Prostějov – Litoměřice 1:4, 5. listopadu 2016

Sobotní duel s Litoměřicemi startujeme už kolem třetí odpolední, když se přes 60 fanoušků Prostějova vydává na místní nádraží prohlédnout si Legiovlak, který nám připomíná ty, co nasazovali a v mnohých případech i položili život v boji za samostatný československý stát. Celkově se u Legiovlaku během půl hodiny vystřídá okolo 200 osob všech generací, což ukazuje na slušný zájem veřejnosti o tuto část naší historii.My si legionáře úvodem duelu připomínáme rovněž velkým choreem, kdy je uprostřed na síti vyobrazen znak čs. legionářů a po stranách plachty s nápisy „Legionáři umírali, abychom my žili“. V podstatě jediné, co této prezentaci chybí, jsou zaplněnější tribuny. Utkání navštívilo 1 768 ryze domácích diváků, protože z Litoměřic k nám nikdo nezavítal.Kotel je úvodem prořídlý, poněvadž se velká jeho část podílí na vytažení chorea. Když se do něj fanoušci dotrousí, předvádí support na slušné úrovni, už v úvodním dějství také probíhá odpovídačka s druhou stranou, která nelení a výzvu k odpovědi adresuje kotli.

Druhá třetina nabízí od nejaktivnější části stadionu ještě lepší představení, než ta první a možná trochu překvapivě na tom v chladném podvečeru nemění nic ani první tři obdržené branky. Elán kotelníků trochu opadne až s čtvrtým inkasovaným gólem v samotném závěru prostřední části.To se projevuje na dopingu i v první polovině třetího dějství, která je tím nejslabším z celého duelu. Zlomí se to, až když z repráků začne hrát píseň Rivers of Babylon, podle které máme chorál Vládci Hané. Ten se drží dlouho a kotel vrací support na úroveň, jaká se sluší a patří a pokračuje v ní až do konce zápasu. Fanděním se bavíme, proč taky ne? Náš klub je v tabulce nejvýš za kdovíjak dlouhou dobu a prohrou s Litoměřicemi se svět nezboří. I za stavu 0:4 tak stadionem zní odpovídačky s druhou stranou, které párkrát rozjede i aktivní část za střídačkami sama. Takhle nějak by to prostě mělo být.V samotném závěru zápasu se nakonec dočkáváme odměny v podobě čestného gólového úspěchu, který někteří slaví skoro jako trefu vyrovnávací. S hráči si poděkujeme, ale zábava pokračuje, dáme si ještě jednu rozlučkovou odpovídačku a různě blbneme u výše zmíněného chorálu, naše pozápasové kratochvíle končíme rozdělením na dvě poloviny a chuligánským střetem na, v tuto chvíli, už prázdném stadionu.

Co říct závěrem? Ačkoli se prohrálo, udělal mi tento zápas hlavně svým závěrem radost. Lidé se v kotli bavili i přes nezáživného soupeře a nepříznivé skóre a o tom to je, ukázali jsme si, že i v takovémto duelu nemusí být stání v kotli nepříjemná povinnost, ale příjemná zábava.

Sepsal: Kafka