Prostějov – Třebíč 7:3, 26. listopadu 2016

Z tohoto utkání přinášíme hned dva reporty!

PRVNÍ REPORT

Sobotní termín a zápas na domácí půdě s Třebíčí slibuje kromě klasického utkání na ledě také souboj mezi fanouškovskými tábory na tribunách, s čímž počítá snad každý na stadionu kromě pořadatelské služby. O tom ale až později.Do útrob prostějovského zimáku si nachází cestu 1416 lidí, z nichž rovných 40 přišlo podpořit klub s bílou hvězdou ve znaku. S úvodem duelu začínají fandit oba tábory, nicméně pro hosty přichází velmi brzy studená sprcha v podobě dvou inkasovaných branek a úroveň jejich supportu se jim už potom nedaří dostat na takovou úroveň, abychom v domácím kotli vlastně slyšeli, že probíhá. Prostějovský kotel pod dvěma vlajkami fandí na slušné úrovni, ale určitě byl výrazný prostor pro zlepšení, vezmeme-li v potaz, že dění na ledě už dlouho nevyznívalo takto jednoznačně v náš prospěch a také to, že v sektoru hostí máme soupeře.V prostřední části se support z domácího kotle ozývá o něco hlasitěji, než jak tomu bylo v dějství prvním a dozajista pomáhají také další vstřelené branky. Ty velice těžce nesou Horáci, kteří v druhé třetině snad vlastně ani nefandí. Dvoum nebo třem fandům Třebíče dochází s hráči trpělivost a v průběhu třetiny se vydávají za svou střídačku, kde buší do plexiskel a křičí po svých hráčích, zatímco domácí kotel se snaží fanděním nadále bavit. V podstatě jediný pokřik, který v prostřední třetině zaslechneme z kotle Horáků je „My chceme Třebíč“.Spokojený domácí kotel začíná fandit ve třetí dvacetiminutovce a žene hráče za první výhrou po sedmizápasovém půstu. Vypadá to, že se k fandění opět odhodlávají i hosté, ale to je klamné zdání, po pěti minutách se opět několikrát ozývá zmíněné „My chceme Třebíč“, následně příznivci Horácké Slavie sundávají své čtyři zástavy a přesouvají se ze stání na sedačky, odtud ovšem několikrát zafandí, takže vlastně nechápu důvod této akce. V polovině třetiny tak nějak přichází nevyhnutelné, protože hostující sektor je po dobu celého utkání otevřen, dva Třebíčtí nachází cestu až takřka do domácího kotle, kde jsou přirozeně odhaleni. Je se jich dotázáno, co tady k**va dělají, odpovědí je, že jdou za hráči ke střídačce, protože hrají na hovno. Hosté jsou samozřejmě ručně stručně vyprovozeni z naší tribuny a stále mi nejde do hlavy smysl této návštěvy. Opravdu si Třebíčtí mysleli, že zvládnou sebrat dvanáctimetrovou vlajku nad kotlem, když se spíkr celou dobu dívá tímto směrem a když přímo pod ní stojí nejsilnější osazenstvo kotle?Celá akce tím však nekončí, do míst u rolby se sbíhá čím dál tím víc Prostějováků a poměrně rychle je prolomena defenzíva pořadatelské služby, která byla na dnešní zápas opravdu bez jakýchkoliv omluv naprosto nepřipravena. Pokud by nebyl mezi fanoušky nastříkán pepřák, kdo ví, jak by celý tento střet dopadl. Takto byly výsledkem pouze dvě ukořistěné šály hostů.Tímto střetem bohužel utrpěl kotel, jelikož spíkr byl jedním z nejhůře zasažených pepřákem, takže fandění v posledních deseti minutách třetiny docela pokulhává. Se závěrem se připravujeme na dnešní choreo, které spočívá v plachtě s nápisem Prostějov doplněným o pečeť a menší pyrotechnickou vložku. Konečný efekt, myslím, že velice povedený. Celé to doprovází také dvě hořící šály Třebíče nad kotlem.Po vítězné děkovačce jdeme odnést k hráčům do šatny sladkosti a dárky pro děti, které byly vybrány před začátkem zápasu a v průběhu první třetiny. Nutno říct, že se jich sešlo opravdu spoustu, posoudit můžete dle fotky. Všem, kteří se rozhodli jakkoliv přispět, moc děkujeme.Po cestě do kabin potkáváme hlavního pořadatele, jak již bylo napsáno na fóru, chválíme jej za perfektně zvládnutou službu při dnešním duelu, reaguje s ledovým klidem slovy „Kdo měl čekat, že nějací Třebíčáci přijedou?“. No, bylo to v sobotu docela nepředvídatelné.

