Prostějov – Třebíč 4:1, 19. září 2015

Po prvním domácím utkání, kdy jsme překvapivě, ještě nedávno extraligovým Slávistům málem naklepali předkožky, bylo velké očekávání, jaká bude návštěva na příští utkání s Třebíčí, kdy bylo navíc naplánované loučení s Lukášem Dubou.

Bohužel středeční kolo vzalo mnoho příslibů k sobotní návštěvě zimního stadionu na výlet do stanice „Serunato“. Navíc, v sobotu odpoledne nás vedení informuje, že obrazovka je mimo provoz a tudíž nebude možné Lukášovi připravit důstojný ceremoniál. Finální přípravu chorea tedy na poslední chvíli rušíme. Na konec se obrazovku sice podaří „rozchodit“, ale na přípravu již prakticky nezbyl čas, tak jsme se s vedením po vzájemné dohodě shodli na posunutí termínu. Myslím si, že náhradní program se státní hymnou byl velmi pěkný… 

S ohledem na hezké počasí venku postává velké množství Prostějováků a díky stánku u starýho Hudečka do sebe solí, poctivě a bez zbytečných výmluv jedno pivo za druhým.  K zimnímu stadionu dojíždí autobus Třebíčských fanoušků. Na první pohled mix dresáčů, alkohrdinů a klasických výjezďáků. Horáci se projevují jako slušně vychovaná parta a tak ihned po příjezdu zdraví skandováním „Jebat Prostějov“. Zajímavostí je, že přijíždějí v doprovodu dvou zmatených strážníků městské policie, kteří je zavezou k Velodromu, aby je následně přivedli k hlavnímu vstupu. Po pravdě řečeno, trošku jsem jim tu volnost záviděl. Když si vzpomenu na naše příjezdy, kdy na posledním schůdku autobusu již máte za sebou prohlídku vašeho řitního sekretu, zda vaše kukátko neskrývá pyrotechniku, nebo jinou zbraň hromadného ničení. Hosté se uvelebují ve „svém“ sektoru, věší vlajku Třebíč Patriots.

Již v první minutě opět inkasujeme. Přesto, tak jako v předchozím domácím utkání nevěšíme hlavy a naše podpora neutichá, naopak se stupňuje a to především se zlepšujícím se výkonem našich hokejistů, kteří dokázali v polovině první části srovnat stav. Ve druhé třetině se nám podaří otočit skóre a tak úměrně tomu se zlepšuje i atmosféra a k slyšení je i pár odpovídaček s protější tribunou. Když pak na začátku třetí třetiny hrajeme přesilovku 5 na 3, konečně se nám podaří, doufejme, prolomit střeleckou smůlu a dvěma brankami v rozmezí necelé minuty prakticky ukončujeme zápas.

Na tribunách se sešlo 1853 diváků, z toho asi 35 hostí. Ti se snaží po celý zápas podporovat svůj tým, ale jsou na vkus domácích příliš odrzlí a tak se pár lidí jde ujistit, zda není potřeba horalům zprostředkovat nějaký zážitek z návštěvy Hané. Ti ovšem schovávají vlajku a tak vše končí u pokárání „tytyty“. Po té, co hosté opouštějí svůj sektor, ještě odpalují venku (?!) pyrotechniku. To už ovšem naším stadionem zní letošní první děkovačka a osazenstvo spěchá obejmout svoji milovanou, až už je zrzavá, zelená, nebo laciná výčepní.

Utkání se tedy na tribunách obešlo neplánovaně bez prezentace, ovšem doufejme, že již další sobotu tomu bude jinak a my se budeme moci ve velkém stylu rozloučit s legendou…

Sepsal: Dyk

Sestřih z utkání