Přerov – Prostějov 2:0, 9. září 2017

Tam, kde minulá sezona před několika měsíci skončila, ta letošní začíná. Na půdě Přerova. Rivala z nejnenáviděnějších. Jelikož se jedná o první kolo začátkem září, mohlo by být ještě teplo a proto se rozhodujeme, že pro tento zápas objednáme 150 výjezdových triček s jednoduchým motivem a vyjedeme všichni v bílém. Kromě pár kusů největších velikostí se podařilo vše prodat a výsledný efekt stál za to. Děkujeme každému, kdo si triko koupil či vyjel ve svém bílém oblečení. Hned ten sektor vypadá lépe. V jednotě je síla!Stává se pravidlem, že na první derby do Přerova cestujeme po kolejích a nejinak tomu bylo i letos. Před srazem mám trochu obavy, kolik se nás vypraví. Přeci jen euforie z postupové sezony už dávno vyprchala a situace v celém klubu je kulantně řečeno nepřehledná. Klub tak rok co rok ztrácí další a další fanoušky. Jsem zvědavý, jaká čísla na domácích zápasech letos budeme mít. Mé obavy však berou za své při příchodu na nádraží, kde se nakonec schází přes sto Prostějováků. Osobně jsem opravdu čekal menší počet..Sotva se vlak rozjede, tak za 20 vteřin prudce zastaví a nám se hned vybaví legendární výjezd do Hodonína. Naštěstí tentokrát nestojíme dvě hodiny na místě, ale za pár minut se vlak opět rozjede a my nakonec s přestupem v Olomouci dojedeme do Přerova bez větších komplikací.Cesta z nádraží na zimák tradičním pochodem uteče jako voda. Policie je dnes až nečekaně klidná, i když občas zahoří pyro a při průchodu kolem paneláku obývaného našimi „oblíbenými“ spoluobčany vzplanou vášně. Policie nereaguje nijak neadekvátně, nesbírá Prostějováky jako jablka ze stromu a tak se na naše poměry velice rychle ocitáme u zimního stadionu.

U vstupu je dnes menší počet přesypaných popelářů než obvykle, prohlídky jsou však ještě důslednější. A i když musí před stadionem zůstat dámské voňavky, zubní kartáček a další věci, co každý nosí obyčejně u sebe, na stadioně poté hoří o to víc pyrotechniky..Na zimák přicházím mezi posledními a jsem velmi příjemně překvapen při pohledu na náš sektor, který je z drtivé většiny bílý. Náš dnešní počet se ani zdaleka nemůže rovnat s největšimi výjezdy na půdu Přerova. Sváteční výjezdníci, co vyjedou maximálně do toho Přerova, asi ještě neví, že začíná sezona. A tak se nás dnes za vlajkou Spartovní klub Prostějov schází 168.

O to víc je ale každý v sektoru nažhavený na novou sezonu a od úvodních minut spouštíme maximální support. Prvních 5 minut je z naší strany velice kvalitních. Na řadu pak přichází chystání choreografie, když v tom z první střely domácích dostáváme gol. To je samozřejmě voda na mlýn meofans, kteří po golu spouští jeden svůj delší chorál, do kterého se alespoň tleskáním zapojuje celý stadion a zní to fakt krásně.My tedy vytahujeme přichystanou choreografii, složenou z hlavy a ruky Jokera. Jednu ruku držící kartu zadní stranou doplňují bílé folie. Po chvíli se už v ruce objeví druhá karta s prostějovskou pečetí, doplněnou červenými foliemi. Vše doplňuje transparent „DRŽÍME SPRÁVNOU KARTU“ před sektorem. Jednalo se po loňském Frýdku o druhé složitější choreo, kdy je potřeba rychle vyměnit plachty či kartony nebo vlajky, a opět vše proběhlo naprosto bez problémů. Díky všem za spolupráci. Když vidím, jaké mají občas problémy jiné tábory s vytažením chorea, tak jsem rád, že u nás nemá nikdo potřebu nadávat, že neuvidí minutu na hokej apod.

Do konce třetiny se tak už můžeme věnovat jen supportu, do kterého se zapojuje příkladně celý sektor a je to velmi dobré.