Tím končí zápas, který nabídl vše, co pro nás k hokeji patří, výhru na ledě, choreo, pyrotechniku, napětí v hledišti a dobré fandění, i když je třeba podotknout, že v tomto směru jsme se mohli předvést určitě ještě o něco lépe a dobrý skutek v podobě povedené sbírky. Není tak divu, že tento večer někteří slaví až do velmi pozdních hodin.

Sepsal: Kafka

DRUHÝ REPORT

Poslední listopadovou sobotu jsme hostili na domácím ledě mužstvo z Třebíče. Společně s hostujícími hokejisty se na zápas dorazil podívat i slušný počet jejich fanoušků, kteří před sebou rozvinuli 4 vlajky, z toho jednu velmi sympatickou. Domácích se schází cca 1400, v kotli pak jen známé firmy, povětšinou již nakrmení různými destiláty a sladovými extrakty z náleven v okolí zimního stadionu.

Před utkáním probíhá stejně jako vloni sbírka sladkostí a drobných dárečků pro děti z dětského domova. Akce měla opět velký úspěch a děcka jistě budou mít radost, takže všem, kteří přispěli, děkujeme. Tři bedýnky od španělských rajčat z německého MeinKampflandu sebrané v prostějovské provozovně, které nám dodalo vedení, byly plné asi za pikosekundu, takže úspěch to byl určitě veliký.

Utkání naši hokejisté rozjeli ve velkém stylu a brzy jsme se dostali do vedení 3:0. To také výrazně pomohlo celkové atmosféře na stadionu. Klasicky se pějí chorály a probíhají odpovídačky s protilehlou tribunou. Utkání si všichni jak na ledě, tak na tribunách vyloženě užívají, protože něco podobného jsme již měsíc neměli možnost zažít. Přesto však ve vzduchu visí strašák utkání ze Slávií (ne, ten Strašák, kterého mají někteří na mysli) a tak díky dalším brankám a jednoznačné převaze našich, kterou až v závěru lehce korigují hosté, se konečně můžeme radovat z výhry. Radost nám také dělá přítomnost Jirky Vykoukala, který je zpět a zápas sledoval stejně jako my z tribuny, chvíli pak i společně s další hokejovou osobností Márou Černoškem přímo v kotli. Již během utkání mnozí mění Litovelský špryc za starou, dobrou domácí kořalku a probíhá tak nejedna degustace.

Sobotní zápas měl však i své kulinářské okénko. Sousedi z Třebíče dostali chuť na nějaký ten pamlsek pověšený nad naším sektorem. Ovšem protože jsme lakotní Hanáci, tak jsme se dělit rozhodně nechtěli, navíc určitě ne s někým, kdo toho o vaření ví asi tolik, jako Tomiga o hokeji. Nakonec domácí dostali chuť na celkem solidní sekanou, která se hostům trošku zajídala, ale bohužel celý tento gastrošpás překořenili kuchtíci ve vestách, tak, že se to nedalo vůbec žrát. Nakonec jsme si nějakou tu sladkost odnesli my, a protože se nám zdála trošku nedopečená, tak jsme ji prohnali ohněm.

Nakonec pak probíhá děkovačka, a přestože jsme viděli pěkný zápas, který jsme vyhráli 7:3, někteří, jak už je nehezkým zvykem prostě mizí, aniž by zatleskali, protože když vyjedu dřív autem, tak budu doma o minutu dřív a můžu stihnout nějakou mindžárnu v kisně. Poměrně dost kotelníků se schází v jedné tradiční hospodě a veselí pak pokračuje ještě dlouho po závěrečném hvizdu.

Kdo nebyl, může si udělat obrázek na naší diskuzi, protože spravedliví a slušní tohoto světa nám jistě sdělí své postřehy.

Sepsal: Dyk