Prostějov – Třebíč 2:3 pr., 7. prosince 2015

V pondělí nás čekala Třebíč, soupeř přeci jen z kategorie atraktivnějších. Na zimák přicházím tak dvacet minut před zápasem, kouknu na prostor kotle, kde se v ten moment nachází tak pět lidí, jdeme pro megafon, čas plyne a v kotli pořád tak nějak stojí pět lidí, spíkr postávající u stupínku se smiřuje s tím, že to nemá smysl a jde si stoupnout normálně do kotle, aby v něm alespoň někdo byl. Ze začátkem zápasu se nás v tomto prostoru schází asi 25 i přesto, že celková návštěva 1242 lidí nebyla ještě tak hrozná, bylo letos i míň.

 
První třetina je příšerná, občas přijde z kotle nějaký štěk, chorál tak jeden či dva a ani to nasazení té skupinky fandících v tomhle počtu nebylo nijak závratné, ale čemu se divit, že ano?
Až v průběhu druhé třetiny už kotel vypadá tak, že aspoň existuje a je tam koho dirigovat, takže se spíkr chopí megafonu a přece jenom tomu dává trochu řád a úroveň, takže to nakonec možná nebylo tak příšerné jako v prvním domácím střetnutí s Litoměřicemi, což ještě (snad) dlouho nepřekonáme v tom negativním slovasmyslu.

 
Na ledě sice vedeme po první třetině, která ještě celkem ujde, ale hokej od druhé části už koukatelný zrovna není, Třebíč navíc srovnává a frustrace z ne moc dobrého zápasu se projevuje v docela přecitlivělé reakci fanoušků na absolutně jakýkoliv výrok sudího. To se samozřejmě podepisuje i na fandění, které už tak nebylo nic moc. Když už to na ledě nevypadá na nějakou krásu, tak se část fanoušků alespoň baví objevováním nových funkcí mobilních telefonů, jako například hřebínek či holící strojek, nebo kouřovými efekty u spíkrovského stupínku.
V prodloužení inkasujeme, hráčům rozpačitě zatleskáme a mizíme ze stadionu. Určitě je nad čím přemýšlet, to, co jsme v pondělí na tribunách předvedli bylo opravdu nedůstojné.

 
Sepsal: Kafka