Prostějov – Sokolov 4:2, 16.11.2019

Na dnešní datum nám los přidělil Sokolov. Je nutné si přiznat, že (nejen) naše situace není nejlepší. Skupiny aktivních fanoušků napříč tábory po celé republice se zmenšují, ale hlavní je, že je bezproblémů nahradily rodiny s dětmi a na průměrných návštěvách tak rozdíl není vůbec poznat… Hokej už moc lidí netáhne a nutno říct, že za čtyřčlennou familii s nějakou klobáskou a pivkem si hlava rodiny nachystá zhruba 700kč. Otázkou tedy je, jestli ty peníze za nezáživného soupeře a naše neúspěchy na ledě stojí. Upřímně děkujeme všem, kteří na ten hokej přijdou, ikdyž stojí přilepení na schodech a drží v ruce pivo, které se nedá pít. Marně se asi budeme ptát, proč pan Luňák neudělá zvýhodněné balíčky na 3 neatraktivní soupeře či jinou akci..

Pojďme k dění na tribunách. Po vstupu na stadion a pohled na kotel mi bylo mdle. Pár stálých fanatiků, je nastoupeno v prostorách kotle, ale do zápasu zbývá 5 minut, takže netrpělivě vyhlížím další známé hlavy. Aby se náš doping na domácích zápasech zvedl, tak místní prodejce krmiv navrhl, že u fandění začneme chlastat. Jako ne, že bychom předtím nepili, ale tentokrát prostě až do stavu, kdy někteří třeba usnou na tribuně. Byl to nejlepší nápad této sezóny a tak zhruba v šesté minutě nastupuje na stupínek náš spíkr a s otevřením první flašky slivovice rozjíždíme solidní doping. V kotli kolují rumy, slivovice a přichází i čas na oblíbený vinus z večerky za třicet pět kaček. Ooo vinařovo tajemnoo tak v našem repertoáru nesmí chybět. Čím více se nám vlévá alkohol do žil, tím více roste zábava a nutno říct, že fandíme velice dobře a všechny to s pár promilemi velice baví. O přestávce potkáváme starého známého, který při nedávnem příspěvku do kasiček prohlásil větu „až vás v kotli bude 200, tak něco přispěje“. Tážeme se jej, jakto že tedy s námi do toho kotle nechodí, ale bylo to jako mluvit do zdi. Ono kecat do něčeho, aniž bych sám přiložil ruku k dílu a něco se zlepšilo, to tady jde hodně lidem. Nedávno jsme se třeba dověděli, jak skupinka fanoušků u mantinelu fanatizuje každý zápas. Pobavilo mne to, nebudu říkat, že ne. Výborná atmosféra v kotli i mimo něj trvá až do konce zápasu , kde nás poslední třetinu nediriguje spíkr, ale to nám vůbec nevadí a chorál „v srdci zlaté Hané“ držíme zhruba 10 minut. Sedáme, ztišujeme, zvyšujeme hlasitost a dovádíme tak naše hráče k výhře 4:2.

Na konci si dáváme oblíbené a tradiční „táhneme na hokej“ a poté se vydáváme do šaten promluvit si s místní hvězdou a mistrem světa, devatenáctiletým Danielem Dvořákem. Lajkování negativních komentářů symbolem „haha“ a arogantním úsměvem po prohraném utkání v Havířově mu jdeme vysvětlit. Tady je v Prostějově a ne někde v Ústí nebo Kadani. Třešnička na dortu byla, když řekl, že arogantně se nesmál nám, ale vedení. Nutno říct, že po svém boku měl Jirku Vykoukala a tak nám to přišlo lehce úsměvné. Na konci se přesouváme k ledu, kam s námi jde i Jirka Vykoukal, který chtěl vysvětlení, o co vůbec šlo. V tom se z útrob stadionu vyřítí trenér místních Rebelek s čepicí našeho rivala z Přerova. Okamžitě o čepici přichází a když mu říkáme, ať se podívá co má napsané na znaku Rebelek, který má na bundě, tak dostáváme arogantní „úšklebek“. V tom bylo jasno, že se žádná čepice nevrátí. Stačilo říct, omlouvám se, nedošlo mi to, čepici si dám do šatny. Jsme rádi, že má ženský hokejový tým kdo trénovat, ale chtělo by to úctu k našemu městu a našemu hokejovému svatostánku.

Po hokeji vyrážíme do všemožných putik, někteří poseděli na dvě pivka, někteří sobotní večer táhli až do rána. Každopádně příjemná sobota. Ta další je co nevidět, opět dorazí atraktivní soupeř, tentokrát z Kadaně. Přijďte na hokej, přijďte fandit do kotle. Čím víc nás bude, tím víc nás to bude bavit a na ledě ve finále může být třeba krasobruslení.

Sepsal: kniazev a kolektiv xy tajemna