Prostějov – Přerov 3:4 sn., 21. listopadu 2015

Obrovský svátek! Po sedmnácti letech první derby v druhé nejvyšší soutěži mezi Prostějovem a Přerovem na našem zimáku!… Nějak takhle náš klub i my fanoušci lákal na sobotní mač s Přerovem, o tom, jak moc velký svátek to nakonec (ne)byl, jsme se však hodně brutálně přesvědčili v průběhu celého večera a i poté, co někteří z nás po hokeji usedli k počítači a podívali se do diskuze na fóru. No, ale hezky popořadě.Jelikož jsem byl týden v zahraničí a bez hokeje, těšil jsem se snad i o trochu víc než normálně, ovšem velkému průseru nasvědčovalo snad vše už od toho, co jsem dorazil na náměstí Tomáše Gariggua Masaryka, odkud se konal pochod na zimák. Přicházím asi pět minut před plánovaným srazem a jaké je moje překvapení, že na náměstí není skoro ani noha, abych byl přesný, tou dobou je tam ve skupinkách rostroušeno možná třicet fanoušků. Nicméně v průběhu dalších dvaceti minut se přece jen lidé dostaví a taková ostuda z toho nakonec není, k zimáku se tak pochodem vydává asi 150 možná 200 příznivců našeho klubu. Na úvod pochodu si dáváme na náměstí „Táhneme na hokej“, které se tam neskutečně rozléhá a je to parádní rachot. S trochou nadsázky si říkám, že bychom měli naše domácí zápasy hrát na venkovním kluzišti, které bude uvedeno do provozu před budovou muzea, protože naše náměstí má stokrát lepší akustiku než náš stadion.Průvod směrem k zimáku se nese ve znaku hlasitého fandění a drobného množství pyrotechniky a k našemu hokejovému svatostánku doráží asi tři čtvrtě hodiny před zápasem. To už jsou na svých místech první nedočkavci jak z Prostějova, tak i z Přerova, díky brzkému příchodu máme také se značným přestihem zaplněný kotel a zatímco část fanoušků připravuje úvodní choreo, ta, která zůstává v sektoru, si už zhruba čtvrt hodiny před zápasem vyměňuje první přátelské pozdravy s hosty.
My s nástupem hráčů zvedáme úvodní choreo. Přes sedačky je vytažena červenobíložlutá plachta, na níž jsou napsána písmena SKPV a uprostřed ji zdobí naše pečeť, nad každou částí plachty pak vlají stejnobarevné igelitové vlajky, z našich letošních choreií, si myslím, že toto dalo rozhodně nejlepší efekt a s čistým svědomím prohlašuju, že to bylo asi to jediné dobré, co jsme v derby předvedli.S úvodem zápasu oba tábory začínají fandit, ačkoliv souboj fanoušků, už dávno probíhal, šlo do prvního buly spíš o vzájemné urážky, takže fandit ve významu podpořit svůj tým se začíná opravdu až s první minutou. Zatímco hosté z Přerova, kteří svůj sektoru zaplňují velmi pěkně a celkově se jich schází 539, hned od začátku dávají laťku hodně vysoko, z naší strany to je hnus a bída. K tomu všemu brzy inkasujeme a v první polovině třetiny prakticky neexistujeme, i kdyby se spíkr s mikrofonem rozkrájel, asi by to s lidmi nehlo. Jisté probuzení přichází až s vyrovnávací brankou, kterou dává Dominik Volek a může si užít vyvolávání svého jména velkou části z 4123 návštěvníků stadionu na výzvu hlasatele. K této novince na našem stadionu jsem byl nějakou dobu skepitcký, ale musím říct, že výsledný efekt je nakonec dobrý. Podobných ovací se pak o dvě minuty později dočká i Aleš Sova, který dal náš druhý gól a zaznamenal vůbec první bod v letošní sezóně. Od té doby je už aspoň trochu poznat, že jsme na zimáku, zapojujeme do dění trochu i druhou stranu v podobě odpovídaček. Výzva „celý stadion fandí s náma“ sice probíhá i několikrát předtím, ale na druhé straně se moc neujímá, nad čímž se podivují někteří fanoušci v kotli, já se tomu však nedivím vůbec, protože druhá strana nás absolutně neměla šanci slyšet, tato situace se pak opakovala několikrát v dalším průběhu utkání. Co se však na druhé straně dá vypíchnout je, že ji chvílemi dirigoval spíkr s megafonem a rozjela pár odpovídaček sama.
Ve druhé třetině to chvíli i vypadá, že by se support našeho kotle mohl zvednout, když zvyšuje na 3:1 Martin Novák, hráč, který má po zásluze ze všech letních posil největší oblibu fanoušků. Eufórie každopádně nevydrží extra dlouho, dostáváme v rozmezí dvou minut jeden debilnější gól než druhý, je srovnáno a atmosféra je z naší strany zase v místech temných a nevábně zapáchajících. Hosté se naopak baví, vytahují hezké choreo, které doplňují lesklými modrožlutými fóliemi, těch je ale celkem málo, nevím, zda-li Přerovští podcenili svůj počet, či co, každopádně efekt by asi byl lepší, kdyby fólie byly po celém sektoru, nám se však po sobotě vůbec nepřísluší je kritizovat, snad jen k choreu ještě dodám, že se mi líbilo víc, než to, čím se prezentovali v derby doma. Ve třetí třetině probíhají nějaké provokace u klece s hostujícími fanoušky, které nevím, kdo začal. Ze sektoru Přerova letí nějaká pyrotechnika a od té doby část protilehlé tribuny ke kotli absolutně rezignuje na nějakou podporu vlastního klubu a baví se akorát pořváváním na Přerovské přes klec a několikametrovou mezeru, kterou vytvořila pořadatelská služba.Na tribuně nevyhrajeme, to je už asi všem jasné, ovšem na ledě ještě malá šance je, třetí část končí za remízového stavu 3:3, přichází prodloužení, v němž jsme lepší, gól však nedáme, na nájezdy se do naší branky staví Kuba Neužil a zvládá je skvěle narozdíl od našich střelců, postupně totiž neproměňuje oblíbenec Šlahy, Dragoun, Luňák a Venkrbec. Bohužel ve čtvrté sérii přichází hodně šťastný gól od jednoho z hráčů Přerova a hosté se tak mohou radovat z výhry, odpalují ve svém sektoru nějaké to pyro, užijí si děkovačku s hráči a mohou spokojeně odjet domů.
Hlavní postavy našeho kotle naopak zřejmě po zápase přemýšlí o smyslu života a dochází k tomu, že asi žádný není, když si na fóru přečtou kritiku od lidí, kteří v mnoha případech přijdou na hokej tak třikrát za rok, nebo na něj nepřijdou proto, že se teď prohrálo a je úplně jedno, že hrajem s Přerovem. Evidentně se to, co bylo napsáno v reportu po zápasu s Havířovem o dementózách na internetu absolutně minulo účinkem, ale s tím už asi nic neudělám. Teď nás čeká atraktivní Slavia, kde už bychom sakra po ostudných představeních s Havířovem a Přerovem, které našemu kotli udělaly asi takovou čest jako prezident Zeman našemu národu, mohli ukázat, že umíme i fandit…
Sepsal: Kafka