Prostějov – Jihlava 3:2, 12. září 2018

I na dalším domácím mači, tentokrát ve středu proti Jihlavě, mám trochu obavy o návštěvu a celkovou atmosféru. Venku panuje velmi pěkné počasí, a jak už to všichni známe, i toto bývá jednou z častých výmluv, proč nejít na hokej. Moc teplo, moc zima, je pracovní den, je víkend a tak podobně. Však to známe.

S příchodem na tribunu spatřím jihlavské fanoušky, jak různě pochodují po hostujícím sektoru, který nakonec opouští, aby se usadili hned vedle něj v prvních řadách modrých sedaček bezprostředně za plexisklem. Trochu se usmívám při jejich počínání, které vrcholí prvním pokřikem “Dukla”, když z devíti Jihlavských asi sedm sedí a jejich support snad nemůže být slyšet ani k tomu plexisklu, jenž mají před sebou. Ne, opravdu jsem je neslyšel ani teď, ani kdykoliv později v průběhu zápasu. Pouze jsem tak nějak odezíral ze rtů. Domácí kotel, nijak zvlášť zaplněný, ze začátku zrovna neláme decibelové rekordy, ale postupem času se rozjíždí do slušných obrátek. V první periodě má na ledě převahu loni ještě extraligová Dukla, ale nedaří se jí využívat šance. A tak jdeme do vedení zásluhou Radka Prokeše. Jihlava sice rychle srovnává, ale i tento stav je pro nás vzhledem k dění na ledě dobrý. O přestávce potkávám na chodbě hosty z Vysočiny a při pohledu na jejich ukázkové outfity se musím rychle ujistit, jestli jsem se neteleportoval někam do hlavních měst módy jako je Milán nebo Paříž. Jeden fanoušek v XXL dresu doplněném o kárované třičtvrťáky, další pán v černé mikině a černé sukni(???). Za mě paráda, snad budeme tak dobře vypadat někdy i my 🙂

Od druhé třetiny začínají prostějovští hokejisté létat po ledě, což se pozitivně projeví také na fandění, které je místy až fanatické. Do aktivní podpory se často zapojuje většina z necelých 1500 diváků. Některé chorály jsou opravdu velmi velmi hlasité, až občas proběhne mráz po zádech. Pokud by taková atmosféra měla být na každém zápase, tak bych ten pohled na poloprázdný stadion možná přežil. S menšími prodlevami pokračuje skvělý doping až do posledních vteřin zápasu, který je ukázkovým dramatem se šťastným koncem. Osobně mám raději utkání, kde padá méně gólů a každé branky si vážíte, než nějaké velké přestřelky. Kdybych měl dnešek zhodnotit, tak za mě určitě velká spokojenost. Příští týden proti Přerovu to ale musí být ještě o několik úrovní výše! Sepsal: Pirlo