10 fanatiků, ale nakonec postupně někteří odpadají, a tak se nás schází na prostějovském hlavním nádraží po 8. hodině ranní pouze 5. Pochopitelně ale vybavení lahodnými vínky. Již po cestě z Prostějova do Olomouce je jedno z nich minulostí. Znamenitý začátek cesty. Ve vlaku do Prahy zasedáme do jídelního vozu, kde kromě svých zásob odlehčujeme I Českým dráhám, a tak máme opravdu slušně popito, ještě než dorazíme do hlavního města. A to není ani poledne.

Ve stejném duchu probíhá také cesta do Ústí, kde se vyloďujeme dvě hodiny před zápasem. Vyzkoušíme kvalitu místních rákosnických večerek, kde je o zábavu postaráno. Nejdříve jedna paní nakupuje cca 200 rohlíků (bez přehánění), které háže do pytle na odpadky, a pak přichází zlatý hřeb večera, objevení vínka Kapitán 2L za 30 Kč. Sen všech milovníků dobrého a drahého pití. Trolejbusem se přesouváme do blízkosti stadionu, kde si nás po pár metrech všimá policie. Tušili jste snad někdo, že nejen popíjení v kukle, ale I samotné nošení tohoto módního doplňku je v Ústí zakázáno? No nic, usedáme do podniku amerického stylu, jaké známe z filmů, kde strávíme zbytek času do zápasu. Na stadion docházíme 10 minut před začátkem, v sektoru Vlajkonošů je asi tak 8 lidí. Naštěstí se nejaktivnější část stadionu velmi rychle začne plnit a celkem se v ní schází okolo stovky nadšenců z celé České republiky. My věšíme dvě národní zástavy a míříme na místa. Jelikož chybí bubeník, tak na tuto pozici zaskakuje jeden z nás. Trochu nás udivuje, že mu to jde lépe, než na zápasech Prostějova. Support není ze začátku nikterak silný, je to takové nemastné neslané. Postupem času však fandění nabírá na obrátkách a v druhé polovině prvního poločasu můžeme být se svým výkonem spokojení. To samé si rozhodně nemohou říct fotbalisté, kteří hosty ze San Marina nijak výrazně nepřehrávají a do kabin tak odcházejí za stavu 0:0. Druhá půle už je mnohem lepší jak na hřišti, tak také na tribunách, kde se kromě zlepšeného supportu rozhoří I několik kusů pyrotechniky. Lvíčata jdou postupně do tříbrankového vedení, které drží až do poslední minuty. V té jsme pak svědky magického okamžiku v podobě vstřeleného gólu fotbalového trpaslíka ze San Marina. Utkání tedy končí za stavu 3:1 pro domácí, kteří následně přichází pod kotel na děkovačku, do které se sympaticky sami zapojují. Po zápase ještě sbírá venku všudypřítomná policie jednoho z Vlajkonošů za odpálení pyra. Trolejbusem, v němž je ke spatření nevídané množství citrónů, se odebíráme na hlavní nádraží, odkud cestujeme zpět do našeho města.

V Praze přestupujeme na Pendolino, ve kterém rozjíždímě naši tradíční zpívankovou show. Ta nám vydrží celou cestu až do Olomouce, kde se přemisťujeme do nádražní hospody, kde hraje Retro TV. Přesně dle našeho gusta. Známému rčení “Co Čech, to nemuzikant” děláme čest samozřejmě také ve vlaku do Prostějova a následně v restauračních zařízeních po městě. Protože show must go on. Však to znáte. Končíme ve 4 ráno a jdem dom.

Tyto výjezdy mají své kouzlo a já jsem se opět bavil královsky. Příště snad akorát ve větším počtu…

Sepsal: Pirlo

Video + další fotografie

http://www.supporters.cz/clanek/report-vlajkonosi-v-usti-nad-labem/8202.html