Prostějov – Přerov 1:4, 19. září 2018

Dnes se začíná s přípravami poměrně brzy, protože je na programu první letošní choreo. Je potřeba nachystat lana, vlajky, plachtu atd. To se nakonec daří bez výraznějších potíží včas. Bohužel velká potíž přichází při roztahování plachty “Tady je Prostějov”, jež měla na lanech zakrývat sedačky. Centrální lano, na němž plachta visí, praská, a tak jsme nuceni přejít na nouzovou variantu, která spočívá v roztažení folie přes sedačky. Vzhledem k situaci se to celé daří poměrně dobře, ale moment překvapení dělá svoje, a tak to není moc urovnané. Venkovní ostré světlo efektu taky nepomáhá. Plachtu ještě doplňují na stání vlajky na tyčích. Pokud bych měl choreo tak nějak shrnout, tak se nejedná o nic světoborného, umíme stvořit lepší kousky, ale v momentální situaci to není zas tak zlé a většina táborů by tohle měla za svoji nejlepší prezentaci. Mezitím se pěkně zaplnily tribuny, celkem si našlo cestu na první hanácké derby letošní sezóny 2815 diváků. Kotel fandí od začátku skvěle, v ochozech to bouří. Jsem spokojený. Na ledě vletíme na Přerov a ihned si vynutíme možnost přesilové hry. Ta je však spíše oslabením a po jejím skončení inkasujeme první branku po hrubém nedorozumění brankáře a obrany. Poté k obrovské nevoli není uznána branka nebranka Marka Račuka, na tribunách to v tu dobu dost vře. Jsou vidět velké emoce. Ty však chladí ve své přesilovce Zubři a prohráváme o dvě branky. Při dvoubrankovém náskoku o sobě konečně dává vědět také sektor hostů, jenž prozatím tahal na tribunách za kratší konec. Mile mě překvapuje, že 257 hostů fandí bez své pověstné popelnice a používají pouze ruce. Né, že bych byl proti bubnům, ale zvuk toho přerovského je příšerný a přehlušující vše ostatní. Domácí kotel šlape i nadále, pocit naštvání je zatím silnější než bezmoc a křivda. Prostřední třetinu začínáme stejně jako tu první, tedy přesilovkou. Při ní nám Přerov ujíždí a zvyšuje na rozdíl tří branek. V tu chvíli mám chuť někoho zabít. Hokejisté našeho východního souseda si vytvářejí jednu šanci za druhou, ve všech aspektech jsou lepší. To pochopitelně dodává sílu i jejich kotli, zatímco my bojujeme spíše sami se sebou. Vše se však mění dalším gólem nególem Marka Račuka, který je ale za ohlušujícího randálu naštěstí uznán. To je spouštěčem obrovské euforie (jak málo už nám stačí k radosti proti Přerovu…), následující minuty probíhají ve famózní atmosféře. Vrcholem je pak dlouhotrvající pokračovačka Cigáni – z Přerova, kterou křičí z plných plic snad celý stadion. Ženeme hráče za snížením, leč neúspěšně. Dvě minuty před sirénou navíc inkasujeme další komický gól, kdy Milan Procházka završuje hattrick v situaci, kdy zůstal před odkrytou bránou osamocený asi jako družice ve vesmíru. To se jen tak nevidí. Do kabin se tedy odchází za stavu 1:4.Před závěrečným dějstvím si přeji, ať aspoň snížíme a zápas zůstane zajímavý až do konce. No, máme sice pár šancí, ale žádnou z nich neproměňujeme. Atmosféra jde z naší strany dolů, občas to vytrhnou hlasité urážky Přerova, ale tahle třetina je z naší strany nejslabší. Lidi jsou nasraní, tu a tam někdo odněkud zahvízdá. Není se co divit. Meofans navíc do toho všeho zapojují svoji popelnici a začínám přemýšlet o sebevraždě. Utkání končí výsledkem 1:4. Proč? Proč hrajeme proti Přerovu pokaždé tak nehorázně špatně? Vždyť my jsme z posledních 11 derby vyhráli jenom dvakrát!!! Upřímně, vůbec mě nezajímá, že se nám proti nim hraje těžko, že nám nesedí jejich styl. Proti každému se dá najít recept, žádný tým v lize není perfektní a už vůbec ne zrovna Přerov. Proč se nikdo neporve, proč nikdo nesekne Goiša po hlavě? Oni nás porážejí jak na běžícím páse a ani je to nebolí. Nikdy není pozdě začít a doufám, že příští derby už bude vypadat úplně jinak. Je na čase…

Sepsal: Pirlo