Na začátku druhé třetiny je nás v sektoru klasicky méně, po takových dvou minutách hry už konečně všichni dokouří a dojedí párky v rohlíku a můžeme se tak opět pustit do podpory našeho klubu. Pokračujeme v představení z první třetiny, fanděním se drtivá většina sektoru baví, několikrát si sedáme, abychom potom vyskočili a zařvali na maxa. Delší chorály jedeme chvíli potichu a poté zase na maximum. Nevím, jak jdeme slyšet v jiných koutech stadionu. Sektor v Přerově supportu dvakrát nepomáhá. Co však vím je, že všichni kolem mě fandí naplno a být na stadionu s lepší akustikou, je to solidní randál. Zhruba 5 minut před koncem třetiny spíkr hecuje sektor k hromovému „Táhneme na hokej“, které zní v uších každému snad ještě teď. To byla velká paráda. Nejspíše to vyhecovalo i hráče na ledě a při předposledním verši Honza Rudovský sundá soupeře, který se jen těžko zvedá. Sudí to posoudí na 5 + do konce. A na zimáku konečně panuje ta pravá nenávist.

Ke konci druhé přestávky vytahují optickou prezentaci také domácí, tentokrát na protilehlém balkonu. Jedná se o imitaci šály s nápisem MEO 1928, která je doplněna o pár stroboskopů a dělobuchů. Povedené choreo však mírně sráží právě fakt, že je vytaženo o přestávce a nikoliv při hře.  Do třetí třetiny vstoupíme trochu vlažněji, navíc dostáváme druhý gól. Domácí jsou v euforii a v těchto chvílích se početní převaze nemůžeme rovnat. Několik minut trvá, než se náš support vrátí na solidní úroveň. Spíkr však pracuje velmi dobře a nabádá sektor k tomu, aby si zbytek zápasu užil.Posledních 10 minut je to z naší strany opět velmi dobré. Přijde mi, že čím blíž je konec utkání, tím víc tomu dáváme. A i když za 60 minut nepřišel z ledu žádný impuls v podobě vstřeleného gólu, v našem sektoru to ke konci utkání vypadá, jako bychom 5:0 vedli. Ve třetí třetině oba tábory vytahují transparenty mířené českému svazu ledního hokeje, který hledá problémy tam, kde nejsou a po vzoru fotbalového svazu vyhlásil válku aktivním fanouškům. V našem sektoru je ke konci utkání zažehnuta pyrotechnika. Nějaká končí i na ledě a mezi domácími. To aby bylo pánům na svazu jasné, že nás nezničí! Zápas končí, my krátce poděkujeme hráčům a snažíme se narušit alespoň děkovačku domácích. Ti svůj sektor hezky zaplnili, když se ke kotli přidají okolní tribuny, tak to má grády. Obzvláště po gólech. Ale jinak se mi hodnotí těžko, u nás v sektoru jejich chorály příliš neslyším. Mají cit pro to, že když je jejich tým v tlaku, tak dokáží udělat hluk. Ale že by to byly nějaké líbezné chorály, to se říct nedá. Neříkám, že je to špatně. Každý fandí tak, jak ho to baví. Poměrně rychle po zápase vyklidíme sektor a vydáváme se zpět na vlakové nádraží. Pokud si někdo myslí, že bude po prohraném zápase banda smutná a v tichosti se pojede domů, tak je na velkém omylu. Na přerovském nádraží máme asi 35 minut čas a tak rozjíždíme nefalšovanou party přímo na nástupišti. Většina času je vyplněna zpíváním nového chorálu, který lidi opravdu baví.

Po cestě do našeho města opět přestupujeme v Olomouci, kde nás policie drží několik minut na nástupišti, protože ve stejný čas odjíždí z jiného nástupiště vlak se slávisty, hrající na Sigmě.

Po příjezdu do Prostějova se víc jak padesátka fanatiků vydává na město, kde je v plánu „zahájení sezony“. Tato událost je již třetí rokem a stává se z ní pěkná tradice.Před prostějovskou radnicí je po celém náměstí zapáleno 50 bengálů. „Hořící“ náměstí vypadá opravdu nádherně. Tato akce se bude příští rok těžko překonávat.

 Video z pyroshow přineseme později…

Sepsal: vp