Prostějov – Slavia Praha 2:3 sn., 14. září 2015

Kdo si v pondělí 14.9. udělal čas a došel na první domácí utkání nového ročníku, zažil bláznivý hokejový večer, na který se bude dlouho vzpomínat…

Tento zápas pro mnohé začíná již v předvečer utkání, kdy se zahajuje sezóna na hrázi Plumlovské přehrady, kde si mezi sebou 30 lidí prodává bengálské ohně a jejich odpálením dává okresu na vědomí, že sezóna právě začala. Již však koncem léta, stejně jako hráči i my zahajujeme přípravu na první utkání, kdy se připravuje celotribunové choreo. Dlouhé hodiny kreslení, barvení, stínování a lepení směřují sice ke krátkému, leč nezapomenutelnému okamžiku, kdy se na prvním domácím utkání celá tribuna ponoří pod deku z papíru a barev. Při nástupu hráčů tak tasíme plachtu o rozměrech 52x16m na které je zobrazena smrtka v rouše jestřábím, za níž jsou náhrobky se jmény všech měst účastnících se první hokejové ligy a Přerova. Transparent s nápisem: „DO PRAHY PŘIŠLA SMRT, ABY ULOŽILA SLAVII K DLOUHÉMU SPÁNKU NA PRVOLIGOVÉM HŘBITOVĚ“ pak sešívaným připomněl krutou realitu, do které se dostali.

Stejně vlažně jako se začalo na tribunách, vstoupili do utkání i naši hráči, a tak po temném úvodním choreu přišel, pro nás černý scénář. Po dlouhé době zaplněné ochozy a po necelé minutě už prohráváme. Gólem nabuzení a o předkožku lehčí Slávisté lítali po ledě a s námi to nevypadalo dobře. Naštěstí otěže utkání vzal do svých hlasivek náš spíkr a strhnul kotel a jeho okolí k neúnavnému supportu. Domácí hráči začínali na ledě přebírat iniciativu. Stadion cítil, že vyrovnání je blízko, ale puk lítal kolem branky hostů jak moucha nad hovnem. Vyrovnání ale nakonec přišlo na trase Mojžíš-Kajaba-síť branky-šatna hostů.

Do druhé třetiny prostějovští hráči vlétli a najednou jich byl plný led. Klubový fotograf chrlil jeden snímek za druhým a při kontrole fotek se nestačil divit. Novák, Novák a zase Novák. Střídal vůbec? Spíkr začal zapojovat i protilehlou tribunu. Stadion burácel při každém náznaku šance, především pak při Dragounově šanci, kdy už se větší část zimáku viděla v euforickém, gólovém rauši. V půlce zápasu pak přišel sporný moment. Z tribuny to vypadalo následovně: Slávista viděl na ledě pětikorunu. Jak mu velí jeho vyznání, nechtěl jí tam nechat ležet ladem, tak se pro ni zohnul, akorát zjistil, že jej dojíždí soupeř a tak si chtěl pětikačku uhamonit pro sebe. Mantinel si spletl se zdí nářků a tak trest 5+do konce byl více než přísný. V následné přesilovce padly dvě branky. Ani jedna nebyla uznána. Rukou, případně nohou se v hokeji fakt góly nestřílí. Upřímně však, stát se tohle nám, tak slibujeme smrt snad nejen rozhodčímu. Kdo by čekal, že atmosféra bude s bráněním v oslabení upadat, krutě by se mýlil. Bojovný výkon strhnul celý stadion k povzbuzování a na ledě byl k vidění špičkový prvoligový hokej. Přestože šance byly, vstřelení branky nám nebylo souzeno.

 Poslední dějství přineslo velké momenty jak na ledě, tak na tribunách. Na branku hostů se valil jeden útok za druhým. Tribuny, si ten gól prostě chtěly vytleskat. Bylo jasné, že kdo dá gól, má tři body. Kdykoliv jindy zřejmě ano. Ale tohle byl opravdu magický večer. Čtyři minuty před koncem se slavistický Markovič z nečista z nejasna objevil před Horčičkou a se štěstím strhnul vedení na svou stranu. Při oddechovém času, ve kterém náš tým sbíral síly na vyrovnání, přišel pokřik. „celý stadion, zvedá ruce“. A stadion chtěl, a chtěl moc a skutečně každý zvedl ruce a začalo šílenství, jako když Angus Young spustí svou vyhrávku v Thudrestrucku. Energie, která směřovala směrem k hráčům, vyústila v tlak, který vedl k úmyslnému posunutí branky a následnému trestnému střílení. Nadšení přešlo v děs. Nájezdy, jak se následně potvrdilo, naše zatím stále živá noční můra. Nevím, jak to probíhalo na střídačce, ale viděl bych to následovně: „Míšo, pojedeš ty. Když nic, použiješ odzkoušenou omluvu H.J. Simpsona. Promiňte, jsem tu první den…“. Bez nervů, bez náznaku zaváhání, bez náznaku šance pro brankáře. Minutu před koncem bylo srovnáno a na stadionu vlhla ohanbí.

V prodloužení přes náš tlak branka nepadla a tak došlo na samostatné nájezdy, které sice skvěle začal Kuba Čuřík, ale následně srovnal drama pondělního večera Pátek (díky Bagu) a vítězný nájezd si připsal slávistický Čermák. Stadion i tak zatleskal bojovnému výkonu našich hráčů. Slávisté jeli poděkovat k sektoru hostí cca deseti Pepíkům v dresech a šálách, kteří si sice vzali buben, ale po pár minutách rezignovali na jakýkoliv projev vyjma gólů.

Kdyby mě někdo před rokem řekl, že tady takovýmto způsobem proženeme Slávii, tak bych ho měl za blázna. Věřím, že je jen otázkou času, kdy se taková hra promění i v gólové úspěchy a sběr bodů. Hned v sobotu k tomu můžeme na tribunách přispět my všichni!!!      

Sepsal: Dyk

Za pořízené fotografie a videa děkujeme všem fanouškům a redakci  webu www.lhkjestrabi.cz!