Prostějov – Slavia Praha 3:2, 2. prosince 2015

Po třech utkáních v řadě venku nás čekalo zase jednou utkání doma a opět s atraktivním soupeřem, pražskou Slavií. Za normální konstelace hvězd bychom na tomto zápase i ve všední den čekali přes tři tisíce lidí, každopádně bilance jedné výhry z devíti posledních zápasů tato očekávání dost umírnila. Celková návštěva 2016 diváků sice není úplně žádné velké překvapení, i tak jsem byl ale přeci jen trochu optimističtější.

Začínáme fandit a musím říct, že oproti našim pár posledním představením to zase jednou o něčem trochu je. Jsou samozřejmě i slabší místa, stejně jako se najdou i taková, kde to bylo opravdu solidní, ale v porovnání s tím, co jsme předváděli poslední dobou, si myslím, že kotel proti Slavii předvedl dobrý výkon.

Nutno podotknout, že mu konečně pomohli i hokejisté, kteří zcela bez pochyby sehráli nejlepší zápas od přestávky, která tak nějak započala naši herní krizi. Speciálně pak musím vypíchnout první lajnu, která zařídila všechny góly a na všech se podílel navrátilec Jirka Cetkovský, když dva sám dal a na jeden nahrál Michalu Dragounovi. Mimochodem, doufám, že si někteří diskutéři na našem webu všimli, jakým způsobem slavili tito dva hráči, jimž je oběma dvaatřicet let, svoje góly, aby zas nemuseli vypisovat, že ti naši hokejisti vůbec nemají radost z gólů, výher, toho, že můžou hrát za Prostějov, nebo toho, že vůbec dýchají. Pochvalu si pak zaslouží i hrdina pod maskou Luboš Horčička, který hlavně v závěru zápasu předvedl pár neskutečných zákroků a dočkává se za ně velkých ovací.

Ještě před začátkem duelu a v průběhu první třetiny probíhá sbírka sladkostí pro dětský domov, které jsou předány zástupci našeho kotle a dvěma zraněnými hráči A-týmu Kubou Čuříkem a Vaškem Meidlem, celkově z vašich příspěvků byly tři velké pytle sladkostí, děkujeme všem, kdo se zapojili! Ze samotného choreofondu byly nakoupeny sladkosti za více než 3 tisíce korun.

S koncem zápasu přichází jediná prezentace našeho kotle, když se rozdají látkové vlajky a s poslední vteřinou přiletí na led přes 400 konfet. Hráči se pozdraví se soupeřem, my si s nimi navzájem poděkujeme, poté sedají na kruh a po příliš dlouhé době se stadionem konečně zase rozezní vítězné „Táhneme na hokej“. My vyvoláme ztraceného syna, který se nám konečně zase vrátil, Jirku Cetkovského a Luboše Horčičku a pomalu mizíme z útrob stadionu.

Se svými fanoušky se rozloučili také hráči Slavie, ty přijelo podpořit deset kousků, někteří v dresech, někteří vypadali celkem obyčejně, sem tam zafandili, ale moc o nich vědět nebylo.

Sepsal: Kafka